Napsali o nás

Čeští vězni sedí příliš dlouho, shodli se experti

Publikováno: 03.04.2019

Tuzemské věznice praskají ve švech. Soudy by měly více vězňů propouštět předčasně, shodli se včera v Poslanecké sněmovně experti na trestní právo. Skoro polovina z 21 tisíc vězňů by mohla už být venku, tvrdí. Každý odsouzený přitom stojí daňové poplatníky tisíc korun denně.
Předsedkyně petičního výboru a exministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) na semináři, který pořádala, připomněla, že ČR je v přepočtu vězňů na obyvatele na nejvyšších příčkách.
Hodně i za drobnost
„U nás je 200 až 220 vězňů na sto tisíc obyvatel, přičemž evropský průměr je 100 až 150,“ řekla. Lépe jsou na tom podle ní Polsko či Rumunsko.
„Není to tím, že by naše trestní politika byla přísnější. Problém je, že naše soudy ukládají dlouhé tresty i v případě drobné trestné činnosti, a že neumíme dostatečně zacházet s institutem podmíněného propuštění,“ dodala Válková. Soudy by podle ní měly více přihlížet k předčasnému propuštění i u výjimečných, doživotních trestů. „V porovnání s jinými zeměmi neumíme s těmito odsouzenými pracovat. Soudy se často soustředí na kriminální minulost odsouzence, aniž by dopodrobna zkoumaly, zda nedošlo k jeho nápravě. Zda se za těch patnáct, dvacet let nestalo něco, co výrazně snižuje riziko recidivy,“ uvedla Válková.
Čeští vězni sedí příliš dlouho
Její slova potvrzoval i Jakub Drápal z katedry trestního práva na Právnické fakultě UK. „Sice máme vysoký přepočet vězňů na obyvatele, ale není to tím, že do vězení posíláme nejvíc lidí ze všech zemí. Nizozemí zavírá dvojnásobně víc než my, Irsko čtyřikrát více. To, co způsobuje, že máme tolik vězňů, je, že je tam posíláme na příliš dlouhou dobu,“ řekl.
Citoval statistiky Vězeňské služby, podle kterých u zhruba deseti tisíc vězňů, což je skoro polovina všech vězňů, by předčasné propuštění přicházelo v úvahu.
Diskutující se shodli, že české věznice zdaleka překračují svou kapacitu. „V současnosti je v nápravných zařízeních zhruba 21 tisíc vězňů, kdežto kapacita věznic je přibližně 20 tisíc. Sedmdesát procent propuštěných se pak do věznic vrací. Něco je špatně, například v médiích, která prezentují jen vraždy a pachatelé jsou podle nich nenapravitelní,“ řekla Válková.
Podle jiného průzkumu je i velký rozdíl mezi soudci. „Někde je ta situace extrémní, jeden soudce propustí předčasně mnohonásobně víc lidí než jiný,“ řekl Drápal. Ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková sdělila, že většině žadatelů o předčasné propuštění soud nevyhoví.
Podle Věry Kalvodové z Práv nické fakulty Masarykovy univerzity je škoda, že soudy k podmíněným propuštěním nepřihlížejí. „Je tu problém bagatelní kriminality a možnost dřívějšího podmíněného propuštění by mohla být řešením problému,“ řekla Kalvodová.
Podle ní by se měla do novely trestního zákoníku, která se má podávat v dubnu, začlenit povinnost přezkumu předčasného propuštění u každého vězně po určité době. Dnes si o něj musí odsouzenci sami požádat. Náměstek nejvyššího státního zástupce Pavel Pukovec připomněl, že ačkoliv recidiva pachatelů v ČR je vysoká, do věznic se vrací jen dvacet procent z podmínečně propuštěných odsouzených, zbylým osmdesáti procentům se z kriminálního prostředí podaří vymanit. „Svědčí to o dobré praxi,“ řekl Pukovec.
Jeden soudce propustí předčasně mnohonásobně víc lidí než jiný Jakub Drápal, Právnická fakulta UK

Rada Evropy o vězeňství
V roce 2017 si čeští vězni odseděli průměrně 24 měsíců – delší dobu trávili lidé za mřížemi pouze v Ázerbájdžánu, Portugalsku a Rumunsku. Celkově se míra uvězněných lidí v Evropě mezi lety 2016 a 2018 snížila o téměř sedm procent, zkrátily i tresty odnětí svobody, a to z 8,8 na 8,2 měsíce. V roce 2018 bylo v českých věznicích 209 lidí na sto tisíc obyvatel, zatímco průměr 44 sledovaných zemí je 103 vězňů na 100 tisíc obyvatel. Česko je šesté za Ruskem, Gruzií, Ázerbájdžánem, Litvou a Moldavskem. Počet vězňů v ČR roste, ještě v roce 2015 jich bylo 198 na 100 tisíc obyvatel. Česko trpí i přeplněností věznic, když na 100 míst ve věznicích loni připadalo 106 vězňů. Větší přetlak zažívají jen v Severní Makedonii, Rumunsku, Francii, Itálii, Moldavsku, Srbsku a Portugalsku. (zr, ČTK)

Právo – strana 1 - Jan Martinek

Roste počet vykázaných násilníků

Publikováno: 23.03.2019

Lucie BOTOROVÁ, moderátorka
--------------------
V Moravskoslezském kraji loni přibylo případů, kdy policisté zasahovali u domácího násilí. Útočníka z bytu vykázali hned 130x. Sever Moravy se ve statistikách domácího násilí pohybuje dlouhodobě na třetím místě. Více vykázaných má jen Praha a Ústecký kraj. S návratem do běžného života pomáhají obětem speciální centra.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Ze strachu nechtějí ukázat tváře, ani prozradit svá jména, říkejme jim třeba Eva a Marie. Muž, se kterým roky sdílely domácnost, je psychicky i fyzicky týral.

Eva
--------------------
Byl to takový neustálý psychický tlak, po požití alkoholu, který se zhoršoval. Vždycky měl nějakou záminku pro to, aby křičel.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Útoky se ale začaly stupňovat. A agresivita už nebyla jenom slovní.

Marie
--------------------
Objevily se i výhrůžky smrti a "už to měl udělat dávno" a jenom chvilku si odsedí a bude volný, já nic jiného nezasloužím, předváděl, jak mě uškrtí.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Podlitiny a rány ženy ze strachu skrývaly.

Marie
--------------------
Jedna modřina byla hrozná a byla jsem u paní doktorky, protože jsem musela s jiným problémem, povídala si se mnou a potom se starala, že...

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Sílu nahlásit letité týrání našly ženy po jednom z nejhorších útoků, kdy jim muž vyhrožoval smrtí. První rady dostaly na lince Bílého kruhu bezpečí.

Eva
--------------------
Dostala jsem pár dobrých rad. Nicméně situace byla natolik vážná, že jsem byla nucená zavolat policii.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
A ta útočníka z domácnosti vykázala. Od roku 2007 muselo takto společné obydlí v Moravskoslezském kraji opustit už téměř 1 500 násilníků. V loňském roce jich bylo 127, tedy o 10 víc než v roce předchozím.

Jan KOSTKA, lektor metodik domácího násilí, PČR MS kraje
--------------------
Domácí násilí je skryté. To je problém, protože policie může zakročovat pouze ve chvíli, kdy se oběť rozhodne nahlásit tento skutek.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Násilníka může vykázat na 10 dní.

Jan KOSTKA, lektor metodik domácího násilí, PČR MS kraje
--------------------
Oběť samozřejmě vykázání prodloužit může, to už prodlouží ale u soudu, a to nejprve na jeden měsíc a potom následně na půl roku.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Oběti ale často neví, že taková práva vůbec mají. Pomáhají jim proto různá centra. Jedno takové najdou i v ostravské Poděbradově ulici.

Tomáš ZMIJA, poradce pro oběti trestných činů, Probační a mediační služba Ostrava
--------------------
My s nimi můžeme jít například na Policii České republiky, můžeme jít k soudu s nimi a doprovázíme je a jsme jim jakousi oporou.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Díky evropským fondům jsou jejich služby bezplatné. Obětem mohou zprostředkovat také terapeuta, finanční pomoc nebo s nimi sestavit
takzvaný bezpečnostní plán.

Tomáš ZMIJA, poradce pro oběti trestných činů, Probační a mediační služba Ostrava
--------------------
Například soused, pokud bydlí v domě, tak soused ví, že jestliže se budou ozývat zvuky násilí, křik a podobně, tak má okamžitě a neodkladně kontaktovat Policii České republiky.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Eva s Marií teď budou muset vybojovat své životy zpátky. Zásadní bitvu už ale vyhrály, když dokázaly domácí násilí ohlásit. Čtvrtina z těch, kteří kdy zažili domácí násilí, si to totiž navždy nechá jenom pro sebe.

Tomáš ZMIJA, poradce pro oběti trestných činů, Probační a mediační služba Ostrava
--------------------
Strach je obrovský. Důležité je opravdu ho překonat a věřit prostě lidem, kteří vám pomáhají nebo jsou vám oporou.

Pavla KRŮČKOVÁ, redaktorka
ČT 1 12:00 Týden v regionech - OS

Oběti trestných činů se ptají na svá práva

Publikováno: 03.03.2019

Sokolov – Oběti týrání, vyhrožování, pokusu o znásilnění. Dále okradení, podvedení, zmatení a mnohdy psychicky na dně, bez finančních prostředků. Mnozí z nich nevědí, jak postupovat dál. Další se bojí setkání s pachatelem u soudu.

"Řeč je o klientech, kteří navštívili Poradnu pro oběti trestných činů. Ta vznikla před dvěma lety v rámci projektu „Proč zrovna já? II“ a jejím zřizovatelem je probační a mediační služba.
„Někteří lidé vyhledali naši poradnu sami, další pak přišli na doporučení policie nebo probační a mediační služby. Většinou se jedná přímo o oběti násilné či majetkové trestné činnosti. Někdy bývají klienty i pozůstalí po oběti trestné činnosti, kteří se prostřednictvím poradny mohou domáhat peněžité pomoci od státu,“ říká Eva Chalupníková Doležalová ze sokolovské Poradny pro oběti trestných činů.
„Klienti se ptají, jak to bude v jejich případě vypadat u soudu, jestli se v soudní síni musí potkat s pachatelem nebo jakým způsobem se mohou domoci finančního odškodnění. Na všechny tyto otázky se snažíme odpovědět. Kromě toho umíme poskytnout psychosociální podporu a zajistit bezplatné služby zmocněnce, což je advokát, který je může v trestním řízení zastupovat,“ doplnila.
Do poradny přicházejí také oběti domácího násilí včetně pokusu o znásilnění. To je pro klienta velmi stresující událost. „A právě v tomto může být pracovník poradny někým, kdo poskytne podporu a stane se pro oběť trestné činnosti jakýmsi průvodcem,“ poznamenala Chalupníková Doležalová.
Spolupracují zde s Intervenčním centrem v Karlovarském kraji pro osoby ohrožené domácím násilím, které provozuje nezisková organizace Pomoc v nouzi, dále se střediskem Probační a mediační služby Sokolov, policií a státním zastupitelstvím.
V našem kraji působí poradny také v Karlových Varech a Chebu. Sokolovská poradna je zde ve středu od 9 do 12 a ve čtvrtek od 15 do 18 hodin. Kancelář se nachází v ulici Jednoty 654, v objektu úřadu práce, ve 2. patře, číslo dveří 319. Poradnu lze také kontaktovat telefonicky na čísle: 725 807 492 či na e-mailové adrese: mailto:chalupnikova.pms@gmail.com.

sokolovsky.denik.cz Roman Cichocki

Domácí vězně hlídají náramky

Publikováno: 02.03.2019

Ve Zlínském kraji jako první využili elektronické náramky. V celém Česku už monitorují zhruba stovku odsouzených k domácímu vězení.

