Napsali o nás

Tresty domácího vězení by mohly pomoci přeplněným věznicím

Publikováno: 07.11.2019

České věznice jsou přeplněné! Aktuálně si trest za mřížemi odpykává více než 21 tisíc lidí. Nejhorší je situace v menších věznicích, jako jsou například Znojmo, Kuřim nebo Heřmanice. Podle ministerstva spravedlnosti by pomohlo častější udělování alternativních trestů. Soudci jsou ale s jejich ukládáním opatrní.
Pavel si trest domácího vězení odpykává už téměř 2 měsíce. Díky monitorovacímu náramku může být se svojí rodinou doma a zároveň chodit do práce. „Chvilku mi to trvalo, než jsem si na to zvykl, že to tam mám. Koupat se s tím můžu, pak už mi to nevadí, že mám něco na noze. Je to lepší než být ve vězení. Od rána od 5 hodin do odpoledne do 6 můžu být v práci a mezi tím si můžu nakoupit,“ řekl s tím, že od 6 hodin večer do 5 hodin ráno ale musí být doma.

Stejně jako on monitorovací zařízení za rok fungování nasadilo dalších 303 odsouzených. Podle ministerstva spravedlnosti jich mohlo být mnohem víc. „Může být velmi výhodné pro neplatiče výživného, kdy on tím, že se dostane do vězení, tak nemůže splácet dluh, který narůstá. V případě domácího vězení chodí dál do práce a splácí závazky,“ upřesnil mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.

Trestům domacího vězení ale nejsou příliš nakloněni soudci. „Je tam celá řada faktických omezení, která znemožňují použít tento druh trestu, jako například zdravotní stav, musí mít stálé bydliště, setrvalý zdroj elektrické energie, být v dosahu signálu, který nekolísá a podobně. Těžko uložíme trest někomu, kdo se zabývá internetovými podvody,“ vysvětlil viceprezident Soudcovské unie Petr Černý.

Právě peněžité tresty a domácí vězení mají pomoci přeplněným věznicím. Jen loni připadlo na 100 míst ve věznicích 106 vězňů. Větší přetlak mají už jen v Severní Makedonii, Rumunsku, Francii, Itálii nebo Srbsku. „V současné době jsme při naplnění všech 35 věznic něco málo přes 101 % přeplnění. Ve výkonu trestu jsme na 104 %,“ upřesnila mluvčí Generálního ředitelství věznic Petra Kučerová.

Kapacita českých věznic je prý překročena až o tisíc vězňů. Další 3 000 odsouzených, kteří by měli být za mřížemi, do výkonu trestu z různých důvodů nenastoupilo.

https://prima.iprima.cz/zpravodajstvi/video-tresty-domaciho-vezeni-mohly-pomoci-preplnenym-veznicim

Obětem i viníkům nehod pomáhají najít klid a dohodu

Publikováno: 18.10.2019

Strach ze ztráty zaměstnání. Ztráta soběstačnosti po úraze. Obava o osud oběti dopravní nehody. Snaha jí pomoci. S tím vším se setkávají lidé z probační a mediační služby v Ústí nad Orlicí.
ORLICKOÚSTECKO | Dopravní nehoda je často dílem okamžiku nepozornosti a dokáže rázem změnit osudy jejích účastníků. Ze slušného člověka se náhle stane pachatel a viník, oběť dopravní nehody je často zraněná, někdy na dlouhý čas. Není divu, že asi nejčastěji ťukají na dveře pracovníků orlickoústecké pobočky Probační a mediační služby oběti či viníci vážných dopravních nehod.
Většinou neunesou psychické problémy, že se z nich stali viníci, kteří poznamenali život jiných lidí, nebo cítí za nehodu odpovědnost. Oběti dopravních nehod si obvykle chtějí s viníkem nehody vyříkat, že jim způsobil zranění, a žádají morální či finanční odškodnění, které jim soudní verdikt nad viníkem nehody nemusí dostatečně zajistit.
Pracovníci Probační a mediační služby zřízené před lety ministerstvem spravedlnosti se snaží umožnit oběti a pachateli dopravní nehody se na neutrální půdě setkat, promluvit si o svém případu a dohodnout se třeba na mimosoudním vyrovnání. A to někdy i tak, že státní zástupce nebo soudce jejich případ po dohodě pachatele a oběti může podmínečně odložit.
„Je to v posledních deseti letech až chlebem naší práce. Není týdne či měsíce, kdy bychom se nějakému případu nějaké vážné nehody, kde byla zraněná osoba, nevěnovali,“ říká vedoucí orlickoústeckého střediska Robert Oláh. Letos jeho pracovníci pomáhali už u 26 případů dopravních nehod. „Třeba k nám přišel cyklista, u něhož lékaři zjistili, že kromě zraněné ruky má i zlomený kotník. Srazil ho ráno při cestě do práce řidič automobilu, který si muže nevšiml na kruhovém objezdu v Chocni. Zraněný cyklista se náhle stal závislým na pomoci blízkých, jeho žena si musela vzít dovolenou a pečovat o něj. Muž začal mít strach o svou práci a štvalo ho, že viník se ani neozval, až po nějaké době ho navštívil, ale vše dopadlo rozpačitě,“ popisuje Robert Oláh.
Při setkání, které pracovníci probační služby zprostředkovali, si oba vše vyříkali. Pachatel se i omluvil a oba se dohodli na náhradě škody nad rámec plnění pojišťovnou. A zraněný muž na konci setkání mohl viníkovi sdělit, jak ho hrozně naštval, když ho navštívil. „Ani jednou jste se mne nezeptal na můj zdravotní stav. Stál jsem opřený o hole a vy jste mluvil jen o sobě,“ vyčetl zraněný viníkovi. Robert Oláh k tomu podotýká, že teprve po těchto výtkách oběť celou nehodu „v sobě“ uzavřela.
Srazila staříka, nemohla ani učit. On zažil „sešup“
Jeho kolega Luboš Brandýský líčí podobný případ, kdy na kruhovém objezdu v Žamberku učitelka základní školy ráno srazila pětaosmdesátiletého muže na kole. „Pán skončil se zlomenou rukou a naraženou nohou v sanitce. A paní učitelka upadla do stresů. Policie ji obvinila z ublížení na zdraví z nedbalosti a ona si to moc vyčítala, bála se o jeho osud. Od nehody měla strach sednout za volant, přitom do práce dojížděla z jiného okresu. Při vyučování se nemohla soustředit, pořád na to musela myslet,“ popisuje Luboš Brandýský.
Pracovníci mediační a probační služby ženě domluvili se zraněným seniorem setkání v místnosti, kterou má služba v Ústí nad Orlicí k dispozici. „Paní učitelka k nám dokonce pána sama přivezla. Tady se od něj dozvěděla, že bydlí sám a že do nehody byl soběstačný, chodil na vycházky. Po nehodě se o něho musela starat pečovatelka. Sám to nazval jako hrozný sešup dolů v životě po fyzické i psychické stránce. Paní z toho byla úplně zdrcená, vůbec netušila, co v podstatě banální nehodou zapříčinila. Nakonec se domluvili na symbolické částce jako vyrovnání, ale co bylo moc pěkné, paní se s ním domluvila, že se za ním bude stavovat, že mu bude pomáhat, že mu uklidí, že ho vezme ven na procházku. Pán po několika měsících zavolal, že paní k němu opravdu chodí, že mu pomáhá a že on sám už je na tom lépe,“ líčí Luboš Brandýský.
Robert Oláh vzpomíná i na případ, kdy studentka před maturitou srazila na pověstné pětatřicítce ve Vysokém Mýtě muže, který si jen na chvíli odskočil z domu pro malý nákup. „Bylo čerstvě nasněženo, ona měla krátce řidičák. Jela padesátkou, ale byla zhoršená viditelnost. A muže srazila na přechodu. Sanitka ho odvezla s tříštivou zlomeninou nohy nejprve do jedné a poté do další nemocnice. Ten pán u sebe neměl mobil a žádné větší peníze. V nemocnici pobyl přes tři měsíce se železy v noze, buď ležel, nebo byl na vozíku. A nás kontaktovala ta studentka. Celá vystresovaná, že to chce řešit, že dostala od policie na pána číslo, ale že telefon nebere. My jsme za pánem jeli a zprostředkovali jsme návštěvu studentky,“ říká Robert Oláh.
Zmařil studentce brigádu
Zraněný muž je přivítal s tím, že už má šroubovanou nohu kvůli podobné nehodě v minulosti. Že má nájem zaplacený jen do určité doby, že si na poště nemůže vyzvednout částečný důchod a že má jen ty jedny kalhoty, které měl při nákupu na sobě. A nikdo, ani v práci neví, kde už dva měsíce je, protože nemá mobil a čísla na rodinné příslušníky si nepamatuje. „Kontaktovali jsme rodinu. Studentka se za doprovodu otce dohodla s mužem na náhradě ve výši několika desítek tisíc, což zahrnovalo platbu nájmu, platbu za pobyt v nemocnici i případnou rehabilitaci a podobně,“ popisuje Robert Oláh.
Luboš Brandýský pomáhal zase před prázdninami urovnat případ, kdy mladou studentku, která měla nastoupit na celé prázdniny na brigádu, srazil na přechodu řidič auta při dešti, kdy to klouzalo a on už nedobrzdil. „Zlomil jí zápěstí, slečna měla měsíc sádru a pak rehabilitaci, na brigádu tedy nemohla nastoupit. A ten pán, co ji srazil, jí zaplatil po domluvě částku, kterou by si za tu brigádu vydělala. A ještě jí dal nějaké peníze navíc, protože jí zranění komplikovalo i běžný život,“ říká Luboš Brandýský.

5 plus 2 - Svitavsko a Orlickoústecko; str. 4 (Regionální zprávy)

Den Mediace je už v pondělí

Publikováno: 12.10.2019

Rokycany Pracovníci probační a mediační služby (sídlí v objektu bývalého okresního úřadu v centru Rokycan) zvou na pondělní Den Mediace. Záležitosti, která pomáhá v případě konfliktů pokojnou cestou obětem i pachatelům. Kanceláře v ulici Bojovníků za svobodu lze pozítří navštívit od 10 do 14 hodin.

Rokycanský deník; str. 1 Regionální zprávy)

Vláda dala zelenou novelám připraveným Ministerstvem spravedlnosti

Publikováno: 09.10.2019

na svém úterním jednání schválila novelu zákona o soudech a soudcích a souhlasně se vyjádřila také k novelizaci trestního řádu, trestního zákoníku a řady dalších zákonů souvisejících s podporou ukládání alternativních trestů.
Novela zákona o soudech a soudcích, která vychází primárně z doporučení Skupiny států proti korupci (GRECO), zavádí jednotný a transparentní výběr soudců a soudních funkcionářů a podrobněji upravuje vedlejší činnost soudců. Věnuje se také přísedícím a reviduje jejich zapojení do rozhodovacího procesu. Přísedící na soudech zůstanou u pracovněprávních věcí a v zúženém rozsahu u rozhodování v trestní agendě. V rámci sjednocení přípravy budoucích soudců zavádí novela institut justičního kandidátství, které přichází po odborné justiční zkoušce. Odbornou přípravu justičního kandidáta mohou absolvovat také osoby z jiné právní praxe s profesní zkouškou.
Ministerstvo spravedlnosti dlouhodobě usiluje o zefektivnění ukládání a výkonu alternativních trestů a další krokem je vládou schválená novela měnící trestní řád, trestní zákoník, zákon o Probační a mediační službě a další související zákony, celkem se novela dotýká 10 zákonů. Cílem této komplexní novely je nastavit fungující a efektivní systém výkonu alternativních trestů.
Novela usiluje například o to, aby mezi odsouzením pachatele a zahájením výkonu alternativního trestu byla co nejmenší prodleva. Stejně tak o to, aby stát co nejrychleji reagoval na porušení podmínek výkonu trestu pachatelem. Tyto dva aspekty nejvíce působí na motivaci pachatele trest řádně vykonat, avšak zároveň také snižují respekt pachatele k subjektům zajišťujícím výkon rozhodnutí i k samotným soudům. V tomto směru navrhujeme celou řadu systémových změn tak, aby napříště pachatelé věděli, že každé porušení má určitý následek a bude adekvátním způsobem včas řešeno.
V neposlední řadě chce novela snížit administrativní zátěž soudů a ostatních složek, které se podílí na zajištění výkonu alternativních trestů, tak, aby administrativa nebyla na úkor práce se samotným odsouzeným.

Alternativní tresty? Vláda projedná změnu zákoníku

Publikováno: 05.10.2019

Ministerstvo spravedlnosti chce změnit a zjednodušit agendu související s alternativními tresty tak, aby odsouzení byli více motivováni tyto tresty - tedy například obecně prospěšné práce - vykonat.
Ministerstvo spravedlnosti předložilo novelu trestního zákoníku , trestního řádu a dalších zákonů. Návrh, který se týká především postavení a pravomocí pracovníků Probační a mediační služby (PMS), projedná v úterý vláda.
Proces nařizování výkonu některých alternativních trestů je podle ministerstva v současné době příliš formalistický. Problémem je například také to, že soudy nereagují dostatečně rychle na zprávy PMS, kteří na výkon trestu dohlížejí.
"Nedostatečné nástroje v rukou probačních úředníků při výkonu dohledu a kontroly způsobují, že se vytrácí ochota odsouzených spolupracovat a plnit jim uložené povinnosti, čímž se vytrácí také preventivní působení samotného trestu," napsal úřad v důvodové zprávě k návrhu.
Všechny navrhované změny mají odstranit prodlevy, které stávající systém generuje - například mezi uložením trestu soudem a reálným započetím jeho výkonu, mezi zjištěním překážky výkonu trestu a jejím odstraněním nebo mezi zjištěním, že pachatel porušil podmínky výkonu trestu, a reakcí na tuto skutečnost.
Překážkou výkonu obecně prospěšných prací může být například změna zdravotního stavu odsouzeného nebo fakt, že poskytovatel prací pro něj už nemá nadále místo.
Novela tak mimo jiné přesouvá ze soudu na PMS kompetenci rozhodnout o změně podmínek výkonu obecně prospěšných prací a domácího vězení. Ke zvýšení motivace odsouzeného k řádnému splnění trestu má sloužit možnost zrušit dohled probačního úředníka uložený soudem, pokud již vzhledem ke změně životních postojů pachatele nebude potřeba. V takových případech se totiž podle ministerstva dohled či kontrola stává pouhým formalismem, který může odsouzeného zbytečně stigmatizovat.
Rozšířit se má také působení PMS v řízeních s pachateli mladšími 15 let.
Autor: ČTK

Probační dům pomůže vracet bývalé vězně do normálního života

Publikováno: 04.09.2019

Písek je jedním z několika vytipovaných měst, kde by mohl být v příštích letech realizován záměr Probační a mediační služby České republiky na vybudování Probačního domu. Zařízení by vzniklo v objektu ve vlastnictví státu, v tomto případě se uvažuje o budově v areálu hasičárny v ulici Samoty.


Do probačního domu s kapacitou pro 20 osob budou rozhodnutím soudu umísťováni někteří z podmínečně propuštěných vězňů. Zde by pak byli pod dohledem pracovníků PMS, osvojovali si opět pracovní návyky a postupně si zvykali na civilní život. Jít by mělo o lidi, jejichž situace je sice komplikovaná, ale kteří mají opravdový zájem vrátit se k normálnímu způsobu života. Se záměrem se radní města seznámili na svém srpnovém jednání.

„Realizaci projektu nemáme možnost nějak významně ovlivnit. Avšak ve vztahu k městu a jeho občanům jsme mediační a probační službě doporučili splnit několik našich podmínek,“ říká místostarosta Petr Hladík. „Jde nám o to, aby PMS vytvořila pro obyvatele Probačního domu takové podmínky, které je budou motivovat k práci v místních firmách, a aby jim poskytla služby, jež jim pomohou vrátit se po skončení pobytu do jejich původních bydlišť.“


Další podmínkou vedení města Písku je zajištění bezproblémového chodu zařízení a nastavení takových pravidel v Probačním domě, aby nedocházelo k porušování zákonů a vyhlášek a narušování soužití s obyvateli města. PMS bude spolupracovat s ostatními sociálními službami v Písku a bude vedení města pravidelně informovat o průběhu realizace projektu. „Požadujeme také, aby Probační a mediační služba České republiky uspořádala minimálně dvě besedy s veřejností, kde svůj projekt představí,“ dodává místostarosta.


Probační domy úspěšně fungují například v některých evropských státech či Kanadě. V Česku první dům tohoto typu sloužil více než rok v Ostravě.


„Na území města a v jeho okolí žije několik desítek podmíněně propuštěných osob, aniž by se o tom vědělo,“ připomíná místostarosta Ondřej Veselý. „V Probačním domě se část takovýchto lidí dostane pod trvalý dohled. Budou mít zajištěnu práci a každodenní kontakt se sociálními pracovníky. Z toho vyplývá, že občanům města bude poskytnuta vyšší ochrana před případnými negativními jevy spojenými s propuštěnými vězni, než je tomu dosud. Chci také zdůraznit, že v žádném případě zde nebudou ubytováni lidé, kteří byli odsouzeni za násilnou trestnou činnost.“

http://www.mesto-pisek.cz/probacni-dum-pomuze-vracet-byvale-vezne-do-normalniho-zivota/d-29258

Irena Malotová

Mezinárodní vědecká konference MEDIACE 2019

Publikováno: 19.08.2019

12. září 2019 - 13. září 2019

Olomoucká právnická fakulta se stane v září na dva dny centrem mediace. Právě na tuto metodu mimosoudního řešení sporů totiž bude zaměřená mezinárodní vědecká konference Mediace 2019. Zájemci o účast se mohou přihlašovat do konce srpna.

Právě připravovaný ročník je v pořadí již pátý. Uskuteční se 12. a 13. září v Pevnosti poznání a na Právnické fakultě. Záštitu nad ním převzala děkanka Zdenka Papoušková.

Veškeré podrobnosti, včetně online přihlášky, jsou k dispozici na webové stránce konference www.pf.upol.cz/mediace

Sexuální napadení nebo stalking. Obětem trestných činů pomohla lounská poradna

Publikováno: 15.08.2019

Zařízení pro lidi, kteří se stali terčem trestného činu, funguje v Lounech bezplatně a anonymně. Pomáhá všem bez ohledu na věk a vážnost způsobené újmy.

Nezletilé slečny Monika a Pavlína, které se staly obětí trestného činu se sexuálním motivem. Nebo paní Ilona, jež se psychicky zhroutila následkem tlaku ze strany bývalé kolegyně v zaměstnání. Ta jí zasílala urážlivé SMS a e-maily a na sociální síti na ni slovně útočila. Všem třem a řadě dalším lidem v těžkých životních situacích pomohla poradna pro oběti trestných činů v Lounech.

Paní Ilona musela kvůli atakům zahájit léčbu na psychiatrii a do poradny se přišla poradit, co může dělat. „Mám podat trestní oznámení?“ ptala se. Analýzou své situace s poradkyní sama usoudila, že je to pro ni nejlepší řešení. „Poradce neříká klientovi, zda by měl, či neměl podat trestní oznámení, ale během profesionálního rozhovoru se snaží zmapovat celou situaci a současně vést klienta k samostatnému rozhodnutí. Poradkyně v tomto případě seznámila klientku s jednotlivými fázemi trestního řízení a způsobem podání oznámení. Poskytla jí další právní informace k úkonům, které často oběti opomíjí,“ vysvětlila lounská poradkyně pro oběti trestných činů Martina Turnerová.