ZLÍNSKÝ KRAJ Mladá žena byla původně odsouzená k obecně prospěšným pracím. „Ale na návrh probačního úředníka jí soud tento trest přeměnil na trest domácí vězení,“ uvedl Ondřej Vaculík, vedoucí Probační a mediační služby (PMS) v Kroměříži.
Žena proto dostala elektronický monitorovací náramek. Šlo o jeho vůbec první použití v Česku. A náramek se ukázal jako opodstatněný, protože žena vymezené časy a hranice pohybu opakovaně porušovala. Nyní bude věc řešit soud.
Podle Vaculíka odsouzená také příliš nespolupracovala, což je jedna z podstatných podmínek, které jsou u této formy trestu důležité.
Ministerstvo spravedlnosti spustilo nový způsob hlídání lidí odsouzených k alternativnímu trestu domácího vězení loni v září. Do konce roku monitorovaly náramky na pět desítek vězňů v celé republice. Teď už počet stoupl na 102.
Ve Zlínském kraji s tím má zkušenost 10 odsouzených. Po třech případech evidují v okrese Kroměříž a Vsetín a čtyři náramky použili v Uherském Hradišti.
Na Zlínsku k tomuto trestu soudci zatím nepřistoupili. Nicméně v celém kraji specialisté dělají více předběžných šetření u klientů a počet monitorovaných osob v kraji může v budoucnu výrazněji narůst.
„Náramek je rychlejší a efektivnější než předchozí namátkové kontroly. Když k někomu přijdeme v deset hodin večer, tak ho sice najdeme doma, ale už se nedozvíme, jestli za půl hodiny neodešel ven. To bychom se tam museli vrátit, ale ani tak člověka nemáme pod stoprocentní kontrolou,“ zmínil vedoucí PMS ve Zlíně Vladimír Lhotka.
Soudci nejčastěji udělují domácí vězení neplatičům výživného na děti, pachatelům drobnější majetkové kriminality nebo lidem, kteří řídili auto navzdory zákazu.
„Cílem je, aby odsouzení mohli chodit do práce, platit své dluhy a odškodnit oběti a ve stanovené době byli doma,“ vysvětlila mluvčí PMS Miroslava Jakešová.
Náramek mají lidé nasazený na noze a dostávají také speciální mobilní telefon. Náramek je vybavený GPS lokátorem a vysílá signál o pohybu a místě.
Díky tomu má ministerstvo spravedlnosti přehled o tom, kde se vězeň pohybuje, jestli už není v blízkosti zakázané zóny, zda se ve stanoveném čase vrátil z práce domů, zda nepožívá alkohol nebo či se nepřiblížil k osobě, se kterou má uložený zákaz styku.
V případě porušení dohodnutých pravidel dostává pracovník na ministerstvu okamžitě informaci a kontaktuje odsouzeného.
Pokaždé se totiž nemusí jednat o záměrné porušení, někdy jde například o akutní zdravotní problém. Zpráva se také rychle dostává k probačnímu pracovníkovi, který událost prošetří.
„Už jsme se ale setkali i s klientem, který náramek po nějakou dobu nosil, plnil všechny povinnosti a omezení uložené soudem, jenže ze zdravotních důvodů jsme mu na nějaký čas museli náramek odinstalovat,“ řekla Jakešová.
Do konce roku chce ministerstvo počet monitorovaných lidí zvýšit na 340. I u nich však pracovníci PMS dělají fyzické namátkové kontroly. Kromě toho mají na starosti desítky dalších případů, které se vážou k udělování alternativních trestů.
„Naše výsledky po uvedení systému do praxe považuji za velmi dobré. V jiných zemích startoval systém s jednotkami monitorovaných a po prvním roce spuštění šlo maximálně o desítky osob,“ sdělil ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.

Mladá fronta DNES str. 17 Kraj Zlínský Jana Fuksová

Obětem trestných činů pomáhá speciální centrum

Publikováno: 13.02.2019

V Mladé Boleslavi roste kriminalita. Dokládají to čísla, která zveřejnila mladoboleslavská policie. I proto by místní měli vědět kam se obracet v případě, že se stanou obětmi trestných činů. Existuje tam pro ně specializované centrum. Centrum sídlí na Třídě Václava Klementa, zřizuje ho Probační a mediační služba. A to nejen v Mladé Boleslavi. Celkem jich je v rámci projektu Proč zrovna já II po celé republice dohromady 55.
Poradna má úkol pomoci lidem, kteří se cítí být obětmi trestných činů – ať jde třeba o přepadení na ulici nebo domácí násilí. Pomoc je nabízena zdarma a anonymně.
„Obětem vysvětlujeme, jaká jsou jejich práva, jak podat trestní oznámení, co obnáší trestní řízení, či jakým způsobem se mohou domoci náhrady škody,“ přiblížila vedoucí centra Karin Rohlová a zdůraznila, že pomoc se nezaměřuje jen na právní oblast, neboť trestný čin poznamená i psychiku. „Oběti citlivě vyslechneme, neptáme se po detailech, snažíme se vytvořit prostředí důvěry. Často platí, že vyslechnutí, projevení soucitu a podpory je pro oběti dostačující. V případě závažnějších případů poradce může zprostředkovat odbornou pomoc od psychologa,“ dodala vedoucí.
V Mladé Boleslavi konkrétně centrum působí rok a půl a klienty má. Podle Rohlové je vždy na samotné oběti, jestli se rozhodne přijít nebo ne. Velký kus práce prý udělá i samotná policie, která poškozeným dává formulář, pomocí kterého se seznamují se právy. I tak mají v centru práce dost.

Klientela je různorodá.
„Nedokážu říct, že by sem přicházela nějaká skupina, která by sem přicházela s určitou věci. Navíc je to podobné sociální práci, vyplavou na povrch další souvislosti a já lidi odkazuji třeba dál,“ upozornila Rohlová.
Zvláštní kategorií jsou pak podle expertky senioři, ti podle zákona patří mezi zvlášť zranitelná oběti. „Mají trošičku širší práva než my. Mají nárok na psychoterapeutickou pomoc nebo na bezplatnou právní pomoc. Tam je třeba vyhodnotit, jestli už se jedná o člověka, který do této kategorie patří. Spadají tam dále děti, lidé s handicapem, lidé s psychiatrickým onemocněním. To je pak případ od případu,“ zmínila vedoucí.
Přijít může ale také člověk, který se stane třeba obětí domácího násilí a náhle zůstává bez peněz a střechy nad hlavou.
Často jsou věci složitější a centrum musí spolupracovat s dalšími institucemi. Nezřídka sem oběť zavítá dříve než na policii, kam ji následně v poradně nasměrují.
Existují také lidé, kteří se staví jen pro radu. Konzultace jsou možné osobně, po mailu či mobilem.

Kontakty na centrum Adresa: Třída Václava Klementa 467, Mladá Boleslav. Telefon: 727 873 092. E–mail: rohlova. mailto:pms@gmail.com Poradenské hodiny: pondělí: 8:30-12:00 a 12:3016:30 čtvrtek: po předchozí domluvě

Boleslavský deník str. 1 ZUZANA ZELENKOVÁ

Odsouzení odpracovali 909 tisíc hodin

Publikováno: 05.02.2019

Pachatelé trestných činů odsouzení k obecně prospěšným pracím (OPP) loni odpracovali 908 696 hodin. K milionu se počet odpracovaných hodin blížil i v předchozím roce. Práce obvykle zahrnují úklid nebo údržbu. Náměstek Probační a mediační služby Marek Tkáč uvedl, že v poslední době sice soudy tento trest ukládají méně často, ale bývá více šitý na míru konkrétním pachatelům, takže ho úspěšně dokončí více odsouzených. Obecně prospěšné práce byly v Česku donedávna nejčastěji ukládaným alternativním trestem, nyní jsou na druhém místě za dohledem probačního úředníka.

Mladá fronta DNES str. 5 Z domova

Každá oběť může najít pomoc

Publikováno: 04.02.2019

Plzeň - Senior Karel byl před dvěma lety nečekaně fyzicky napaden svým opilým, o generaci mladším sousedem. Muž ho několikrát udeřil do hlavy násadou od koštěte. Po útoku jej musela odvézt do nemocnice záchranka.

"Necelé dva měsíce po konfliktu začal senior trpět zdravotními problémy. Točila se mu hlava, objevily se výpadky paměti, třásly se mu ruce. Pro jistotu navštívil neurologa, který doporučil okamžitou hospitalizaci a operaci. Lékaři mu z mozku odstranili krevní sraženinu a doporučili dlouhodobou domácí léčbu.
I přes špatný zdravotní stav se chtěl senior domoci spravedlnosti v trestním řízení, což se mu díky iniciativě státního zastupitelství po několika měsících povedlo. Prvního termínu hlavního líčení se však pachatel nezúčastnil. V den odročeného hlavního líčení se nešťastný příběh posunul ještě dál Karlův soused spáchal sebevraždu. Soud následně trestní řízení zastavil.
Nedlouho poté zkontaktoval senior poradnu Probační a mediační služby (PMS), která pomáhá obětem trestných činů. Poradna se pro ně může stát jakýmsi prvním zábleskem naděje.

Během první konzultace hovořil senior o velké frustraci z celého vývoje situace. Příběh pro něj skončil relativně dobře, stát mu peněžitou pomoc nakonec v plné výši přiznal.
Pomoc Probační a mediační služby může vyhledat každý, kdo se cítí být obětí trestného činu. PMS pracuje jak s pachateli trestné činnosti, tak právě i s oběťmi, kterým pomáhá při řešení následků trestného činu. „Nejčastěji jde o oběti násilných a majetkových trestných činů,“ říká poradkyně pro oběti trestných činů v Plzni Jana Jirásková. Poradny PMS fungují pro své klienty v rámci projektu „Proč zrovna já? II“, který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Projekt pomáhá anonymně a bezplatně.

Pomoc obětem trestných činů nabízí třeba také nestátní nezisková organizace Bílý kruh bezpečí, která v kraji sídlí pouze v Plzni. Kromě obětí pomáhá organizace kruh také svědkům trestných činů nebo pozůstalým."

plzensky.denik.cz Moje Plzeňsko Lenka Prokšová

Přesně před 10 lety podepsal prezident Václav Klaus nový trestní zákoník

Publikováno: 27.01.2019

Ten kromě 6 desítek nových trestných činů přinesl třeba i novinku v podobě trestu domácího vězení. Až do loňského podzimu přitom trvalo, než se do praxe dostal i elektronický dohled nad odsouzenými. Elektronické náramky zatím mělo na noze na 130 lidí.

Markéta BOČKOVÁ, redaktorka
--------------------
Možnost být doma, chodit do práce a nepřijít o příjem ani pracovní návyky. To jsou hlavní výhody domácího vězení pro odsouzené. Stát zase může počítat úsporu nákladů. Jeden den ve věznici přijde státní pokladnu na 1100 korun. Den pod elektronickým dohledem pak na 150. Náramky ale nejsou vhodné pro každého, nemohou ho dostat třeba lidé, kterým natékají nohy, nebo ti, kterým by bránil v práci.

Tomáš ROSENBERG, vedoucí odd. elektronického monitoringu
--------------------
Vybavím si jednoho, který by vlastně náramek nedostal do pracovní obuvi. To znamená, nemohl by pak pracovat.

Markéta BOČKOVÁ, redaktorka /Zdroj: 2015/
--------------------
Zatímco dřív zvládli probační pracovníci zkontrolovat každého odsouzeného v domácím vězením jedno až dvakrát do týdne, teď jsou lidé pod neustálým dohledem. Systém zvládne kontrolovat ne jen místo jejich pobytu, ale díky upravenému mobilu třeba i dodržování zákazu pití alkoholu.

Tomáš ROSENBERG, vedoucí odd. elektronického monitoringu
--------------------
Dojde výzva k provedení dechové zkoušky v nějakém tom náhodném plánu, který je nastavený, on tu pozvu potvrdí, když pak fouká tady do toho testru, no tak ho vlastně ho ten telefon fotí a do systému potom na operační středisko do Prahy na ministerstvo dojde výsledek toho testu spolu s fotkou toho, kdo dýchal, takže tam je vlastně zajištěno to, že si ověříme, že nám dýchá ten dotyčný, který nám dýchat má.

Markéta BOČKOVÁ, redaktorka /Zdroj: ČTK/
--------------------
Každé poručení podmínek musí úředníci Probační a mediační služby hlásit soudu. Pokud se jich nastřádá víc, mohou navrhnout změnu trestu na odnětí svobody, ta za 4 měsíce potkala 7 odsouzených. Uvedení náramků do praxe trvalo 8 let, tendr na dodavatele náramků musel být třikrát zrušený, po čtvrté se do něj nikdo nepřihlásil. Nakonec stát zaplatí za jejich dodávku a 6 let provozu 93 milionů korun.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
Jeroným Tejc, náměstek ministra spravedlnosti je naším dalším hostem, hezký večer i vám.

Jeroným TEJC, náměstek ministra spravedlnosti
--------------------
Dobrý večer.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
Proces zavádění elektronických náramků se protáhl na téměř 10 let, jak nyní fungují, jste spokojený?

Jeroným TEJC, náměstek ministra spravedlnosti
--------------------
Myslím, že můžeme být spokojení. Skutečně na tom výběru si vylámalo zuby několik ministryň a ministrů. Ten proces nebyl jednoduchý a je dobře, že máme systém, který jde s dobou. To znamená, ten náramek je v uvozovkách moderně řečeno multifunkční, dokáže toho odsouzeného monitorovat skutečně po celou dobu, není to namátková kontrola, a proto také doufáme, že soudci budou daleko více využívat této možnosti a budou tam, kde je ten pachatel pro tento trest vhodný, to znamená, nehrozí, že by například páchal další trestnou činnost a jedná se například o pachatele, který je odsouzen za například neplnění vyživovací povinnosti, výtržnictví, případně maření výkonu úředního rozhodnutí, tak je bude častěji odsuzovat do domácího vězení právě proto, aby například nepřišli o práci, aby odpracovali ve svém zaměstnání to, co mají, nicméně poté se zdržovali doma a měli určitá omezení třeba například zákaz konzumace alkoholu.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka /Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti/
--------------------
Podle statistik, které máme k dispozici, je aktivně monitorovaných osob celkem 95. Na jaké čísla se chcete v budoucnu dostat?

Jeroným TEJC, náměstek ministra spravedlnosti
--------------------
To bude záležet samozřejmě na rozhodování soudů, my se snažíme přesvědčit soudy o tom, že ten monitoring je tak dobrý, že skutečně nehrozí, že by těmi odsouzenými byl zneužíván, nebo jakkoliv obcházen, nicméně ten plán je takový, že bychom rádi během toho příštího roku výrazně ten počet 95 zvýšili na stovky, ideálně mezi 300-500 osobami. Jsme realisté, samozřejmě víme, že ten zlom v justici nenastane automaticky a také to neznamená, že každý kdo by teoreticky mohl splnit onu podmínku pro domácí vězení, je vhodný, protože pokud bychom v uvozovkách tlačili na soudce a přesvědčovali je, že mají nařizovat trest domácího vězení bez ohledu na povahu pachatele, tak by samozřejmě docházelo k porušování tohoto trestu a my bychom byli rádi, aby trest domácího vězení v zásadě byl ukládán pouze těm, kteří jsou vhodní a kteří budou dodržovat omezení a budou respektovat ona pravidla, aby nedocházelo následně k dalšímu rozhodování o přeměně toho trestu na trest odnětí svobody.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano elektronický monitoring není jedinou novinkou mezi různými výkonnými tresty, pojďme se teď podívat na alternativní věznice.

Hana PROKOPOVÁ, vedoucí "Otevřené věznice"
--------------------
Areál v Jiřicích na první pohled připomíná satelitní městečko, jen ostnaté dráty prozrazují pravou povahu místa. Pod zámkem jsou tady ale hlavně králíci, slepice a třeba i exotická zvířata, o která se vězni starají. V téhle části věznice nemají dokonce ani dozorce, za to mohou odsouzení využít třeba venkovní tělocvičnu. Všechno je přitom promyšlené tak, aby se zdejší obyvatelé dokázali po skončení trestu co nejlíp prosadit v běžném životě. Tohle je právě ten trenažer, že oni přijdou z práce a vědí, že se o ty králíky musejí postarat. Vědí, že musejí zamést u slepic, sebrat vajíčka, oni mají pak bonus, že ty vajíčka si spotřebujou, ale musejí se o to starat a to je vlastně to posilování té jejich zodpovědnosti.

redaktorka
--------------------
Práci má naprostá většina z 35 zdejších odsouzených. Pan Michal je výjimka, na vhodnou práci zatím čeká. Do dalších aktivit se ale zapojuje.

Michal, odsouzený
--------------------
Hodně mi to pomáhá takhle, když tady člověk něco dělá v tý věznici a jsem za to rád, že jsem tady. Teď chodím na finanční gramotnost, co je tady. Pak chodím na počítače.

Hana PROKOPOVÁ, vedoucí "Otevřené věznice"
--------------------
U těch odsouzených vlastně dbáme na to, aby měli co nejplynulejší přechod do civilního života a hlavně, aby maximum problémů, které mají například problémy s jejich dluhy, aby je začali řešit už během výkonu trestu.

redaktorka
--------------------
Samostatnost a zodpovědnost jsou tady hlavním mottem. Vězni si sami perou i uklízí a mohou si také vařit. V domě mají k dispozici společnou místnost a dvoulůžkové pokoje. O pobyt v otevřené věznici mohou odsouzení sami požádat. Pokud je odborná komise vybere, mohou svůj trest strávit na místě, které ani nevypadá jako vězení.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
Jiřická věznice už funguje rok, jak hodnotíte tento projekt?

Jeroným TEJC, náměstek ministra spravedlnosti
--------------------
Tak v tuto chvíli, jak jste řekla, je to z našeho pohledu pouze rok a ukáže se, jestli projekt, kteří iniciovali a prosadili naši předchůdci ve vedení ministerstva, je skutečně tou cestou správným směrem. Jak už bylo řečeno, cílem je, aby si odsouzení zvykli na to, že se musí dodržovat pravidla. A že ve chvíli, kdy je dodržují, kdy pracují sami na sobě, tak budou připraveni na to, že až opustí brány věznice, nebudou páchat trestnou činnost a znovu se do věznice nevrátí. Důležité je, že v případě, že jakkoliv poruší podmínky, které jsou velmi přísné v této věznici, vrací se zpět do toho běžného výkonu trestu, což je silně motivační a stejně tak doufáme, že ta práce s nimi se společnosti vyplatí a že ve chvíli, kdy vyjdou za brány věznice, budou mít, budou mít zajištěnou práci, kvalifikaci, budou schopni se začlenit do společnosti, budou mít třeba, jak už bylo řečeno v té reportáži, dostatek informací o tom, jak nakládat s penězi, budou vzděláni právě třeba v oblasti toho finanční, finanční gramotnosti, tak bude z nich méně se dopouštět opakovaně trestné činnosti. Samozřejmě rok je příliš málo na to, abychom to hodnotili. V tuto chvíli máme informace o tom, že všichni ti, kteří prošli během toho roku touto věznicí, nespáchali žádný nový trestný čin, nicméně ta statistika by do značné míry byla zkreslená, protože skutečně je to velmi brzy.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže dá se říct, že otevřené věznice snižují recidivu, která je v České republice až 70 procent?

Jeroným TEJC, náměstek ministra spravedlnosti
--------------------
Je to cílem, je cílem snížit recidivu. Nicméně jaksi říci, že tento model je ten, který u nás v České republice uspěje, že to je ten model, který bychom měli výrazně rozšířit, než dnes těch 35 míst, možná plánovaných 100 míst při 2 desítkách tisíc vězňů v České republice, tak to se skutečně bude dát říci až po několika letech, až poté, kdy budeme vědět, že například 90 procent z těch, kteří opustili věznici, se do 3 let žádného trestného činu nedopustí.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
Můžete ještě zmínit, jestli plánujete nějaké další novinky, které by snížily recidivu?

Jeroným TEJC, náměstek ministra spravedlnosti
--------------------
My bychom se teď spíše chtěli zaměřit na to, abychom ty alternativní tresty, které máme, ukládali pachatelům, kteří jsou pro to vhodní. To znamená rádi bychom, aby Probační a mediační služba pracovala s těmi, kteří jsou těsně před odsouzením, aby probrala možnosti, určitým způsobem zhodnotila toho pachatele a doporučila soudu, jaký trest případně alternativní pro něj může být vhodný, tak abychom například právě domácí vězení nebo obecně prospěšné práce nenavrhovali a následně neukládali těm, kteří stejně podobný trest nebudou schopní vykonat, budou je porušovat a nakonec se stejně ocitnou ve věznici, takže spíše bychom chtěli pracovat na tom systému, který je, než abychom vymýšleli například nové alternativní tresty. v

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumím, i vám děkuji za rozhovor a za váš čas, na shledanou.

Jeroným TEJC, náměstek ministra spravedlnosti
--------------------
Díky taky, na shledanou.

Lucie MOHYLOVÁ, moderátorka
--------------------
A já jen doplním, že více exkluzivních záběrů z prohlídky Otevřené věznice, můžete vidět i na Facebooku Týdne v justici.