Anonymní a bezplatná poradna pro oběti trestných činů napříč celým okresem Louny funguje v rámci projektu Proč zrovna já?, který je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. „Nebezpečné pronásledování či vyhrožování je celkem častý problém, který v poradně řešíme. Jde také o to pečlivě uchovat důkazy a ty pak předložit na policii. Paní Ilona vše měla zdokumentováno, tak mohla svá tvrzení prokázat. Díky poradně, kde paní Ilona získala jak právní informace, tak i psychosociální podporu, začala svou tíživou životní situaci aktivně řešit,“ dodala poradkyně. Proti agresorce už policisté zahájili trestní stíhání.

Spis pro soudní řízení

Slečna Monika se stala obětí trestného činu se sexuálním motivem. S klientkou pracovaly poradna a probační a mediační služba, obě mají sídlo v budově v lounské ulici Pod Nemocnicí.

„Slečna Monika s pomocí poradkyně sepsala prohlášení o dopadu trestného činu na její život, které se stalo součástí spisu a zaznělo u soudu. Vystihovalo její pocity a psychické následky. Rozsudek soudu obsahoval nejen trest pro obžalovaného, ale současně i přiznání peněžní náhrady nemajetkové újmy pro slečnu,“ popsala Martina Turnerová.

Návrh o náhradě škody či nemajetkové újmy je totiž potřeba přihlásit nejpozději před zahájením dokazování. „Potom už nelze tuto záležitost řešit v rámci jednoho řízení. Poškozený jej musí uplatnit v občanskoprávním řízení, čímž se ale vše pro něj protahuje,“ vysvětlila.

Pomoc v obtížném období

Nezletilá Pavlína se stala rovněž obětí trestného činu se sexuálním motivem. Na poradnu se obrátila v době, kdy se blížilo jednání soudu. U dívky se znovu obnovil traumatický zážitek, začala mít strach z okolí a reakcí, které přijdou. Vyhýbala se sousedům a známým. Poradkyně jí okamžitě domluvila schůzku v organizaci zabývající se krizovou intervencí, kam ji i doprovodila. „Díky poradně se dívka dostala do odborné péče, získala pak zpět sebejistotu a dokázala ustát obtížné období svého života,“ přiblížila Martina Turnerová.

Poradna v Lounech se snaží pomoci každému, kdo se cítí být obětí, nehledě na věk či způsobenou újmu. Pomáhá v jakékoliv fázi trestního řízení a není podstatné, zda čin byl nahlášen policii či nikoli. V rámci projektu jsou také proškolováni sociální pracovníci, aby dokázali rozpoznat mezi svými klienty případné oběti.

Zdroj: https://zatecky.denik.cz/zpravy_region/sexualni-napadeni-nebo-stalking-obetem-trestnych-cinu-pomohla-lounska-poradna-20190815.html

Vyzkoušel jsem si otevřenou věznici v Jiřicích

Publikováno: 30.07.2019

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel den práce Probační a mediační služby (PMS). Mluvil jsem se zaměstnanci PMS v Kladně a navštívil rovněž věznici s nízkým stupněm ostrahy, tzv. otevřenou věznici v Jiřicích, která vznikla po norském vzoru. S ředitelkou PMS Andreou Matouškovou, zástupci vězeňské služby a Ministerstva spravedlnosti jsem řešil, jak využít nové nástroje restorativní justice. Mluvil jsem také přímo s vězni, kteří v Jiřicích pobývají.
Není sporu o tom, že současné věznice v České republice je potřeba inovovat. Na jednom vězni tratí stát cca 400 tisíc korun ročně oproti situaci, kdy by pracoval a odváděl daně na svobodě. To všechno platí daňoví poplatníci. Česko má dvojnásobek vězňů na 100 tisíc obyvatel než vyspělé státy EU. Trápí nás nadprůměrná recidiva. Každý druhý propuštěný se do pár let vrátí do vězení. Stát tratí příliš mnoho peněz, které by mohl použít jinde. To, co fungovalo v Evropě již v polovině 19. století, se u nás teprve zavádí. Koncept otevřené věznice, kde ti mírnější z vězňů pracují a po práci se starají o zvířata a vlastní záhonek, nás ovšem přibližuje modernímu vězeňství. Díky psychologům, vychovatelům a dluhovým poradcům vězni opět získávají zodpovědnost za vlastní život.
Od otevřené věznice si slibuji pokles recidivy, lepší ekonomické uplatnění vězňů na svobodě a samozřejmě pokles kriminality, kterou recidivisté způsobují. Věznice s malým stupněm ochrany završuje trest odnětí svobody. Nejde ale o univerzální recept. Na konkrétní vyhodnocení efektu na recidivu otevřená věznice dosud čeká. Ocenil jsem, že správa věznice dbá i o ekologii, protože objekty shromažďují dešťovou vodu a každý má své tepelné čerpadlo. Zaměstnancům jsem za jejich práci na inovativním projektu poděkoval.
Úlevu státnímu rozpočtu by podle mého názoru přineslo ve vhodných případech častější ukládání trestů domácího vězení a monitoring pomocí elektronického náramku. Náramek jsem si osobně vyzkoušel a probírali jsme se zkušenými probátory, co jejich klienty svádí na scestí, ať už jsou to rozvrácené poměry v rodinách nebo drogy. Náramky u nás zatím fungují necelý rok, zatímco v Evropě tento koncept funguje už přes 10 let. Apeloval jsem na ministerstvo, aby v rámci vzdělávání soudců posílilo povědomí soudců o možnostech ukládání trestu domácího vězení s náramky, který dnes nosí pouhých 140 vězňů. S výkonem trestu obecně prospěšných prací jsou podle probátorů starostové a občané měst, která odsouzení uklízí, převážně spokojeni.
Dalším problémem trestní politiky je kumulace podmíněných trestů, které mnohdy vedou k přehnaně dlouhému prvnímu odnětí svobody po přeměně podmínek, což opět stojí daňové poplatníky zbytečně moc peněz. Pozval jsem vedení PMS na kulatý stůl pod záštitou Ústavně právního výboru do Sněmovny, který se bude v září zabývat výsledky odborného výzkumu, zda jsou v Česku adekvátně dlouhé a účinné tresty. Teprve na základě dat a studií můžeme odpovědně navrhnout zlepšení systému.
Probační a mediační služba má aktuální zátěž 30 tisíc případů ročně, což je 50 až 150 lidí na jednoho pracovníka. Zároveň více než 50 procent propuštěných vězňů opět skončí do několika let zpátky ve vězení, protože nejsou schopni přizpůsobit se nebo zorientovat v běžném životě. Tento problém by mohly zlepšit kratší tresty a probační domy, které slouží jako mezistanice mezi ukončením trestu a propuštění na svobodu, a které jsou zcela běžné například v Norsku. Podstatné je, aby propuštění vězni nespadli zpátky do drog a kriminality. Velmi jsem se divil tomu, proč ještě takovou užitečnou věc nemáme.
Jakub Michálek

Online ceska-justice.cz (Ekonomika / Finance / Právo) 30. 7. 2019, 19:02

Ministři by měli řešit především témata, týkající se fungování justice

Publikováno: 19.07.2019

Ve dnech 18. a 19. července 2019 se v Helsinkách sešli ministři spravedlnosti a vnitřních věcí.
Justiční část setkání se věnovala třem okruhům: aktuálním aspektům aplikace principu vlády práva (Rule of Law) ve členských státech, využívání alternativních trestů a multilaterální mezinárodní justiční spolupráce v občanských věcech. Jednání proběhlo v souvislosti s počínajícím finským předsednictvím v Radě Evropské unie.
Delegaci Ministerstva spravedlnosti vedla ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která k prvnímu tématu kromě jiného uvedla, že Česká republika plně podporuje ochranu občanů a jejich svobod a všechny další principy, na kterých je Evropská unie vybudována, včetně vlády práva, bez níž by tyto principy nebylo možné prosazovat. Je však hlavně na jednotlivých státech, aby zajistily, že národní mechanismy budou postaveny na demokratických principech. Ministři spravedlnosti by měli podle ministryně Benešové řešit především témata týkající se fungování justice. Posilovat vzájemnou důvěru je nutné i na praktické úrovni, zejména podporou přímých kontaktů mezi praktiky – soudci a státními zástupci – a také prohlubováním jejich vzdělávání a komunikace, které musí být podporované jak ze strany jednotlivých členských států, tak i ze strany Evropské unie.
K tématu detence a alternativních trestů paní ministryně připomněla, že Česká republika velmi pozitivně hodnotí snahy o využívání alternativních trestů a řešení přeplněnosti věznic, protože tato problematika se jí dlouhodobě dotýká. V rámci české trestní politiky jsou otázky spojené s ukládáním alternativních trestních sankcí aktivně řešeny legislativními i nelegislativními cestami. Pozornost směřuje zejména do oblasti peněžitých trestů a na snahu o podstatné zvýšení jeho využití v praxi. V loňském roce byl v České republice zaveden elektronický monitorovací systém, který se využívá zejména pro kontrolu výkonu trestu domácího vězení. Nezastupitelnou roli v celém systému hraje Probační a mediační služba.
Na pracovním obědě se ministři věnovali mnohostranným aspektům mezinárodní spolupráce v civilních věcech. Zde česká delegace ocenila zejména nedávné sjednání nové haagské úmluvy o uznávání a výkonu cizích rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Jsme přesvědčeni, že prohlubování justiční spolupráce v civilních věcech by nemělo probíhat pouze v rámci Evropské unie, ale i vůči třetím státům.

Online parlamentnilisty.cz (Zprávy / Politika)

Zločin a trest. Boj o klid na stadionech

Publikováno: 10.07.2019

Bude v nové sezoně klidněji? To se teprve uvidí. Každopádně chování fanoušků bude po divokém uplynulém ligovém ročníku tématem, i proto se mu deník Sport věnuje v rámci svého předligového seriálu. Mapuje možnosti, jak zasahovat proti těm, kteří na stadionech tropí neplechu.

PRAHA – Začátek března tohoto roku. Sparta hrála s Plzní a ze sektoru hostí vylétla na vedlejší tribunu světlice, která poranila nevinnou fanynku. Obludná scéna převýšila všechny další excesy, které se v uplynulé sezoně v lize odehrály. Ačkoliv nejde o masy, jež by v hledištích dělaly virvál, nebylo potíží málo. Dělají kluby dost pro klid na svých stadionech? A mají k tomu vůbec možnosti?

Největší problém představuje pyrotechnika. Věčný a prakticky neřešitelný rozpor mezi právními předpisy, které ji jednoznačně zakazují, a vnímáním fanoušků, jež si bez ní jen těžko dovedou představit atmosféru při zápasech. Zabránit pronesení petard, světlic nebo dělbuchů je velmi obtížné, ačkoliv se investuje do zdokonalování pořadatelských služeb.

Navíc kolují zprávy o tajných dohodách mezi kluby a fanoušky ve smyslu, že klub nechá kotelníky použít nějakou pyrotechniku výměnou za klid v pohárech nebo něco jiného. To však nikdo nepotvrdí. Každopádně příšerná scéna z Letné rozhýbala některé akce. Například na ministerstvu vnitra už leží návrh na změnu přestupkového zákona, nyní je projednáván v mezirezortním připomínkovém řízení, pak zamíří na vládu. Co říká? Jen za pokus o pronesení pyrotechniky na sportovní utkání bude minimální pokuta deset tisíc korun.

Nejsilnějším nástrojem proti chuligánům jsou zákazy vstupu na stadion. Ten může přijít ze čtyř stran. Od soudu, správního orgánu, klubů a fotbalové asociace, pokud je dotyčný jejím členem. Pokud přijde trest od soudu, musí se fanoušci v době zápasu hlásit na policejní stanici.

K poslednímu prosinci 2018 mělo udělen trestně právní zákaz vstupu 88 fanoušků. Od roku 2009, kdy byl tento trest zaveden, se jedná o celkem 450 „stadionových“ zákazů. Jejich délka je různá, záleží na konkrétní situaci, rozhodnutí daného soudu a i dalších okolnostech konkrétního případu. Tresty jsou nejčastěji udělovány od jednoho roku do pěti let.

„Dle mého názoru není trest zákazu vstupu na sportovní akce udělený na jeden rok dostačující k tomu, aby dokázal fanouška z prostředí rizikových osob eliminovat. Jako příklad mohu uvést bývalé chuligány AC Sparta Praha, jimž byl vysloven zákaz vstupu na pět let, což ve svém důsledku vedlo k rozpadnutí skupiny a jejich exkluzi ze stadionu. Ideální délka trestu se i podle příkladů z ostatních evropských zemí jeví tři roky,“ podotýká policista Jakub Schoř, zástupce Národního fotbalového informačního střediska, o potřebné době vyloučení chuligánů z přímé účasti na zápasech.

Pokud však udělí zákaz vstupu na stadion klub, vymahatelnost této sankce je pro něj problémová. Naráží na ochranu osobních údajů. A trable by nastávaly i v případě, pokud by kluby vylepšily technické vybavení stadionu. Přemýšlí se například o tom, že by jednou v budoucnu mohly kluby mít při vstupu na stadion přístroj, který by na základě rozpoznání obličeje eliminoval fandy, kteří mají zákaz vstupu. Ostatně všichni fanoušci s tímto trestem by měli být již v dohledné době evidováni ve společné databázi. O jejím vzniku se už mluví několik let, incident ze Sparty věci pošťouchl.

Zpět k technice. Prvoligové kluby už nyní povinně mají kamerové systémy, některé však nejsou úplně dostatečné. LFA proto připravuje, že v licenčních podmínkách zpřesní požadavky na kamerové systémy, ty budou muset mít určité minimálními parametry.

Kluby mají možnosti si pravidla na svém stadionu nastavit podle takzvaného principu pána domu. Některé jsou aktivní, například z poslední výroční zprávy Sparty bylo možné vyčíst, že vede soudní spory se čtyřmi fanoušky.

Každý prvoligový klub je pak povinný zaměstnávat člověka ve funkci tzv. Supporter Liaison Officer, který má na starosti komunikaci s fanoušky. „Někde se stává, že je tato pozice jen formálně obsazená. Přibližně v polovině ligových klubů už ale tito lidé reálně fungují. Většina z nich je na tom podobně jako já, tedy že nějakým způsobem vycházejí z fanouškovské scény klubu. To je zároveň i obecně doporučovaný model,“ vysvětluje Tomáš Čarnogurský, který má zmíněnou funkci ve Slovanu Liberec a zároveň ji zaštiťuje i v rámci LFA. Tito pracovníci s fanoušky komunikují, pomáhají jim s výjezdy na venkovní utkání, zkrátka se o ně za klub starají.

KDO MŮŽE FANOUŠKŮM ZAKÁZAT VSTUP NA STADION

• soud
• správní orgán
• kluby
• FAČR (pokud jsou jeho členem)

CO JE (TAKÉ) PROBLÉM

• Některé kluby v rámci dobrých vztahů s členy kotle nejeví zájem pomoci policii s identifikací výtržníků. Ti jim ale mohou přerůst přes hlavu. Zatímco po roce 2014 došlo k úbytku incidentů, poslední dobou je patrný naopak nárůst.
• Nejednotné verdikty soudců či formulační nedostatky v jejich výrocích, které umožňují provinilcům kličkovat.
• Spolupráce policejních orgánů v daných městech či krajích s kluby a vycházení si vstříc.

88
Tolika fanouškům byl k poslednímu prosinci 2018 v Česku udělen trestně právní zákaz vstupu na stadion.

450
Tolik zákazů vstupu na stadiony bylo českými soudy nařízeno od roku 2009, kdy byl tento trest zaveden.

Postupuje se v Česku vůči fanouškům přísně, nebo jsou opatření adekvátní? Za jakých okolností byste nechali zavřít sektor či tribunu?

Miroslav Koubek
trenér a expert deníku Sport
Lehké pyro by mi nevadilo
„Nejsem přítelem zavírání tribun, to škodí fotbalu. Nemáme žádné vysoké návštěvy a ještě abychom si je takhle snižovali. Lehké pyro by mě také nevadilo, dělá to atmosféru. Ale je tam tenká hrana, co ještě je lehké pyro, a pak to sklouzne k tomu, že létají dělbuchy mezi diváky. Jsem pro tvrdé finanční postihy, do budoucna, což je hodně ekonomická otázka, i dokonalý kamerový systém na všech stadionech a následné odhalení viníků, kteří to způsobují. Samozřejmě k tomu patří i přísné kontroly u vstupů na stadion.“

Jan Koller
internacionál a expert deníku Sport
Tvrdé tresty jsou základ
„Incidenty v minulé sezoně ukázaly, že je co zlepšovat. První problém je, že při prohlídkách u vstupu na stadion nejde uhlídat všechno a zakázané předměty se na tribuny dostanou. Po každém průšvihu je nutné, aby přišly tvrdé tresty, které by další chuligány mohly odradit. Samozřejmostí by mělo být zakázat viníkům další návštěvy fotbalu a vystavit je trestnímu stíhání. Hranice, kdy zavřít sektory, pro mě není jednoznačná. Daleko víc bych se bavil o prevenci, třeba ze strany klubů.“

Ivan Kopecký
trenér a expert deníku Sport
Víc spolupráce klubů s fanoušky
„Přiznám se, že přesně neznám podmínky pro kotle například v Anglii nebo v Německu, abych mohl úplně srovnávat s vyspělými zeměmi. Nicméně co mi u nás vadí, je, jak se fanoušci někdy až příliš pouští do urážek vlastního klubu, managementu, vytváří to příliš negativní atmosféru kolem fotbalu. Na druhou stranu fotbal se hraje především pro ně, přesto by měly kluby se svými fanoušky najít víc společnou řeč a pomáhat si vzájemně.“

V JEDNOM OHNI se hraje většina prestižních duelů v české nejvyšší soutěži, přestože platí striktní zákaz vnášení pyrotechniky na stadiony…

FOTO SPORT: MICHAL BERÁNEK, PAVEL MAZÁČ

Autor: JAN MALÝ fotbalový expert deníku Sport jan.maly@cncenter.cz

Každý vězeň stojí ročně stovky tisíc. Česko jich má nadprůměrně a zbytečně moc

Publikováno: 10.07.2019

2. DÍL SERIÁLU TRESTY BUDOUCNOSTI
Ke konci května věznila Česká republika zhruba 22 tisíc lidí. Dělo se tak v téměř čtyřech desítkách věznic po celé České republice, nejvytíženější z nich byla ta plzeňská s téměř 1300 vězni. Kromě Čechů jsou podle aktuálních údajů jsou za mřížemi nejčastěji Slováci, Vietnamci a Ukrajinci. Každý vězeň přitom stojí denně okolo 1000 korun. V porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie jsou tato čísla příliš vysoká a znamenají, že se u nás nedostatečně využívají takzvané alternativní tresty .

Tresty budoucnosti
Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody dalších 11 typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají tak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století zamyslet i nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty, třeba zákaz vstupu na sociální sítě či povinné seznámení se s dějinami? Na tyto otázky odpovídá patnáctidílný seriál INFO.CZ Tresty budoucnosti.

V České republice nedávno proběhla určitá reforma vězeňství. Existují tu tak už jen dva typy věznic: s ostrahou (které mají různé stupně zabezpečení) a se zvýšenou ostrahou. V reformě je ale nutné i nadále pokračovat. Když už bude člověka skutečně nutné poslat za mříže, měl by nastoupit i do moderního prostoru, v němž s ním zvládne Vězeňská služba pracovat a ideálně i do budoucna zabránit tomu, aby se do vězení po nějakém čase zase vrátil.

Přeplněná vězení
Vězeňská služba nyní používá desítky objektů, ne všechny jsou pro vězení, které má sloužit nejen k potrestání, ale i k následnému směřování pachatele do normálně fungující společnosti, zcela vyhovující.