ČT 24 22:32 Týden v justici

Volný! Domácí trestanec si směl sundat náramek

Publikováno: 26.01.2019

Sedmatřicetiletý Jiří B. z Děčína si právě odpykával čtvrtý rok pětiletého trestu za vloupávání do trezorů, když se dozvěděl, že jeho nemocná matka umírá a lékaři předvídají brzký konec. Jiří poprosil soudkyni, která ho poslala do vězení, aby mu tentokrát pomohla ven. Vyšlo to. Jiří se přestěhoval ze zamřížované cely do domácího vězení a loni v září byl mezi prvními Čechy, kteří dostali elektronický monitorovací náramek. Včera ho mohl sundat. V domácím vězení byl od loňského 23. ledna. Jeho „celou“ byl byt v činžáku, v němž žil s matkou a jedenadvacetiletým bratrem. Jak amyotrofická laterální skleróza rychle postupovala, matka přestala chodit a pohybovala se jen na vozíku. Pak už mohla jen ležet. Mladší ze synů by se o ni už postarat nemohl.
Jiří měl v domácím vězení jasná pravidla. V pracovní dny měl od osmi ráno do čtyř odpoledne volný režim, aby mohl do práce a na nákupy. Více nestíhal. Ve zbytku času a o víkendech musel sedět doma. Na botníku v předsíni stál GPS lokátor, který ho hlídal.
Pokračování na str. 3

Doma ve vězení
Jeden z prvních odsouzených v domácím vězení absolvoval celý trest. Jaké to je, být celý rok pod přísnou kontrolou pohybu.
Pokračování ze str. 1
„Je velmi citlivý, stačí, že se ho dotknete a hned začne pískat a vydá signál, že se s ním manipuluje,“ říká Jiří.
Sám to zažil.
„Bydlíme u trati a stačilo, aby kolem projely těžké nákladní vlaky, dřevěná podlaha se zatřásla a lokátor začal pískat,“ vypráví.
„Okamžitě mi volali z operačního střediska z ministerstva spravedlnosti a ptali se, co se děje.
Hlavně s tím nehýbejte, řekli mi,“ líčí.
Lokátor je citlivý na pohyb proto, aby ho někdo nemohl přenést a „domácí vězení“ si nenosil kamkoli s sebou.
K lokátoru a náramku dostal Jiří B. i nabíječku a baterku. Každý den po práci si sedl v obýváku k televizi a náramek na noze zapojil do nabíječky. Jeho pomyslný řetěz ke kouli u nohy se tím zkrátil na dva metry. „Naštěstí nabíjení trvalo jen asi hodinu a půl. Rozsvítila se zelená kontrolka a bylo hotovo,“ říká.

... a začala vibrovat noha

Zhruba po čtrnácti dnech se mu ale stalo, že kabel k náramku špatně zapojil a nezkontroloval kontrolku. „Stál jsem na stavbě a najednou mi začala vibrovat noha. V první chvíli jsem myslel, že někde probíjí kabel. Pak jsem si všiml, že kontrolka bliká červeně,“ vzpomíná. Vzápětí mu opět volal operační „dozorce“ a Jiří musel okamžitě běžet domů k nabíječce.
Trvalo asi dva týdny, než si na náramek zvykl.
„Prvních čtrnáct dní jsem se nevyspal,“ říká. „Pokaždé, když jsem se otočil na bok, krabička na náramku mě tlačila do kotníku. Musel jsem ho rukou posunout. A když jsem usnul a otočil se na druhý bok, už jsem byl zase vzhůru a takhle celou noc,“ líčí.
Po čase se náramek trochu roztáhl a Jiří se ho naučil ve spánku otáčet kolem kotníků pohybem nohy. „Nejprve jsem s krabičkou na náramku neustále vrážel do nábytku, po týdnu už jsem ani nevěděl, že ho mám,“ dodává.
Jiří B. sice musel být každý den od večera do rána doma a o víkendech také, ale několikrát dostal výjimku. Třeba, když vezl matku do nemocnice. Musel to dopředu hlásit, ale i kdyby to neudělal, operační středisko vědělo, kde je. Jeho pohyb vidělo na mapě na monitoru.
„Říkali, ano my vidíme, že jste v areálu nemocnice v D ě č í n ě , “ popisuje. A po náv r a t u m u s e l probační a mediační službě přinést lékařskou zprávu. To bylo asi čtyřikrát. Další volno dostal v říjnu na pohřeb matky a 23. prosince, když se sešla celá rodina k pietě.
„Jsem moc vděčný probační a mediační službě a soudkyni Ivě Najbrtové, že jsem s maminkou mohl být až do konce.“

Sedět a splácet

Monitorovací režim ho nijak zvlášť neomezoval.
Jen byl prý trochu problém s venčením psa. „Ale s tím pomáhal bratr, a já jsem s ním také chodil ven, když jsem mohl,“ uvádí Jiří.
Občas ho mrzelo, když se coby nadšený houbař a turista mohl dívat na slunečný den jen z okna. „Ale já věděl, jak to bude. Hodil jsem to za hlavu, chtěl jsem být co nejvíc s mámou, věděl jsem, že se blíží konec,“ dodává. Jiří B. se dostal do vězení kvůli tomu, že se vloupal celkem do jedenácti trezorů na radnicích a ve firmách. Za mřížemi byl kvůli tomu už podruhé. Když žádal o podmíněné propuštění po polovině trestu, neuspěl. Vyšel mu až návrh přeměnit zbývající rok z trestu na domácí vězení, což doporučila probační a mediační služba.
Soud ho ale domů neposlal jen proto, aby se mohl starat o matku, ale také, aby mohl chodit do práce a splácet škodu, kterou krádežemi způsobil. Z platu zedníka mu automaticky každý měsíc odchází dva tisíce korun.

První den bez náramku

Včera po desáté hodině dopoledne mu pracovník PMS náramek přestřihl. „Co teď udělám? Pojedu konečně za sestrou do Chomutova, už jsme se domluvili,“ řekl Jiří. Od loňského září, kdy byl režim elektronických monitorovacích náramků spuštěný, ho dostalo na nohu téměř 130 Čechů. Momentálně jich je 95, z toho 83 v rámci domácího vězení, jedenácti dalším nahrazuje vazbu a jednoho hlídá po podmíněném propuštění. Nejvíc monitorovaných lidí žije na jižní Moravě – dvacet – a na severu Čech – devatenáct.

130 lidí v Česku už dostalo náramek a mohlo si trest odpykat doma.

Mladá fronta DNES Titulní strana Artur Janoušek

Univerzita přivítá experty na trestnou činnost

Publikováno: 18.01.2019

Ústí nad Labem – Desítky odborníků na trestnou činnost se sjedou na ústeckou univerzitu. Ve dnech 21. – 22. ledna 2019 zde budou podle informace mluvčí UJEP Jany Kasaničové probíhat VII. Kriminologické dny. Luxusní výběr expertů, kteří řeší a zkoumají kriminalitu či se pokoušejí o její prevenci, se podařilo svolat hlavním organizátorům konference – Fakultě sociálně ekonomické UJEP (FSE) a České kriminologické společnosti. O širokém rozsahu témat, která se spojují s trestnou činností, hovoří program konference, jenž seskupil 150 zástupců dvanácti vysokých škol, Úřadu vlády ČR, Ministerstva vnitra ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR, Kanceláře veřejného ochránce práv, Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Bezpečnostní informační služby ČR, Vězeňské služby ČR, Mezinárodního vězeňského společenství, Nejvyššího státního zastupitelství ČR, Probační a mediační služby ČR, znalců, soukromých společností a center.

Ústecký deník str. 3

Elektronické náramky fungují...

Publikováno: 06.01.2019

Přes devadesát lidí v současné době po celé České republice nosí elektronický náramek a každý jejich pohyb a krok je pečlivě monitorován. Jsou to již tři měsíce, co se u nás spustil dlouhodobě plánovaný program elektronických náramků. Podle ministerstva spravedlnosti i probační a mediační služby celý systém funguje dobře.

„K 31. 12. 2018 bylo aktivně monitorováno 91 osob, z toho bylo 11 náhrad vazeb a 78 trestů domácího vězení a 2 podmíněná propuštění s povinností zdržet se doma,“ uvedl tiskový mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Od počátku zahájení projektu v září 2018 tak do systému elektronické kontroly vstoupilo celkem 114 osob. Řepka dodal, že 23 osob již má v současné době ukončený monitoring. „Obvykle proto, že uplynula lhůta, ve 2 případech z důvodu nástupu výkonu trestu,“ uvedl.

Díky systému lze identifikovat, zda se monitorovaný nachází ve stanovený čas na určitém místě, lze také zachytit trasu jeho pohybu, vytyčit zóny, ve kterých se dotyčný musí či naopak nesmí nacházet a stanovit pro ně individuální harmonogram platnosti omezení.

Probační a mediační služba může také sledovat, zda monitorovaný člověk dodržuje zákaz konzumace alkoholu. „V případě porušení kontaktuje monitorovací středisko probačního pracovníka a ten následně monitorovaného a zjistí důvody porušení. Následně situaci vyhodnotí. V případech, kdy bude hrozit ohrožení třetích osob či útěk stíhaného, u něhož došlo k náhradě vazby, bude operační středisko kontaktovat Policii ČR,“ uvedla Lucie Machálková z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti.

Systém podle PMS zatím systém splňuje veškerá očekávání. „Od spuštění celkově zachytil přes 270 porušení podmínek kontroly,“ uvedla Labohá.

Jednalo se například o situace, kdy někdo přišel domů o několik minut později, nebo musel třeba navštívit pohotovost. „V menšině případů se jednalo o závažnější porušení, kdy bylo zřejmé, že monitorovaný stanovená pravidla porušil vědomě,“ doplnila Machálková.

O porušení podmínek je informován i soud. Operační středisko pak v případě porušení kontaktuje probačního úředníka, který prověří důvody porušení podmínek trestu. „Ten může i v průběhu výkonu trestu rozhodnout o přeměně trestu domácího vězení v nepodmíněný trest odnětí svobody,“ doplnila Miroslava Jakešová z PMS. Podle ministerstva spravedlnosti do současné doby podala PMS jen jeden návrh na přeměnu trestu. Alternativní cesta

Jedním z cílů elektronického systému náramků bylo přimět soudce ukládat častěji alternativní tresty, které jsou pro stát finančně výhodnější. Sedět v domácím vězení vyjde levněji než skutečné vězení, jeden den s náramkem přijde stát na 130 korun, dalších 50 korun musí platit odsouzený. Naopak odsouzený ve věznici vyjde stát na 1 200 korun denně, k úhradě se mu dává jen 1 500 korun měsíčně.

Podle PMS je ovšem příliš brzy říct, zda se soudci nyní přiklánějí více k udílení trestu domácího vězení. „Je ještě příliš brzy na to činit vypovídající a objektivní závěry. To bude možné až v průběhu příštího roku,“ řekla mluvčí.

Průměrně je v domácím vězení přibližně sto odsouzených. Fyzicky přijedou člověka zkontrolovat, jestli je ve stanoveném čase ve svém obydlí. Loni se kvůli porušení podmínek domácího vězení muselo z domova do skutečného kriminálu přesunout čtyřicet lidí.