O svém svědčí i fakt, že věznice jsou nyní obsazené ze 103 procent. „Vězeňská služba se stále potýká s přeplněností v rámci českých a moravských vazebních věznic a věznic. Rozhodli jsme se, že pro nejbližší dobu budeme rozšiřovat kapacitu v rámci našich stávajících objektů. V dohledné době vznikne kolem 400 nových míst, a to konkrétně ve Světlé nad Sázavou a v Ostrově nad Ohří,” popsal v tomto ohledu nedávno své další plány generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal.

„Poměr ukládaných alternativních trestů k trestu odnětí svobody hodnotíme pozitivně do té míry, že je vyšší ve prospěch alternativ. Avšak nemůžeme být spokojení se stále přetrvávajícím vysokým počtem vězněných osob na sto tisíc obyvatel. ČR v tomto směru dlouhodobě zaujímá čelní příčky nejen v Evropě, ale bohužel i ve světě. Z tohoto pohledu tedy existuje výrazný prostor pro zlepšování stavu,“ říká pak Kristína Labohá z Probační a mediační služby. Právě na tuto službu ostatně sází ve svých dalších plánech politici, zároveň si ale uvědomují její nedostatečné kapacity.

„Věřím, že kdyby byly lépe využívány peněžité tresty a více ukládán trest domácího vězení, mohlo by to českému vězeňství pomoci. Peněžité tresty nejsou podle mého názoru ukládány dostatečně. To by mohla změnit vládní novela, kterou projednává sněmovna. Ta předpokládá jejich častější ukládání a možnost více nahrazovat právě krátkodobé tresty vězení,“ řekla pak ostatně nedávno ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO).

Dostanou se vězni častěji na svobodu?
Postupem času je tak zcela jasné, že trest odnětí svobody nemusí být nařizován tak často, jak se v současnosti, patrně zejména z historických a legislativních důvodů, děje. „Co ovlivňuje tento poměr, nedokážu uvést. Lze spekulovat, že uložení trestu odnětí svobody, případně trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem je relativně jednodušší než ukládání alternativních trestů. Obdobně lze spekulovat, že to je prostě věc stereotypu, ale přesnou odpověď neznám,“ říká i prezident Unie obhájců a místopředseda České advokátní komory Tomáš Sokol.

„Rozmohl se nám zde určitý nešvar – zvláště u mladých lidí „na šikmé ploše“, že dojde postupně k uložení několika podmíněných trestů odnětí svobody (za drobnou trestnou činnost, nebo za takzvané „mařenky“, tedy maření výkonu soudního rozhodnutí – třeba řízení bez řidičského průkazu), které jsou pak náhle sečteny a překlopeny do poměrně vysokého nepodmíněného trestu,“ upozorňuje pak na další souvislost předseda Ústavně právního výboru sněmovny Marek Benda (ODS).

Ministerstvo spravedlnosti tak ve svých dlouhodobých koncepcích počítá s tím, že by se i české poměry měly posunout blíže k evropským standardům. Častěji by tak mohlo například docházet k podmíněnému propouštění vězňů.

„Hlavním smyslem je stimulovat odsouzené, aby v průběhu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody řádně plnili své povinnosti, aktivně se snažili odstranit negativní následky svého protiprávního jednání a prokázali tak své polepšení a zároveň deklarovali, že jsou schopni v budoucnu vést řádný život, byť si ještě neodpykali celý trest, který jim byl pravomocným rozhodnutím soudu uložen,“ říká za ministerstvo spravedlnosti Lucie Machálková.

„Vyloučením možnosti podmíněného propuštění zejména u mimořádného trestu odnětí svobody či u trestu odnětí svobody na doživotí nebo přímo uložením trestu smrti je odsouzenému vzata i poslední „naděje“, že se vrátí zpět do společnosti a bude dále žít svobodný život se svojí rodinou či blízkými. Je zřejmé, že takovéto osoby nebudou motivovány k sebeuvědomění či snaze se polepšit a své činy napravit, a naopak spíše představuje značné bezpečnostní riziko jak v rámci věznice, tak po svém propuštění,“ otevírá další souvislosti.

„Z tohoto důvodu Ministerstvo spravedlnosti podporuje spíše jiné cesty – takové, které připraví odsouzeného na život na svobodě, které prověří všechny aspekty důležité pro jeho propuštění a zároveň které budou schopny odsouzeného po propuštění dostatečně dlouhou dobu sledovat, usměrňovat a napomáhat mu v reintegraci do společnosti, a to vše s hlavním cílem – zabránit opětovnému páchání trestné činnosti. V této souvislosti zejména připravuje legislativní zakotvení Komisí pro podmíněné propuštění a probačních domů,“ dodává Machálková. Těmto aspektům se budeme věnovat v dalším díle tohoto seriálu, který se zaměří právě i na resocializaci pachatelů trestných činů.

„Stávající přeplněnost českých věznic souvisí s aktuálním nastavením trestní politiky. Jednoduše řečeno, oproti minulosti do věznic posíláme více odsouzených, kteří v nich vykonávají tresty v delší míře trvání než dříve. Zároveň oproti minulosti klesl počet těch, kteří jsou z vězení podmíněně propuštěni a výkon trestu mají dokončit na svobodě – z dřívějších 60 procent propuštěných na dnešních 40 procent,“ popisuje Kristína Labohá z Probační a mediační služby.

„Podmíněné propuštění přitom neznamená odpuštění části trestu, jen se mění podoba jeho výkonu – trest probíhá na svobodě. Soud ale může stanovit řadu omezení a podmínek, jejichž účelem je zajistit kontrolu chování podmíněně propuštěného a dohled nad jeho chováním. Z pohledu veřejnosti je tedy podmíněně propuštěný pod dohledem pracovníků justice z hlediska prevence recidivy bezpečnějším opatřením než ponechání odsouzeného ve vězení do konce doby jeho trestu. Po výkonu trestu je pak propuštění odsouzeného na svobodu již zcela bez možnosti jeho omezení,“ dodává.

Odsuzujeme na moc dlouho, říká Michálek
Celý problém má ale samozřejmě daleko více souvislostí. „Bylo by vhodné upravit legislativu tak, aby byly častěji ukládány peněžité tresty a aby jejich výše lépe reflektovala majetkové poměry pachatele. V tomto duchu budeme podávat pozměňovací návrh k vládnímu návrhu novely trestního zákona a trestního řádu, který je nyní ve sněmovně,“ říká například předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek. Právě na peněžité tresty a s nimi spojené problémy se zaměříme i v dalších dílech tohoto seriálu.

„Dále vidíme problém v kumulaci trestů, tedy v tom, že v trestním právu neexistují ustanovení, která by umožňovala zohlednit dříve uložené a dosud nevykonané tresty při ukládání trestů za nové trestné činy. Soudci tyto tresty oficiálně zohlednit nemůžou. V důsledku toho nemohou individualizovat trest osobě pachatele a nelze tedy uložit trest, který by měl za cíl pachatele přiměřeně napravit či odradit od opakování trestné činnosti,“ vypočítává Michálek.

Poukazuje pak na mezinárodní srovnání: „Víme, že lidi odsuzujeme na moc dlouhé doby a trest nevede k nápravě. Také to vede k tomu, že tresty jsou dnes v těchto případech, které nejsou zdaleka výjimečné, význačně citelnější než ty, které by jinak postačovaly. Krom toho, že je to nespravedlivé, to má za následek s delšími tresty odnětí svobody spojené větší náklady pro státní kasu, protože každý odsouzený znamená pro státní rozpočet cca minus 400 tisíc korun ročně.“

Piráti zároveň chtějí doslova drakonické zásahy v některých výrazných kauzách: „Současně požadujeme, aby – v kauzách typu David Rath – soudy povinně ukládaly propadnutí majetku a majetkový a ideálně i mravnostní restart daného člověka po propuštění z vězení,“ dodává Michálek.

Posílejme do vězení na měsíce, říká Benda
Další pohled pak nabízí Marek Benda: „Osobně, a to i po možnosti seznámit se s mnoha věznicemi po celé naší zemi, bych se velmi klonil k udílení kratších (v řádu měsíců) pobytů ve vězeňském zařízení. Myslím, že ten odrazovací efekt na konkrétního pachatele je velmi vysoký, zejména u prvotrestaných. V rámci krátkého trestu nedojde k přetrhání důležitých sociálních a pracovně-právních vazeb. O tom bude ovšem třeba výrazně přesvědčit veřejnost, která si vůbec neuvědomuje, že i dva roky ve vězení jsou fakt dlouhá doba a každý nepodmíněně odsouzený si navíc po svém propuštění nese stigma „bývalého trestance“.“

Autor: Jan Januš
https://www.info.cz/pravo/kazdy-vezen-stoji-rocne-stovky-tisic-cesko-jich-ma-nadprumerne-a-zbytecne-moc-42210.html

Města žádají lepší vymahatelnost pokut za přestupky. Navrhují alternativní tresty pro nemajetné

Publikováno: 08.07.2019

Lidé dluží městům a obcím na přestupcích stovky milionů korun. Jejich vymahatelnost se v mnoha případech blíží nule. Kupříkladu v sedmdesátitisícovém Kladně nezaplacené pokuty v loňském roce činily přes devět milionů korun, což je o více než 2,5 milionu více než v roce předchozím. Středočeské město proto nyní adresovalo státu a zákonodárcům takzvanou kladenskou výzvu. V otevřeném dopise žádá urychlené řešení situace, kterou označuje za katastrofální.

"Systém trestání za přestupky v našem státě kolabuje," upozorňuje primátor Kladna Dan Jiránek (ODS). "Jediným možným trestem za spáchání přestupku je pokuta. V našem státě však existuje skupina obyvatel bez prokazatelných příjmů a majetku, které nelze účinně trestat a kteří opakovaně porušují zákon bez jakéhokoliv postihu," dodává. Systém je podle něj nastaven tak, že jsou v podstatě postihováni jen slušní lidé.

Jiránek navrhuje, aby osoby opakovaně páchající přestupky byly finančně postihnutelné například i na sociálních dávkách. Žádá i zavedení alternativních trestů, jako jsou například obecně prospěšné práce, omezení pohybu v určitých lokalitách či domácí vězení. Chce také zavedení principu třikrát a dost, kdy by se z opakovaného vážnějšího přestupku stal trestný čin, tak jako to již funguje v případě krádeží.

9 milionů korun
Zhruba takové celkové částky dosáhly nezaplacené pokuty městu Kladnu v roce 2018. Dohromady město vloni řešilo 9091 přestupků. Rekordmanem byl občan s 18 přestupky za rušení nočního klidu. Dvě osoby měly za krádeže po 12 přestupcích. Za uplynulé tři měsíce se městu podařilo za 107 přestupků proti veřejnému pořádku vybrat jen čtyři pokuty.

Se zavedením alternativních trestů souhlasí i Svaz měst a obcí ČR. "Jsme v podstatě v souladu s kladenskou výzvou. Do značné míry odpovídá dlouhodobému názoru svazu. Bohužel je prosazení alternativních trestů u přestupků asi během na dlouhou trať, budeme je ale prosazovat," říká Radka Vladyková (ANO), výkonná šéfka svazu.

S kladenskou výzvou souzní i řada jiných měst. "S možností obecně prospěšných prací naprosto souhlasím. Municipalitám by to pomohlo," přitakává Petr Nedvědický (ANO), primátor Ústí nad Labem. Změnu by uvítal i pražský náměstek primátora pro bezpečnost Petr Hlubuček (Spojené síly pro Prahu). Stejně tak teplický primátor Hynek Hanza (ODS). "Jen nezaplacené přestupky z dopravy v našem městě dělají desítky milionů korun," vypočítává Hanza.

Názory na konkrétní opatření se však různí. Například domácí vězení nebo omezování sociálních dávek je pro některé představitele měst na hraně.

Ministerstvo vnitra již předložilo novelu zákona, v níž na některé popisované problémy reaguje. "Pokud jde o zvýšení vymahatelnosti práva, ministerstvo navrhuje rozšířit využívání takzvaných omezujících opatření. Ta mohou spočívat v zákazu navštěvovat určená veřejně přístupná místa. Zatímco nyní je možné za nedodržení omezujícího opatření uložit pouze pokutu, ministerstvo navrhuje, aby opakované nebo soustavné nedodržování omezujícího opatření bylo trestným činem," uvádí mluvčí úřadu Ondřej Krátoška.

Ministerstvo vnitra analyzovalo i zavedení zmiňovaného alternativního trestu obecně prospěšných prací u přestupků. "Zavedení tohoto správního trestu brání zákaz nucených prací, který upravuje Listina základních práv a svobod," upozorňuje Krátoška. Výjimku v tomto mají pouze trestní řízení.

Ministerstvo vnitra poukazuje rovněž na návrhy z poslední doby, které jdou opačným směrem − jako je návrh skupiny poslanců v čele se zmocněnkyní pro lidská práva Helenou Válkovou (ANO). Ta spolu s dalšími poslanci z ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a TOP 09 navrhla zvýšení hranice výše škody odlišující přestupek a trestný čin z pěti tisíc na deset tisíc korun. Přijetí tohoto návrhu by znamenalo narůst počtu přestupků na úkor trestných činů. "Ministerstvo vnitra i s ohledem na argumenty v kladenské výzvě s tímto návrhem nesouhlasí," připomíná mluvčí Krátoška.

Autor: Viktor Votruba
https://domaci.ihned.cz/c1-66603980-mesta-zadaji-lepsi-vymahatelnost-pokut-za-prestupky-navrhuji-alternativni-tresty-pro-nemajetne

Domácí vězení i peněžité sankce pachatele opravdu zasáhnou, podmíněné tresty ne

Publikováno: 08.07.2019

1. DÍL SERIÁLU TRESTY BUDOUCNOSTI
Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody dalších 11 typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají tak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století zamyslet i nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty, třeba zákaz vstupu na sociální sítě či povinné seznámení se s dějinami? Na tyto otázky odpoví patnáctidílný seriál INFO.CZ Tresty budoucnosti, který právě začíná.

V České republice je podle aktuální zprávy Rady Evropy přes 22 tisíc vězňů. Znamená to, že na 100 tisíc obyvatel připadá více než 200 z nich. Což je, třeba v porovnání s Německem, skoro třikrát více.

Trestní zákoník, podle kterého se postupuje už deset let, přitom nabízí množství alternativ k trestu odnětí svobody. Z řady důvodů ale nejsou využívány tak často, jak by mohly a hlavně měly být.

Jaké tresty v Česku existují?
Seznam všech trestů, které je možné v České republice uložit, nabízí paragraf 52 trestního zákoníku. Vedle zmíněného odnětí svobody jde dále o domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti a konečně vyhoštění.

„Přijetím nového trestního zákoníku v roce 2009 došlo k poměrně podstatné změně oproti předchozímu stavu i v tom, jaké tresty je možné za spáchané činy udělit. Byly zakotveny nové druhy trestů, konkrétně trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Došlo také k modifikaci již stávajících alternativních sankcí tak, aby mohly být aplikovány na širší okruh případů, či aplikovány efektivněji,“ říká Lucie Machálková z ministerstva spravedlnosti.

Šlo podle ní o snahu zapojit se do celoevropského trendu: „Spočívá ve snaze zvyšovat počet ukládaných alternativních trestů nespojených s odnětím svobody na úkor trestu spojeného s odnětím svobody. Tento požadavek opakovaně rezonuje i v doporučeních Rady Evropy, která vyzdvihují důležitost aspektu ponechání pachatele v komunitě, tedy na svobodě.“

„Odsouzený při výkonu alternativního trestu není vystavován negativním vlivům uvěznění, neztrácí kontakt se svým sociálním prostředím a nedochází tak k narušení (případně přetržení) rodinných a sociálních vazeb. Podstatně se tím eliminuje nežádoucí stigmatizace odsouzeného a poznamenání jak fyzické, tak zejména psychické stránky jeho osobnosti. Odsouzenému je dovoleno dále žít na svobodě, čímž se snižuje i riziko ztráty zaměstnání a tedy i vzniku špatné finanční situace odsouzeného a jeho rodiny. Nedostatečné finanční zabezpečení je totiž jedním z hlavních kriminogenních faktorů ovlivňujících vznik protiprávního jednání,“ popisuje dále Machálková.

Soudy nadužívají podmínky
K alternativním trestům se někdy řadí i podmíněný trest odnětí svobody. Spočívá v tom, že si pachatel u soudu vyslechne trest, jeho nástup do vězení je ale na nějakou dobu odložen. Pokud se člověk chová po tuto dobu bezproblémově, za mříže nakonec nemusí.

K takzvaným podmínkám soudy přistupují velmi často, je to pro ně totiž výhodné. „Podmíněný trest odnětí svobody je podle mého názoru v praxi nadužíván. Je vlastně pro soud nejjednodušší, neboť na něj neklade příliš velké nároky z hlediska sledování jeho výkonu,“ říká ale předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, který je zároveň hlavním autorem trestního zákoníku. „Na trest odnětí svobody se zpravidla přeměňuje jen tehdy, když odsouzený spáchá ve zkušební době další trestný čin, případně více přestupků, ale k tomu v praxi často nedochází. Jinak se řádný život příliš nehodnotí, vychází se z minimálního standardu, co se za něj považuje,“ dodává.

Pozornost je tak podle něj nutné upřít třeba na využívání dalších alternativních trestů: „Podmíněné odsouzení je sice pro pachatele hrozbou, že když se něčeho dopustí, půjde do vězení. Z hlediska jeho vlastního života se ale ve zkušební době, pokud nejsou uložena některá přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti, nic nemění.“

„Pokud je ale uloženo domácí vězení, je omezen na svobodě, u peněžitého trestu musí zase zaplatit určitou částku. Pocítí tak bezprostřední dopad toho, že se něčeho dopustil. Má to výchovnější efekt, proto je třeba změnit myšlení soudců a více využívat alternativní trestání. Trest odnětí svobody z hlediska trestání není základním trestem, ale naopak ultima ratio, tedy tím posledním, když již žádný jiný nepostačuje. Tak se na něj v posledních desetiletích hledí v teorii i praxi u nás stejně jako v zahraničí, ale přesto se nám nedaří snižovat vysoký index vězňů na 100 tisíc obyvatel, byť v posledních dvou třech letech se zdá, že začíná pomalu klesat,“ dodává hlavní autor trestního zákoníku.

Proč vlastně trestáme pachatele?
Podle teorie trestního práva totiž mají tresty hned několik funkcí, které se postupem času mění a rovněž jsou odlišně důrazné u jednotlivých trestných činů. Zatímco v minulosti se společnost chtěla pachateli zejména pomstít, ublížit mu a volila proto často kruté a bolestivé tělesné tresty či rovnou smrt, v současnosti již směřuje spíše k ochraně společnosti izolací pachatele a také k jeho nápravě. Ani ta se ale nedaří tak dobře, jak by měla, i poměr recidivistů je v České republice nadprůměrný.

Pachatele trestáme rovněž kvůli tomu, abychom ostatním lidem zabránili ve stejném chování. Nemá ale přitom cenu být přehnaně drakonický. Z různých průzkumů a analýz totiž opakovaně vyplývá, že výše trestu a jeho přísnost potencionální pachatele stejně neodradí.

Ze všech výše vypočtených důvodů je jasné, že v roce 2019 a v letech následujících bychom měli právě při postihu pachatelů volit jiné cesty než v minulosti. Trestní zákoník i další a navazující právní předpisy s tím ostatně počítají.

Jak ale vyplývá z rozhovorů, které INFO.CZ vedlo při přípravě tohoto seriálu, soudci jsou při ukládání alternativních trestů mnohdy limitováni, a to jak objektivně, tak subjektivně. Na tyto limity se zaměříme se v dalších dílech seriálu Tresty budoucnosti.