Trest domácího vězení se ukládá nejdéle na dva roky, a to nejčastěji neplatičům výživného na děti, pachatelům drobnější majetkové kriminality nebo těm, kdo řídili auto navzdory zákazu. Cílem je, aby odsouzení mohli chodit do práce, platit své dluhy a odškodnit oběti a ve stanovené době byli doma.

Pachatel musí písemně slíbit, že se bude ve stanovené době zdržovat v určeném obydlí a bude s PMS spolupracovat. Do spuštění systému kontrolovali obviněné pracovníci Probační a mediační služby jen namátkově. I proto soudci dosud často domácí vězení neukládali. Od roku 2010, kdy bylo v Česku poprvé zavedeno, v něm skončilo jen 1 876 lidí. Několikaleté zpoždění

Projekt měl naostro fungovat už osm let. Vše nabralo zpoždění zejména kvůli výběru dodavatele technologií, které mají hlídání odsouzených zajistit. Pět tendrů skončilo neúspěšně, teprve až loni na podzim Probační a mediační služba podepsala smlouvu s izraelskou firmou SuperCom.

Stát během šesti let převezme až 2 500 monitorovacích sad za předem stanovenou cenu a maximálně zaplatí 93 milionů korun (bez DPH). Stát nicméně bude náramky odebírat podle potřeby – trestů domácího vězení se v Česku zatím uděluje velmi málo.

Podle informací ministerstva je cena úvodní dodávky 15,6 milionu bez DPH. V první fázi justice získá 280 náramků, příslušné vybavení, software řešení a jeho servis.

zpravy.iDNES.cz

Projekt pomáhá mladistvým vrátit se Na správnou cestu

Publikováno: 02.01.2019

Probační a mediační služba spustila v Opavě projekt Na správnou cestu II, který má pomoci jak mladistvým pachatelům nahradit škodu, kterou způsobili, tak i jejich obětem. Opavský soudní okres je jedním z mála u nás, kde podobný projekt běží.
V rámci projektu působí Tým pro mládež, který slouží k posílení odborné spolupráce mezi institucemi. „Tým pro mládež je určitou platformou pro pravidelné setkávání, komunikaci a spolupráci odborníků státních i nestátních organizací zaměřených na ohroženou mládež a prevenci kriminality,“ vysvětlila koordinátorka Týmu pro mládež Opava Eva Holubová.
Součástí tohoto projektu je i program krátkodobého zaměstnávání mladistvých pachatelů, do kterého se zapojila i opavská firma Jaspa. „Cílem programu je umožnit mladistvému získat pracovní návyky a finanční prostředky na úhradu škody, která vznikla jeho trestnou činností. Jedná se o opatření posilující zodpovědnost mladistvého za náhradu způsobené škody a prevenci před pácháním další trestné činnosti,“ uvedla Eva Holubová s tím, že cílovou skupinu tvoří mladiství do 18 let, kteří dokončili povinnou školní docházku a spolupracují s Probační a mediační službou nebo oddělením sociálně-právní ochrany dětí v soudním okresu Opava. „Firmě Jaspa tímto děkujeme za odpovědný přístup, díky kterému mají odsouzení mladiství možnost převzít odpovědnost za následky svého chování, mohou začít splácet vzniklou škodu a vydat se zpět na správnou cestu,“ řekla manažerka prevence kriminality opavského magistrátu Dagmar Polášková. Kromě toho v Opavě došlo například k setkání se školními metodiky prevence či s řediteli škol.

HLÁSKA str. 22 Aktuality

Zapojení Akademie VS ČR do Týdne restorativní justice

Publikováno: 14.12.2018

Akademie Vězeňské služby ČR se letos poprvé zapojila do akce „Restorative Justice Week“ (Týden restorativní justice), která se koná pod záštitou Evropského fóra pro restorativní justici. Kromě většiny evropských zemí tyto dny probíhaly také např. v Kanadě a Tibetu.

Díky nabídce a následné spolupráci Mgr. Tesarčíkové, realizátorky aktivity v rámci projektu Probační a mediační služby Křehká šance II „Rozvoj restorativní praxe“, byla ve vstupní hale instalována výstava na téma „Výpovědi osob zasažených trestným činem“. Výstavu zhlédli v době od 19. listopadu do 3. prosince 2018 studenti všech kurzů základní odborné přípravy i specializačních kurzů probíhajících v Akademii. Mohli si ji prohlédnout také zdejší zaměstnanci, všichni návštěvníci a také odborní zaměstnanci věznic, jež přijali pozvání a zúčastnili se dne 28. listopadu semináře na téma „Restorativní nebo retributivní justice?“

Součástí výstavy byl text objasňující teoretická východiska restorativního konceptu justice a popis činností a kompetencí Probační a mediační služby. Stěžejními exponáty však byly autentické písemné výpovědi a kresby pachatelů trestné činnosti (konkrétních odsouzených z českých věznic) a jejich blízkých, dále lidí poškozených trestným činem a dalších zainteresovaných osob, kterých se trestný čin nebo jeho následky dotkly.

Výstava poukázala na to, že trestný čin je konflikt, který je třeba řešit v souladu se skutečnými potřebami a za aktivní účasti všech dotčených osob. Jen tak může dojít ke smysluplné náhradě škody i nápravě celé situace. Zkušenosti i potřeby osob dotčených trestným činem jsou velmi různé a je třeba jim naslouchat a brát je vážně. Cílem výstavy bylo vyvolat diskuzi k problematice dopadů trestné činnosti. O splnění tohoto cíle nejlépe svědčí zanechaný písemný vzkaz jednoho z návštěvníků: „Důležitá osobní angažovanost a osobní prožitek obětí. Velice vypovídající a dobrý ke konfrontaci s pachatelem“.

Dne 28. listopadu 2018 během celého dne probíhal v prostorách Akademie seminář na poněkud kontroverzní téma „Restorativní nebo retributivní justice?“ V dopoledních hodinách se jej zúčastnilo více než 100 příslušníků VS ČR z celé České republiky, jež se toho času připravují na výkon služby v kurzech základní odborné přípravy. Od 11 hodin následoval seminář pro občanské zaměstnance VS ČR, jehož se kromě studentů kurzu základní odborné přípravy zúčastnili také pozvaní vychovatelé a odborní zaměstnanci z několika věznic regionu.

Přednášející restorativní pracovnice z Probační a mediační služby Mgr. Tesarčíková a Mgr. Řeháková dokázaly vést se zaměstnanci dialog a objasnit jim kromě poslání a cílů PMS také důležitost integrace pachatele trestného činu do společnosti tím, že odsouzení přijmou odpovědnost za svůj čin a následně respektují pravidla společnosti (zákony). Posluchači porozuměli důležitosti participace poškozeného na procesu vlastního odškodnění, obnovení jeho pocitu bezpečí a důvěry ve spravedlnost. Přednášející vysvětlily také souvislost efektivního řešení následků trestné činnosti a práce s riziky s ochranou společnosti.

Po zhlédnutí zajímavé prezentace o historii restorativních přístupů, jež sahá až do roku 1305, kdy byl instalován nejstarší doložený smírčí kříž, se účastníci dozvěděli podrobnosti o aktivním zapojení oběti i pachatele při řešení následků způsobených trestným činem v naší minulosti. Lépe tak porozuměli důležitosti převzetí odpovědnosti za spáchaný trestný čin pachatelem, možnostem a významu nápravy škody a narovnání, omluvy či setkání s obětí. Dozvěděli se, že restorativní justice podporuje obnovu původního stavu před spácháním trestného činu a opětovné nastolení rovnováhy ve společnosti, v níž trestný čin narušil mezilidské vztahy.

Přednášející také informovaly o konkrétních akcích jedné z klíčových aktivit projektu Křehká šance II – Rozvoj restorativní praxe, jež v souladu s Koncepcí českého vězeňství do roku 2025 směřuje k prohloubení spolupráce mezi VS ČR a PMS a podpoře aktivit, které se zaměřují na ošetření rizik souvisejících s bezpečným podmíněným propuštěním pachatele trestné činnosti na svobodu.

Občanští zaměstnanci VS ČR se v odpoledních hodinách na semináři navíc seznámili s velmi zajímavou autentickou ukázkou dlouholeté restorativní praxe realizované v několika věznicích personální agenturou DP WORK s. r. o. a neziskovou organizací Volonté CZECH o. p. s. Dozvěděli se podrobnosti o komplexní přípravě odsouzených na propuštění z VTOS, jež zahrnuje výběr cílové skupiny, andragogickou diagnostiku a pracovní poradenství, školení obecných znalostí pro zvýšení úspěšnosti na trhu práce, rekvalifikační kurzy, aktivní dluhové poradenství, doprovázení odsouzených ihned po jejich propuštění z věznice, ubytování a pomoc při kontaktech s úřady, vyhledání vhodného pracovního místa, pokračování dluhového poradenství a podporu při udržení zaměstnání a případném řešení životních situací. Přednášející Ing. Maťátková a Mgr. Salivar hovořili nejenom o úspěších, ale také o velmi obtížném propojování penitenciární a postpenitenciární péče, o překážkách, potížích a hledání individuálního řešení pro odsouzené tak, aby v prvních dnech a měsících neselhali, nezačali znovu páchat trestnou činnost, ale aby se s pomocí a podporou odborníků a díky zajištěnému zaměstnání a ubytování dokázali postavit na vlastní nohy a žít řádným životem v souladu se zákonem. Přítomní byli seznámeni s konkrétními statistickými údaji a vynaloženými prostředky, jež se týkaly nedávno ukončeného projektu.

O zájmu a aktivním přístupu účastníků semináře svědčí řada dotazů, podnětů, ale v některých případech i vyslovení nesouhlasu a sdílení osobní špatné zkušenosti s pachateli trestné činnosti s ostatními účastníky semináře. Téma velmi vhodně doplnilo výuku nejenom v předmětu Penologie a Penitenciaristika, ale koncept restorativní justice úzce souvisí i s dalšími vyučovanými předměty. Dozvuky semináře učitelé odborných předmětů zaznamenali ještě v následujících vyučovacích hodinách, kdy pokračovala v některých třídách odborná diskuze.



Zpracovala: kpt. Mgr. Dagmar Roztočilová

Smír mezi pachatelem a obětí?

Publikováno: 10.12.2018

Mimosoudní řešení sporů může zachránit vztahy,

které by jinak soudní řízení zpřetrhalo navždy. Odborníci mediaci doporučují také u trestních kauz.

Neštěstí se může při troše neopatrnosti stát hned a následující trestní řízení může snadno vyhrotit vztahy i mezi lidmi, již vedle sebe jinak poklidně a přátelsky žili dlouhá léta. K urovnání narušených vztahů může sloužit mediace ze strany Probační a mediační služby.
„Řešila jsem případ, kdy stará paní na vesnici odhazovala sníh, přijela za ní pošťačka jako každý jiný den. Když jí pošťačka podávala noviny, pes staré paní jí prokousl ruku. Aby si pošťačka mohla uplatnit pracovní neschopnost, bylo třeba událost nahlásit. Vedlo to k výslechům policie a zahájení trestního stíhání, což si někteří vyložili tak, že pošťačka starou paní udala. Tak to ale nebylo, pošťačka byla zoufalá a bylo jí to líto,“ popsala několik let starý případ Jaroslava Šabrňáková, vedoucí střediska a zástupkyně krajského vedoucího Probační a mediační služby Svitavy během přednášky, kterou uspořádal právnický spolek Common Law Society.