Autor: Jan Januš

Vláda po víkendu projedná možnost sjednocení statistik kriminality

Publikováno: 05.07.2019

Možnost sjednocení statistik kriminality projedná na pondělním zasedání kabinet premiéra Andreje Babiše. Návrh, se kterým přišlo ministerstvo vnitra, předkládá několik možných řešení. Preferuje však to, podle kterého by měl vzniknout nový informační systém. O konečné variantně rozhodne vláda poté, co budou zpracovány další analýzy jednotlivých variant.

V současnosti jsou systémy statistik kriminality podle materiálu ministerstva vnitra roztříštěné. Statistiky vnitra a ministerstva spravedlnosti v tuto chvíli totiž nejsou nijak propojené, data se do každého systému navíc vkládají samostatně. Základním zdrojem informací jsou nyní policejní statistiky. Policie přistoupila počátkem roku 2016 k celkové rekonstrukci Evidenčně-statistického systému kriminality . Byl proveden přesun na jiné HW vybavení a přeprogramován veškerý software od vkládacího prostředí až po statistické výstupy. Byly přehodnoceny i některé zastaralé algoritmy, které statistické výstupy počítaly.

Další samostatné statistiky si pak vede Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Ministerstvo spravedlnosti zase eviduje trestnou činnost tak, jak ji zachytily státní zastupitelství a soudy. V gesci ministerstva spravedlnosti jsou také data Vězeňské služby a Probační mediační služby (PMS) a informace v Rejstříku trestů.

Přestupky jsou v současnosti evidovány samostatně v jednotlivých systémech obecních policií a také v informačním systému Evidence trestního řízení (ETŘ). Existuje sice celostátní registr přestupků, který ale podle materiálu eviduje pouze vybrané přestupky.

Návrh předkládá několik variant řešení. Předkladatelé preferují vznik nového informačního systému napojeného na základní registry, kde by se informace o trestním řízení evidovaly. Podle materiálu jde sice o náročnou možnost, jak propojení statistik dosáhnout, vzhledem k nutnosti anonymizované identifikace osob je však tato možnost nejlepší možná.
Prvním, kdo by do tohoto systému zadal data, by byla policie. V průběhu trestního řízení by pak své údaje doplnilo státní zastupitelství, soudy, PMS a nakonec i Vězeňská služba a Rejstřík trestů. Každý jedinec by měl přidělen svůj anonymní identifikátor, pokud by k prokázání viny nedošlo, byl by ze systému vymazán.

V systému budou podle návrhu informace o jedincích, ty ale nebudou standardně dostupné a jejich vydávání bude velmi přísné. „Standardní výstupy budou agregované a systém nebude sloužit k lustracím,“ upozorňuje materiál. Gestorem tohoto systému by mělo být ministerstvo vnitra, další instituce ale budou moci informace využívat pro své účely. V první fázi by do systému byly zapojeny resorty vnitra a spravedlnosti, další instituce by byly napojeny později. V současné době se lze o vývoji trestné činnosti podle regionů informovat na serveru Mapa kriminality .

Mezi výhody doporučené varianty komplexního systému kriminality patří podle navrhovatelů to, že nebude docházet k opakovanému zadávání stejných dat, dojde také ke standardizaci výstupů, což povede k zpřehlednění informací. Varianta je na druhou stranu finančně i časově náročná.

Další z možných variant je, že by byly zachovány stávající systémy, byly by ale vytvořeny unikátní identifikátory, které by si jednotlivé systémy předávaly. Při tomto řešení by ale data z jednotlivých systému byla dále neporovnatelná. O terminologii a metodologii systémů by musela být vedena další jednání. Současné systémy by se navíc musely rozsáhle upravovat.

Návrh obsahuje i variantu, kdy by se vzal jeden ze současných informačních systémů, který by nahradil všechny ostatní. Problémem ale je, že některé systémy nejsou ve vlastnictví resortů, vybraná evidence by navíc musela být komplexně přepracovány, aby vyhovovala všem uživatelům. Materiál zmiňuje i nulovou variantu, která předpokládá zachování současného stavu.

O tom, jaká varianta bude nakonec zvolena, rozhodne vláda na základě další, hlubší analýzy. Návrh nového systému, legislativní a i finanční analýza by měl být podle materiálu zpracovány do konce příštího roku.
Na odkazu lze dohledat vývoj statistik kriminality z pera policie po měsících v letošním roce. Na tomto odkazu pak lze analyzovat vývoj kriminality dle policie po jednotlivých letech.

-čtk, nik-
Autor: Jan Hrbáček

Věznice jsou plné, přesto žádná další nevznikne

Publikováno: 03.07.2019

Martin Pouva, moderátor: V Česku se zatím nové věznice stavět nebudou. A to i přesto, že ty staré jsou přeplněné.
Kristina Kloubková, moderátorka: Vězeňská služba chce naopak rozšiřovat současná zařízení tak, aby se do nich vešlo dalších 400 vězňů.
Martin Pouva, moderátor: A to znamená, že stavět se nebude nové vězení ani v Králíkách na Orlickoústecku. Dnes to přímo ve městě potvrdila ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která tam vyrazila na svou první větší cestu.
Petr Brzek, reportér: Před třemi lety ospalé městečko v podhůří Orlických hor zažilo nebývale velkou demonstraci. Stovky lidí jednohlasně na náměstí zpívaly hymnu a v referendu pak řekli věznici ne. Takto řádil před časem trestanec, který na pár dní skončil za dobré chování na svobodě. A přesně takového jednání se místní ve městě báli. Stačila jim zkušenost s dětským domovem, kde chovanec zapíchnul šroubovák do krku vychovatele. Ve stejné budově měla být věznice a radnice i kraj začala vymýšlet krizové scénáře.
Václav Kubín, starosta, Králíky (Sportovci): Musíte počítat i s tou variantou, že by zde mohlo docházet k nějakým nežádoucím jevům.
Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje (ČSSD): Je potřeba výrazným způsobem zvýšit bezpečnostní opatření ve městě samotném, a to navýšením počtu policistů.
Petr Brzek, reportér: Ministryně spravedlnosti osobně přijela do Králík, kde chtěla oznámit, co s budovou bude. Do poslední minuty nechala dokonce napnutého i starostu.
Marie Benešová, ministryně spravedlnosti za hnutí ANO: Tady věznice nebude, jsme se rozhodli.
Anketa-obyvatelé obce: Jsem z toho naměkko. To vám můžu říct. / Bála bych se věznice.
Petr Brzek, reportér: Budova je téměř prázdná. Většina vybavení už tady není. Králické radnici by se líbilo, kdyby tu vznikl například domov důchodců. V ČR je v současné době 35 věznic. Deset z nich je vazebních.
Petr Dohnal, generální ředitel Vězeňské služby ČR: Aktuálně nebudeme stavět žádnou novou věznici.
Petr Brzek, reportér: Vězeňská služba vyrazila cestou rozšiřování kapacity ve stávajících objektech, a to konkrétně ve Světlé nad Sázavou a v Ostrově nad Ohří. Bude tu místo pro dalších 400 vězňů.
- Benešová chce zavést víc peněžitých trestů
Kristina Kloubková, moderátorka: Kapacita českých věznic je už teď překročena až o tisíc vězňů a další tři tisíce odsouzených, kteří by měli být za mřížemi, do výkonu trestu z různých důvodů nenastoupili. Ministryně spravedlnosti je pro častější využití podmínečného propuštění, anebo pro alternativní firmu peněžitých trestů.
Petr Brzek, reportér: Tento muž, kterého policisté v Jičíně vyvedli ze zapáchajícího obydlí, se rok skrýval před nástupem do vězení. Neplatil alimenty.
Eva Maturová, mluvčí Policie ČR Pardubický kraj: Dlužil své bývalé partnerce téměř 40 tisíc korun.
Petr Brzek, reportér: Stejně jako jemu se za mříže aktuálně nechce třem tisícům lidí, a kdyby si rázem všichni chtěli odsedět svůj trest, věznicím by rázem popraskalo zdivo. Jde o nepravděpodobný scénář, tvrdí Vězeňská služba. Jak by ho ale řešila, neprozradila.
Petr Dohnal, generální ředitel Vězeňské služby ČR: Aktuálně jsou české a moravské věznice naplněny na 104 %.
Petr Brzek, reportér: V počtu vězňů na počet obyvatel jsme druzí v EU. Máme jich skoro 22 tisíc a ministryně spravedlnosti prý našla recept na přeplněné věznice. Tedy míň sedět a více platit.
Marie Benešová, ministryně spravedlnosti za hnutí ANO: Peněžitý trest bývá dobrý, protože to citelně bolí.
Petr Brzek, reportér: U opozice ale s nápadem narazila.
Jiří Pospíšil, předseda strany (TOP 09): Pokud bychom nezavírali lidi do věznic, ale dávali jim pouze alternativní tresty, vedlo by to ke zvýšení kriminality.
Petr Brzek, reportér: Benešová prosazuje i více případů podmínečného propuštění. Státní kasu stojí jeden vězeň 1300 korun na den. Částka zahrnuje nejen jeho stravu, ale třeba i mzdu vězeňské služby. Alternativou je domácí vězení, tedy život s náramkem. Kromě nonstop sledování navíc úřady určí zóny, kam mají vězni zákaz vejít, nebo naopak ty, které nesmí opustit.
Marek Netočný, ředitel odboru elektronického monitorovacího systému: Nám tady vyskočí alarm a my to obratem víme a to monitorovanou osobu kontaktujeme a ptáme se jí po důvodech, proč tam vstoupila.
Petr Brzek, reportér: V domácím vězení je v současné době 130 vězňů. Jejich počet má několikanásobně růst. Náklady na jednoho odsouzeného jsou oproti pobytu ve věznici 10krát levnější, tedy 130 korun na den.

https://novaplus.nova.cz/porad/televizni-noviny/epizoda/35621-televizni-noviny-3-7-2019

Experti volají po alternativních trestech

Publikováno: 27.06.2019

Zavřeme tě, až zčernáš, a pak už nebudeš dělat lotroviny. Tato představa se podle lidí, kteří se vězeňstvím u nás zabývají, ale s realitou rozchází. Tresty jsou dlouhé, vězení plná a odsouzené nepředělávají k lepšímu.