Mimo soudní síň

Šlo o typický případ, kdy se lidé znají a kdy je potřeba vztahy urovnat tak, aby spolu mohli dál žít na jednom místě. „Naším cílem je vrátit konflikt lidem, nechat je promluvit si o tom, co se stalo a, vyřešit si to,“ popsala Šabrňáková účel mediace.
Prostřednictvím mediace se poškozený i pachatel snaží urovnat vzniklý konflikt a nalézt společné řešení následků trestného činu. „Je určená pro ty, kteří chtějí věc řešit a nemají zájem na tom, aby došlo k soudnímu projednávání. V případě pachatelů je mediace ideálním řešením pro ty, kteří se ze svého činu doznávají a jsou ochotni přijmout odpovědnost,“ uvedla.
Pokud jedna ze stran nesouhlasí s mediací, rozhodně to však neznamená, že by měla horší procesní postavení v následujícím trestním řízení . Sami mediátoři se podle Šabrňákové snaží vstupovat do případu jen v té chvíli, kdy je vina pachatele jasná.
Mediace nemá limity, co se týče závažnosti spáchaného činu. Nejčastěji k ní však dochází v případě trestných činů ublížení na zdraví z nedbalosti, těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, krádeži, výtržnictví a poškození cizí věci. Během přednášky ovšem zazněl i popis případu, kdy pachatel vraždy projevil zájem promluvit si s pozůstalými a ujistit je, že jim z jeho strany po propuštění nic nehrozí.
Po mediaci mnohdy následuje odklon v trestním řízení, jako je podmíněné zastavení trestního stíhání nebo narovnání, jehož podstatou je odčinění všech škodlivých následků trestného činu. „I po osmnácti letech vysvětlujeme, že odklánět se může i bez mediace, ale s ní je to lepší,“ podotkla Šabrňáková.

Raději bez advokáta

„V případě mediace platí nepsané pravidlo, že advokát do ní nepatří,“ upozornila Šabrňáková. Důvody jsou podle ní zjevné. Pokud by advokáta měla jen jedna strana, síly by byly značně nevyrovnané. Situace ovšem nemusí být lepší ani v případě, kdy advokáta mají obě strany.
„Řešila jsem případ, kde se dva mladí lidé chtěli dohodnout poté, co došlo ke způsobení lehké újmy na zdraví. Oba přišli s advokátem, z mého pohledu byly síly stran vyváženy, tak jsem je pustila do procesu mediace. Problém byl v tom, že je advokáti téměř nepustili ke slovu. Mediaci jsem musela ukončit,“ popsala Šabrňáková. Situaci vyřešila tak, že si nejprve přizvala pachatele s poškozeným a až poté k sepsání dohody o vyrovnání přizvala advokáty.
Problém nemusí být jen v nevyrovnaných silách, ale i v hrozbě, že obhajoba by následně mohla být postavena na informacích, které zazněly během mediace. „To je zcela nepřijatelné. Důvěrnost a mlčenlivost patří mezi základní pravidla mediace. Na druhou stranu jsou advokáti velmi užiteční při sjednávání dohody o náhradě škody,“ uvedla.
Vedle mediace existuje také restorativní rodinná skupinová konference, jež je určená pro řešení protiprávního jednání dětí a mladistvých. Její podstatou je setkání pachatele, poškozeného, blízkých osob a také zástupců komunity, ať už jde o třídního učitele, trenéra nebo sousedy. Cílem je nejen nalézt přiměřený způsob potrestání, ale i zohlednit zájmy komunity a poškozeného.

Lidové noviny str.14 Právo a justice ŠARLOTA ŠUDRYCHOVÁ

Náramky pro domácí vězně fungují tři měsíce

Publikováno: 06.12.2018

Lidé s alternativními tresty se za poslední tři měsíce dopustili 270 prohřešků. Pro ČT to uvedla mluvčí Probační a mediační služby Kristina Labohá. Na pochybení domácích vězňů upozorňují elektronické náramky, které fungují od září. Teď monitorují 82 odsouzených nebo vazebně stíhaných, nejčastěji neplatiče výživného nebo řidiče s odebraným oprávněním. U jednoho z trestanců už bylo zaznamenáno úmyslné porušení podmínek domácího vězení – teď mu hrozí pobyt za mřížemi.

„Prohřešky monitoruje automatický systém a je na následném zhodnocení operačního střediska a probačního úředníka, jak moc záměrné porušení bylo,“ přiblížila mluvčí Probační a mediační služby.

Nejčastěji bývá nositel náramku venku v době, kdy má být doma. Jindy se naopak nedostaví na nařízené místo – například na pracoviště. Prohřeškem může být i to, když se přiblíží k chráněné osobě nebo naruší zakázanou zónu.

Problémem je také pozitivní test na alkohol. „V okamžiku zahájení zkoušky je o něm nositel náramku informován a prostřednictvím jednotlivých kroků, které jsou řízeny operátorem, proběhne test a hned víme výsledek,“ vysvětluje ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.

K mnoha záznamům dochází i při zacházení s náramkem. „Systém zaznamenává neopatrnou technickou manipulaci s páskem náramku, což ale nemusí být nutně pokus o jeho přestřižení,“ vysvětlila Labohá. Ne vždy se tedy jedná o úmysl. Všechna pochybení tak nutně nemusí znamenat porušení trestu.Státu trvalo osm let, než vybral dodavatele náramků

Monitorovací centrum na ministerstvu spravedlnosti dotyčného po chybě upozorní telefonicky. Když je porušení vyhodnoceno jako úmyslné, obrátí se centrum na probačního úředníka nebo policii. Věc se může dostat až k soudu. „Může rozhodnout o přeměně trestu například na trest odnětí svobody,“ uvedla mluvčí Labohá. Pravidla dosud podle ministerstva spravedlnosti úmyslně porušil jeden trestanec.

ct24.cz

Dohoda je lepší než rozsudek. Mediace šetří peníze i nervy

Publikováno: 05.12.2018

Mediátor jako nestranná třetí osoba může strany sporu přivést k vzájemné dohodě. Mediace šetří ne jen náklady za soudní výlohy, ale hlavně nervy stranám konfliktu.

Jeden starý právnický bonmot říká, že k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Každý soudní spor má totiž dvě strany, terminologicky správně řečeno – protistrany. Přísloví tak navádí k závěru, že vyhrát může jen jeden. Ale co když se před soudem nerozhoduje jen o výši dluhu, který se musí zaplatit? Konec konců v soudní síni proti sobě sedí vždy lidé: manželé, sousedé, sourozenci nebo kolegové z práce. A rozsudek mimo meritum věci rozhodne i o osudu jejich vzájemných vztahů.

„Mediaci jsem nařídil u sousedského sporu, kdy vznikla nová stavba na samé hraně dvou pozemků. Existovalo tak velké riziko, že rozsudek ve prospěch kterékoliv strany by mezi sousedy spustil dlouhodobou nevraživost,“ uvedl případ, ve kterém nařídil setkání s mediátorem, soudce Okresního soudu ve Vsetíně Pavel Punčochář. Šance na záchranu vztahů
„Soud může nařídit setkání s mediátorem v maximálním rozsahu tří hodin,“ vysvětluje Jakub Říman z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti. Za takové setkání účastníci zaplatí 400 korun za každou započatou hodinu. Zpravidla si náklady strany rozdělí rovným dílem. „Mediátor jim na této schůzce vysvětlí, jak mediace probíhá a v čem jim může být užitečná. Je pak na rozhodnutí obou klientů, zda mediaci podstoupí,“ popisuje princip dobrovolnosti Dana Vrabcová, místopředsedkyně Asociace mediátorů ČR.
Statistika ministerstva spravedlnosti eviduje v posledních dvou letech dvojnásobný nárůst nařízených setkání s mediátorem v civilních věcech. V českém povědomí přesto mediace zakořeněná není.
„Jedni z mých posledních klientů nebyli z nařízeného setkání s mediátorem nadšeni, protože vůbec nevěděli, co od ní mají očekávat. Hned po prvním setkání jim ale mediace začala dávat smysl,“ popisuje jeden ze svých případů mediátorka a advokátka Alena Márová. Řešila tříletý spor o vypořádání společného jmění manželů. „Po dvou a půl hodinách jsem s klienty vytvořila smysluplnou dohodu, která byla pro oba vyvážená a dala jim jistotu, co bude,“ popsala Márová. A dodala, že mediace klienty zbavila obav, že se budou muset zařídit podle toho, jak rozhodne soud.
Mimo v úvodu zmíněný bonmot je pro právně-laické prostředí typická věta: Poženu to k soudu! Problém ale může vzniknout už i u prvotního právního úkonu – žaloby.
„Strany mnohdy neumí pojmenovat skutečný problém, a tak často žalují něco jiného, než potřebují, jakýsi zástupný problém,“ popisuje mediátor a rozhodce Martin Svatoš. Podle jeho zkušeností se často až v průběhu mediace přijde na to, o co protistranám skutečně jde. Dřív, než přijde soudní obsílka
„Často lze také už ze samotného návrhu na zahájení řízení a první reakce protistrany odhadnout, zda jde stranám o řešení sporu samotného, nebo o principiální spor, který je důsledkem konfliktu v tzv. destruktivní fázi,“ popisuje Punčochář s tím, že mediátor může mezi stranami vyřešit i další okruh sporů nad rámec soudního řízení.
Je ale potřeba uvést, že cesta k mediátorovi nevede jen přes soudní síň. Tak jako advokáta si každý může vybrat i mediátora a svůj problém u něj s protistranou otevřít. Podle Márové jsou pro volbu mediace příhodné dva momenty. „Do mediace je vhodné vstoupit ještě předtím, než přijde obálka s modrým pruhem. Právníci mohou totiž slohem, kterým je žaloba napsaná, problémy ještě prohloubit,“ konstatovala Márová na Dnech mediace, které koncem října pořádala Probační a mediační služba.
Tím druhým momentem může být situace, kdy se spory táhnou už řadu let, jejich aktéři jsou ze soudů unaveni a chtějí se už prostě dohodnout.
Devadesát procent případů, které řeší Asociace mediátorů jsou rodinné mediace. Průměrně u mediátora rozvádějící se rodiče stráví tři až šest hodin. „Řeší hlavně, jak se který z nich bude podílet na výchově a péči o dítě, jakým způsobem budou rozhodovat o důležitých věcech nebo kde budou děti bydlet,“ uvedla Vrabcová.
Mimo rozvodovou agendu mediátoři řeší často sousedské nebo pracovní spory. Jejich řešení obvykle vykrystalizuje během jednoho až tří hodinových setkání s mediátorem.
Agendu mediátorům rozšiřují i spory v rámci obchodních vztahů. Mediaci často volí obchodní společnosti, protože nechtějí pošpinit dobré jméno podniku. „Často se vyskytují spory s nemovitostmi nebo spory z dodaných přístrojů a techniky, které nesplňují požadavky jedné strany,“ uvedl Svatoš. Prostřednictvím mediace firmy řeší také konflikty v rámci korporace, ať už mezi jednotlivými zaměstnanci nebo entitami jednoho koglomerátu.
Úspěšnost mediace je přitom velmi vysoká. „Nejčastěji strany uzavřou tzv. mediační dohodu, ale někdy k tomu formální dokument nepotřebují a rovnou na místě si například dluh zaplatí,“ popisuje Svatoš, podle jehož praxe dojde alespoň k částečnému smíru v 80 procentech případů.
Ministerstvo spravedlnosti chce alternativní řešení sporů rozšířit. Zřídilo tak 14člennou pracovní skupinu složenou ze soudců, mediátorů a právních expertů. Výsledkem jejich práce bude metodika, která soudcům pomůže určit případy vhodné k mediaci. Materiál ministerstvo zveřejní na konci listopadu. Oběť a pachatel
Mimo civilní agendu je možné mediaci vést i na poli trestních věcí. Bezplatnou mediaci mezi pachatelem a obětí provádí úředníci Probační a mediační služby. Jejím smyslem je přispět ke zmírnění následků trestného činu pro oběť a motivovat pachatele k převzetí odpovědnosti za škody, které svým jednáním způsobil.
Skrze mediátora může oběť s pachatelem dospět ke společné dohodě o urovnání konfliktu a náhradě škody. Dohoda je pak podkladem pro rozhodování státního zástupce nebo soudce. Mimo náhradu škody je mediace prostředkem i jisté satisfakce oběti, kdy pachatele seznámí s dopady jeho činu na život oběti.

lidovky.cz / Právo a justice

URL| https://byznys.lidovky.cz/dohoda-je-le...px?c=A181130_192614_ln_byznys_pravo_ssu

Oběti trestných činů najdou pomoc v poradně, mohou se sejít i s viníkem

Publikováno: 22.11.2018

V Liberci začala znovu fungovat poradna pro oběti trestných činů. Pomáhá zvládat těžké situace a radí obětem, jak se domoci svých práv.

V noci se budí každou chvíli. Když zavře oči, promítne se jí nejhorší chvíle jejího života. Před čtvrt rokem přepadl paní Moniku v parku dvacetiletý mladík. Pokusil se ji znásilnit. Teď Monika dochází do poradny pro oběti trestných činů. Ta v Liberci začala nedávno znovu fungovat v budově bývalého okresního úřadu.

„Nejdřív jsem se styděla, ale pak mi došlo, že nechci, aby mu to prošlo hladce. Hodně mi ublížil, promítlo se to i do partnerského vztahu. Nemůžu žít s pocitem, že ten člověk nebude potrestaný,“ říká žena, která je jedním z mnoha klientů poradny. Podobná zařízení fungují teď v každém bývalém okresním městě.

„Za každým pachatelem trestného činu je oběť. Nemusí to být jen násilný čin jako znásilnění nebo přepadení, ale i majetkové věci jako krádeže, vloupání, neplacení výživného, hodně je případů kyberšikany, pomáháme i obětem dopravních nehod, nebezpečného pronásledování, vydírání a podobně,“ vysvětluje vedoucí liberecké probační a mediační služby Blanka Dejnožková.

Poradna pomáhá obětem zdarma

Lidé, na kterých byl spáchán trestný čin, jsou často bezradní, mají psychické potíže, nevědí, co mají dělat, ani na co mají nárok. Přitom toho není málo. Kromě odškodného mají právo na odbornou pomoc, na informace o průběhu řízení, ochranu před hrozícím nebezpečím i ochranu soukromí. S tím vším jim poradna zdarma pomůže.

„Často se jen potřebují vypovídat z toho, co se jim stalo. U výslechu na policii na tohle kolikrát není čas, řeší tam jiné věci. U nás jim ten obyčejný lidský přístup garantujeme. U výslechu na ně vychrlí třístránkové poučení, ale to nemůže nikdo v tu chvíli pobrat. My s nimi vše v klidu probereme. Někomu stačí jedna schůzka, u někoho jde o dlouhodobou pomoc,“ říká poradkyně Libuše Niková.

Když do poradny nastupovala, bála se, že nebude mít co dělat. To ji ale brzy přešlo. Případů je hodně. Niková funguje jako krizový poradce, psycholog, klienty doprovází na jednání k soudu, k výslechu, umí zprostředkovat bezplatnou právní pomoc, sepisuje s klienty úřední listiny, které jsou v rámci trestního řízení potřeba. Například požadavek na náhradu škody či prohlášení o dopadu trestného činu na současný život oběti.

„Kromě přímých obětí pomáháme i jejich blízkým. Protože to, že se někomu z rodiny něco stalo, může mít negativní dopad i na ně. Jsme tu ale i pro případy, kdy se ještě neprokázalo, že se nějaký trestný čin stal, ale ti lidé mají přesto subjektivní pocit, že jsou obětí,“ přibližuje Niková.

Oběť se s pachatelem sejde u kulatého stolu

Někdy se lidé chtějí s pachatelem setkat. Chtějí mu osobně říct, jak jim je a co od něj čekají. „Pokud s tím obě strany souhlasí, sejdeme se u kulatého stolu, kde si vše vyříkají. Líp se jim pak žije, většinou odcházejí s tím, že se jim ulevilo. Poměrně se to daří, sjednáváme dohody, někdy si tady i rovnou plácnou a viník vysází požadovanou náhradu škody. Není to sice tak často, ale děje se to. Oběti pak mají lepší pocit z toho, že spravedlnost funguje,“ uvedla Dejnožková.

To ovšem neznamená, že by se případ zároveň neprojednával i u soudu. Pokud ale pachatel s poradnou pro oběti spolupracuje, má to vliv na výši jeho trestu. Přiznání chyby a její odčinění je bráno jako polehčující okolnost. Zapojování obětí do trestního řízení se nazývá restorativní justice. V západní Evropě už jde o běžnou věc, u nás se s ní začíná.

Autor: Jana Pavlíčková

Zdroj: https://liberec.idnes

Náměstek ministra spravedlnosti ocenil práci Bezplatné insolvenční poradny na jihu Čech

Publikováno: 20.11.2018

Poděkování za užitečnou a pro společnost prospěšnou práci si od náměstka ministra spravedlnosti Michala Fraňka vyslechli zakladatelé Bezplatné insolvenční poradny v Českých Budějovicích. Stalo se tak v pátek 16. listopadu.

Poradna začala v krajském městě fungovat zhruba před třemi lety a jenom v roce 2017 podala při oddlužení pomocnou ruku 366 lidem, kteří se ocitli ve finanční tísni. V současné době již nabízí své služby ve všech okresních městech v kraji.

„Se zájmem jsem si vyslechl zkušenosti, jaké mají provozovatelé insolvenční kanceláře a chtěl bych jim za jejich práci, kterou vykonávají často ve volném čase a zdarma, moc poděkovat. Je to velice užitečná a pro společnost prospěšná práce,“ zdůraznil Franěk.

Podle místopředsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích Zdeňka Strnada je vypořádání se s osobním bankrotem a oddlužením fenoménem poslední doby. „Cílem poradny je pomoci lidem dostat se ze situace, kdy už nejsou schopni se vypořádat se svými dluhy,“ upřesnil.

Novela zákona by měla pravidla oddlužování zjednodušit

Strnad dále uvedl, že s účastníky pátečního setkání řešili i novelu zákona, týkající se podmínek oddlužování. „Ta by měla pravidla oddlužování zjednodušit. V souvislosti s tím očekáváme, že zájem lidí ve finančních problémech o tuto službu ještě stoupne,“ naznačil místopředseda krajského soudu.

Práci insolvenční poradny pak kvituje s povděkem i ředitel krajského úřadu Milan Kučera. „Myslím, že se nám od jejího založení podařilo udělat velký kus práce. Navíc jsme dokázali prostřednictvím městských úřadů v okresních městech, kde se na práci poradny výrazně podílejí tamní sociální pracovnice, touto službou pokrýt celé jižní Čechy,“ připomněl Kučera s tím, že sice existuje řada oddlužovacích agentur, ty jsou však pro lidi nevýhodné.

Bezplatná insolvenční poradna byla v Českých Budějovicích otevřena 14. ledna 2016. Na projektu se podílí Krajský soud v Českých Budějovicích, Krajský úřad Jihočeského kraje, Probační a mediační služba České republiky, Česká advokátní komora – Regionální středisko Jižní Čechy a Spolek insolvenčních správců. Podporuje jej i Ministerstvo spravedlnosti ČR.

https://www.kraj-jihocesky.cz/index.php?par%5bid_v%5d=1&par%5blang%5d=CS&par%5bakt%5d=5952

Elektronické náramky pro odsouzené jsou fakt za trest

Publikováno: 03.11.2018

Domácí vězení neboli "zaracha" dostala většina z nás naposledy v dětství od rodičů. Teď si ho však odpykávají i běžní trestanci, na něž nově dohlížejí elektronické náramky. Hlídají každý jejich krok. Abychom zjistili, co dokážou, nechali jsme si je sami nasadit.

Pražská botanická zahrada u Karlova náměstí mě nikdy moc nebrala. Chodím sem málo. Jediné, co mě s touto institucí pojí, je trapný zážitek z dětství, kdy jsem tu spadl do kaktusů. Dnes se sem ale vydat chci. Právě "botanická" bude totiž mou zakázanou zónou. Náramek s černou krabičkou, kterou mi na nedalekém ministerstvu spravedlnosti připevní na kotník, je totiž nastaven tak, že když vstoupím do areálu zahrady, měl by okamžitě hlásit porušení pravidel. Co se bude dít? Dostanu elektrický výboj? Přijede policie? Krabička exploduje? Uvidíme.

Předně je potřeba říct, že mít zkušebně na noze elektronický náramek je vlastně pro novináře dost velká čest. Tyto monitory pohybu odsouzených jsou totiž nenaplněným snem mnoha ministrů spravedlnosti i řady soudců. Do provozu měly být zavedeny už před dvanácti lety, od ledna 2010 je v českém právním řádu trest domácího vězení, ale kvůli neustálým odkladům pořád nebylo k dispozici účinné zařízení, jak doma držené hříšníky hlídat. Podařilo se to až letos v září, kdy resort spravedlnosti projekt konečně spustil.

Vstupujeme tedy do malé místnosti v přízemí ministerstva, na stole leží kýžené pomůcky - plastový pásek, vedle malá černá krabička, chytrý telefon a opodál hranatá bedna, jež neustále pronikavě pípá. "To je základnová stanice, ta se umístí v bytě sledované osoby a pomáhá vymezit povolený prostor. A taky takhle pípá, když se jí dotknete," popisuje nejhlučnější součást kompletu Marek Netočný, ředitel elektronického monitorovacího systému ministerstva spravedlnosti.

Kroužek místo vazby

Tyto pípající bedny má nyní doma 73 lidí, kterým soudce uložil trest domácího vězení. Dále k nim mají přibýt někteří z těch, kdo by jinak skončili ve vazbě. Nejde o vrahy či násilníky nebezpečné pro sousedy. Jsou obviněni nebo odsouzeni za přečiny, za něž by strávili maximálně pět let za mřížemi. "Do budoucna ale počítáme s tím, že by náramky nosili i pachatelé závažnějších trestných činů, kteří by si většinu trestu odseděli ve vězení a následně by byli podmínečně propuštěni na svobodu a kontrolováni naším náramkem," dodává Netočný.

No, a poslední skupinou jsou novináři, kteří potřebují tohle všechno vyzkoušet. Spolu se mnou se nechal dobrovolně okroužkovat i kolega z Českého rozhlasu. "Kam to chcete upnout? Na nohu nebo na ruku?" zaskočí mě otázkou Netočný. Člověk má totiž automaticky za to, že nepřehlédnutelnou plastovou boulí na ruce by se nechlubil ani ten nejextravagantnější zločinec. Ředitel mi tedy páskou obepíná kotník, druhý konec zasazuje do krabičky, oba zajistí pojistkou, cvak, a je to. "Počkejte, ještě musíme zmáčknout tlačítko," sklání se znovu k mé noze. Ozve se pípnutí - a jsem pod dohledem. Na monitoru počítače jasně vidím oblast, kam nesmím. Červený lichoběžník tu de facto kopíruje hranice botanické zahrady. Dále mám na vybranou: buď si vezmu připravený ministerský mobilní telefon s jednou funkcí, tedy s možností přijmout volání, nebo dám svým hlídačům číslo na mobil svůj. V tu chvíli mi dochází, že před postihem za narušení hranic zakázané zóny přijde minimálně telefonické varování.

S boulí na noze

Svou zakázanou oblastí se trochu liším od běžného domácího vězně, který žádná podobná území nastavena nemá, jen musí být v danou dobu doma poblíž pípající základny. Náramek mu vlastně bere jakýkoli volný čas. Povolí mu cestu do práce a zpět, ale ve chvíli předpokládaného návratu už musí otvírat vchodové dveře. I jasně vymezená zakázaná oblast má však budoucnost. Náramky s tímto nastavením by mohli nosit například domácí tyrani, kteří se nesmějí přiblížit ke své partnerce nebo do místa jejího bydliště.

Ale zpět k testu. Krabička o váze 170 gramů a rozměrech přibližně deset krát pět centimetrů mi od počátku na noze vadí. Ne snad že by mě nějak zvlášť tížila, kdybych chtěl, tak i popoběhnu, ale je to prostě nezvyklý doplněk. V podzimním počasí ji sice v pohodě zamaskují nohavice, ale v létě byste s vyboulenou ponožkou vypadali jako fotbalisté s výronem kotníku po brutálním faulu. Tohle prostě nechcete nosit dlouho. "Přitom trest domácího vězení je u nás nezvykle dlouhý, osm až devět měsíců. A když si vezmete, že to někdo může nosit jako náhradu vazby, může to mít na noze klidně i několik let," říká ředitel ministerského elektronického dohledu. A vy s divnou věcí na noze začínáte chápat, že tento trest nemusí být takovou selankou, jak jste si zprvu mysleli.

Nic pro horníky a potápěče

Nicméně ne každý, komu soudce náramek přiřkne, ho skutečně dostane. Stačí mít nevhodnou profesi. Nemůže ho mít například horník, který na šachtu nesmí nosit jakákoli elektronická zařízení. Ale jak se ukázalo, "obojek" není vhodný ani pro okenáře. "Šlo o trochu kuriózní případ, kdy náramek odmítl člověk, který vyráběl okna, protože mu zařízení bránilo v práci. A skutečně, on musí při výrobě okna šlápnout do úzké mezery mezi skly, což by s náramkem nemohl," říká Netočný. Zařízení by nebylo ani pro potrestaného potápěče; ačkoli je vodotěsné - koupat se s ním můžete -, ve větší než desetimetrové hloubce už tato záruka neplatí.

Náramek dále není vhodný pro slaboduché nebo prostě chorobně nespolehlivé jedince, kteří by si zřejmě nedokázali ohlídat, aby měli zařízení neustále nabité. V síti musí být jak základna, tak i mobil a náramek. Buď se člověk uvelebí u zásuvky, anebo používá jakousi powerbanku, kvůli které mu ale značně ztěžkne noha, takže stejně nemá chuť při nabíjení kamkoli chodit. Přístroje by se měly dobíjet každý den, pokud tak neučiníte, ozvou se samy. V případě mobilu vám zavolá operační pracovník ministerstva spravedlnosti, který vás vyzve, abyste si přístroj nabili. "Krabička na náramku začne vibrovat a je to fakt nepříjemné. Zažil jsem to ve vlaku, když jsem to naše zařízení testoval. Nechtělo se mi lidem ukazovat, co mám na noze, takže jsem se snažil to přejít, ale nešlo to. Bylo to tak intenzivní a nepříjemné, že jsem se bez ohledu na spolucestující napojil na nejbližší zásuvku. Vypadal jsem asi dost suverénně, protože se nad tím nijak nepozastavili," směje se Netočný.

Varianta rychlý průnik

To už ale se svými elektronickými hlídači kráčíme vstříc botanické zahradě. Na krabičku si postupně zvykám a přemýšlím, jakou taktiku zvolím. Pokusím se elektronického špeha ošálit tím, že ho zabalím do několika vrstev alobalu, a odstíním tak mobilní signál, anebo půjdu jakoby nic do zakázané oblasti a zkrátka uvidím, co se stane?

Volím variantu "ono to nějak dopadne", vcházím do zahrady a... nic. Procházím se okolo cizokrajných rostlin, kouknu na kaktusy, a nic se neděje. Žádný vibrující kotník, žádný výboj ani výhružný telefonát. Po chvíli zjišťuji, že mi pomohl kolega novinář, jemuž telefon zazvonil a operační pracovník, zřejmě pro tyto testovací účely jediný na směně, zpéroval právě jeho. Až když "rozhlasák" dostane sodu, rozbzučí se telefon i mně. "Dobrý den, pane Kolino, vstoupil jste do zakázané oblasti. Máte pro to nějaké vysvětlení?" táže se mě ženský hlas.

Odpovím, že jsem se šel pokochat květinami a že nemám jakékoli postranní úmysly. Naivní vysvětlení nezabralo a žena zvyšuje hlas: "Neprodleně opusťte zakázanou zónu." Přemýšlím, co udělá, když neposlechnu, ale to už mně vysvětluje Marek Netočný. "Nečekejte žádné vědecko-fantastické scénáře, opravdu vám to na noze nevybuchne. Maximálně by si vás velmi rychle našla policie. Náramek chápejte tak, že nám umožňuje dozvědět se o nějakém problému prakticky ihned. Pak už je to u každého jiné. Pokud jde o bezproblémového pachatele, a my ztratíme signál zařízení, dáme mu čas. Bude-li to větší zločinec, okamžitě informujeme policii," říká ředitel. Platí tedy, že když někdo utéct chce, samo zařízení mu v tom nezabrání. Sebere mu ovšem potřebný náskok.

Koncentrovaná buzerace

Jisté ale je, že není rozumné se náramku zbavovat. Mohli byste ho samozřejmě velice snadno přestřihnout a byli byste volní, je ale otázka, na jak dlouho. Operační pracovník ministerstva spravedlnosti totiž veškeré vaše přečiny zaznamená a obratem předá zaměstnanci Probační a mediační služby. Ten se vás ještě pokusí kontaktovat a požádá o vysvětlení, ale i tak se všechny drobné i závažnější delikty dostanou na stůl soudci, který vás může velice rychle přesadit z domácího vězení do toho opravdového. To se zatím u žádného z okroužkovaných delikventů nestalo. Jejich nejčastějším prohřeškem byl totiž ještě snesitelný pozdní příchod.

Jasně zaznamenána byla i moje procházka do nitra botanické zahrady. Z mapové aplikace, kterou vidí jen mí hlídači, bylo ihned jasné, jak moc jsem využil zaneprázdnění telefonistky a nectil hranice zakázaného území. Mapu společně s nahraným telefonátem by dostal probační úředník a následně soudce. Je tedy dost pravděpodobné, že zrovna já bych brzy skončil v base. Nicméně i kdyby se soudce smiloval a nechal mě na svobodě, pocit neustálého dohledu není zrovna příjemný. Coby domácí vězeň máte vedle cesty do práce povolenou dejme tomu nedělní mši v kostele nebo návštěvu lékaře. O všech vašich štacích ale hlídači za monitorem ihned vědí, ptají se vás na ně, chtějí doklady a všelijak vyzvídají.

Mezi schválenými elektronickými vychytávkami pro dohled nad domácími vězni je dokonce i alkoholtester, jenž vás hlídá v případě, že vám soudce zakázal požívat alkoholické nápoje. Zařízení se spojí s mobilem a probační úředník může na dálku provést namátkový test. Kamera rozezná obličejové rysy a pro zahájení testu požaduje mrknutí, takže zapomeňte na to, že byste nechali dýchnout někoho jiného. "Lidé často tvrdí, že domácí vězení není žádný trest. Podle mě to není pravda, v některých parametrech to může být hodně obtěžující. Je to invazivnější než výkon trestu," tvrdí Netočný. S tím lze souhlasit. Je to zkrátka koncentrovaná buzerace, která se sice obejít dá, ale ve výsledku se to nevyplatí.

tyden.cz Domácí Josef Kolina

Domácí násilí zažije každé desáté dítě

Publikováno: 20.10.2018

Každé desáté dítě zažije domácí násilí, buď přímo namířené proti němu, nebo je svědkem napadení mezi rodiči. Až osmdesát procent útoků spouští alkohol. Potvrzují to data úřadů i neziskových organizací. Podrobná síť služeb pro pomoc obětem přitom v Česku pořád chybí.

Těžké situace zažívají v průměru tři děti v každé školní třídě. „Vnímáme problém násilí na ženách, tím se ale potlačil problém násilí na dětech,“ obává se bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. „ Bylo by potřeba, aby vznikly studie a také větší síť pomoci a informovanosti,“ navrhuje.

Možnost pomoci nicméně existuje. Oběti se dnes mohou obracet na policii, nemocnice, neziskové organizace či Probační a mediační službu, která zastřešuje projekt „Proč zrovna já?“. Obětem trestných činů poskytuje poradenství v desítkách lokalit. „Často se stává, že se na nás obracejí v poslední fázi, kdy jim jde o život,“ varuje manažerka projektu Martina Němečková, že oběti nechávají mnohdy problém zajít příliš daleko.

To ze své zkušenosti potvrzuje i Anna, kterou poslední rok její partner napadal. Že se nikomu nesvěřila, považuje s odstupem za největší chybu. „Alkohol hrál velkou roli. Měla jsem modřiny od toho, jak do mě žďuchl. Když člověk nedostane facku, neuvědomí si hned, že má problém,“ říká. Ženám či mužům, kteří se ocitli ve stejné situaci, proto radí neotálet. „Nepropadnout do role oběti, myslet na sebe, zvlášť když máte děti,“ nabádá.

ct24.cz Domácí benediktovaj

Doporučení

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých?
Doporučte nás!

Víte co je
Mimosoudní jednání řízené prostředníkem, mediátorem, za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným. Činnost…
Slovník pojmů
Kontakty

Probační a mediační služba

Ředitelství

Senovážné náměstí 995/1

Praha 1

ID DS: raeaa5y

 

Další kontakty