Na druhé straně zase z podmínek mají hříšníci spíše legraci a považují je za vítězství. Znovu proto sílí volání po alternativních trestech, jako je domácí vězení, veřejné práce či krátkodobá odnětí svobody u lehčích přečinů.
„Stará kasárna z 18. století, která nám byla před časem nabídnuta, opravdu nejsou vhodná k budování moderního vězení. Bylo by naivní si myslet, že zeď, mříž, zámek změní povahu vězně,“ prohlásil minulý týden ve Vlasteneckém sále Univerzity Karlovy na sympóziu Stálé konference českého práva (SKČP) náměstek generálního ředitele Vězeňské služby Simon Michailidis.
Podle něho Vězeňská služba dělá, co může, aby věznice fungovaly, ale má to limity. „Na jednoho vychovatele je třicet vězňů. Ať každý posoudí, zda je to dostačující. Abychom mohli každému vězni garantovat minimálně čtyři metry čtvereční, chybí nám 900 míst,“ řekl Michailidis.
Standard v západní Evropě je devět metrů čtverečních, kdežto v Česku ve věznicích přetrvávají větší ložnice až pro šestnáct osob, což omezuje možnost eliminovat negativní projevy.
„Nelze donekonečna zvyšovat počty zaměstnanců včetně sociálních pracovníků ve věznicích. Rádi bychom šli spíše cestou výrazného snižování počtu vězňů ve věznicích,“ zdůraznil Michailidis.
České vězenství na tom podle něj není tak zle, jak by se mohlo jevit. Přečetl i několik dojemných dopisů, které bachaři dostali od bývalých vězňů píšících, jak jim pobyt za katrem pomohl srovnat myšlenky a nyní našli práci, například v Anglii.

Za dluh dostal více než násilník
Petr Schneedörfler ze spolku Lighthouse, který pomáhá vězňům při návratu do života za branami vězení, popsal případ Tomáše S., který dostal šest let. Míval výrobu plastových dílů do automobilů, která mu nevyšla. Lepil to, jak se dalo, část peněz banky použil na jiný účel, než byl určen.
Šest let, to je vyšší trest než za mnohý násilný trestný čin. Například jiný muž, cizí státní příslušnosti, za napadení a vážné ublížení náhodné kolemjdoucí na ulici dostal jen dva roky.
„Ve vězení Tomáš pracuje, z příjmu 800 korun posílá 500 na zdravotní pojištění, ale soud mu podmínečné propuštění zamítl, protože nehradí vzniklou škodu bance. On ale prostě nemá z čeho, i když chce,“ popsal Schneedörfler.
Tomáš S. dluží na výživném, ve vězení se mu dluh zvýšil o tři sta tisíc. „Co je větší trest? Domácí vězení, kdy se bude muset postarat sám o sebe, zajistit si příjem a jídlo, a kdy uvidí dceru jen jednou měsíčně při asistovaném styku? Anebo vězení, kde vlastně nemá žádné povinnosti, kde si stačí ustlat, být na místě dle harmonogramu a zdravit?“ ptal se plného sálu právníků a soudců Schneedöfler.
Položil i další zásadní otázky: Je opravdu tento muž tak společensky nebezpečný, že ho musíme zavřít na šest let? Jaký přínos má jeho uvěznění pro rodinu, pro bývalou manželku, děti a pro něho samotného?
„Měly by přijít krátkodobé tresty na týden dva. Naopak podmínka je pro mnohé výhra, že nebyli potrestáni. Čtrnáct dní ve vězení je velké omezení, pořádná facka,“ zdůraznil Schneedörfler.

Kapsářku zabolí práce více než katr
Podobně na pozadí jiného případu smýšlí i předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Zkušená kapsářka ukradla ve vlaku peněženku a u soudu se hájila tím, že nemohla tušit, že v peněžence bude platební karta. Naštěstí existuje judikát Ústavního soudu, který potvrzuje, že kdo jinému krade peněženku, musí tušit, že v ní kreditka bude.
Kapsářka dostala rok natvrdo. Trest byl výsledkem řetězení předchozích skutků. To je ale podle Vávry stejně neúměrné, byť jde o recidivistku, která kradla v podmínce.
„Ona se v tom vězení nic dobrého nenaučí,“ míní Vávra a naznačuje, že toto jsou případy pro alternativní tresty, třeba veřejně prospěšné práce. Kapsářka nikdy nepracovala, a tak veřejně prospěšné práce by pro ni byly větším trestem než rok sedět v base.
„Musíme se více zamýšlet nad tím, proč máme tolik lidí ve vězení, když u mnohých to nemá význam,“ zauvažoval soudce Vávra. „Problémem je přílišná délka odnětí svobody, nedostatečně se využívá institut podmíněného propuštění, počet dříve propuštěných naopak klesá,“ poukázala Marie Vanduchová z Právnické fakulty UK.
Prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch připomněl, že v trestním zákoníku přibývá podstat trestných činů, rozšiřuje se trestnost a rozrůstá se i škála činů, za něž jsou lidé pokutováni. „Značně se rozšiřuje trestání ve správním režimu (tzn. pokuty od úřadů).
Alternativní tresty se budou podle něho asi rozšiřovat. „Možná by byl hezký trest propadnutí mobilu na měsíc, možná by to bylo v řadě případů účinné,“ prohlásil v nadsázce Gerloch.
V souvislosti se správním řízeními soudce Vávra označil za pouhou kasírku obcí pokutování z kamer měřících rychlost aut v případech, kdy jde jen o menší překročení rychlosti. „Obcím nejde o postih, ale o to, zaplať, nezdržuj a jdi,“ popsal Vávra. „U dopravy by se mělo jít spíše cestou více razantních postihů, když už se opravdu něco stane, když vznikne škoda,“ souhlasil Gerloch.
V přepočtu na hlavu je ČR horší než Balkán
V ČR je na sto tisíc obyvatel přes 200 vězňů. Většina evropských zemí má 100 vězňů na sto tisíc obyvatel. Lepší než v Česku je to i v Rumunsku a Bulharsku. Ve srovnání se západní Evropou má ČR až třikrát vyšší index vězeňské populace. Více je to už jen v Turecku a šesti zemích bývalého SSSR. Polovina vězňů v ČR sedí na jeden rok až pět let. Z patnácti tisíc zaměstnatelných vězňů jich pracuje devět tisíc.

27.06.2019, Právo
Autor: Jindřich Ginter

Vězňům po propuštění z trestu ztěžují návrat na svobodu exekuce

Publikováno: 26.06.2019

Zadlužení lidí ve výkonu trestu je velký problém - exekucí u nich podle aktuálních údajů vězeňská služba eviduje více než 13 000. Těžkosti se splácením dluhů má podle kvalifikovaných odhadů až 80 % vězňů. Jedním z mála východisek z této situace je možnost práce vězňů během výkonu trestu. To odsouzeným pomůže alespoň část dluhů umořit, takže na ně po propuštění na svobodu následek exekucí nedopadne tak drtivě.

Vysoká recidivita souvisí s nepřipraveností na život po propuštění
Česko má v evropském kontextu velmi vysoký podíl lidí ve věznicích. Podle statistik Rady Evropy je šestý největší v rámci 43 zkoumaných evropských zemí. Na sto tisíc obyvatel u nás vloni podle zprávy o vězeňství připadalo 208,8 vězně, což je víc než dvojnásobek evropského mediánu. Jednou z příčin je i to, že vězni nejsou připraveni čelit problémům, které je bezprostředně po propuštění z výkonu trestu čekají, zejména pokud se navíc musejí vyrovnat se splácením dluhů nebo je na ně uvalená exekuce. Přesné statistiky neexistují, ale podle kvalifikovaného odhadu probační a mediační služby čelí problémům se splácením dluhů 80 % vězňů.

"Řada vězňů nemá přesnou představu o tom, kolik peněz a kterým věřitelům vlastně dluží, natož jak tyto problémy řešit. Klíčovou roli proto hraje dluhové poradenství. Praxe ukazuje, že pokud se s vězni správně pracuje a v rámci poradenství jsou motivováni k tomu, aby svou situaci zvládli sami aktivně vyřešit, pokračují v tomto zodpovědném přístupu i po ukončení výkonu trestu," říká Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.

Příčiny zadluženosti
Kromě toho, že se do vězení již vysoce zadlužení dostali, odsouzeným vznikají i další náklady - na trestní řízení, za advokáty, případně odstupné lidem poškozeným jejich trestnou činností. To vše na bývalé vězně dopadne plnou silou po propuštění z trestu. Ministerstvo vnitra nyní plánuje vězňům zvýšit odměny za práci, což může trochu zlepšit situaci. Ale vzhledem k tomu, že z peněz, které odsouzený dostává, se platí sociální a zdravotní pojištění a částečně i náklady související s výkonem trestu, toto navýšení jim pomůže splácet závazky v řádu stokorun.

"Zvýšení zaměstnanosti vězňů má velký význam pro jejich úspěšný návrat na svobodu. Umožňuje jim totiž splácet své závazky již během výkonu trestu. Evidujeme případy, kdy vězeň při exekuci ve výši okolo 40 000 Kč celý dluh během práce ve věznici splatil, stejně tak případy, kdy splatil 70 - 90 % dluhu. Což je po propuštění úplně jiná výchozí pozice, než se dostat na svobodu zatížený dluhem v kompletní výši," uvádí konkrétní zkušenosti se zaměstnáváním lidí ve výkonu trestu Jan Kameník ze společnosti KAWE manufacture SE.

Důležitý je i další aspekt. Lidé ve výkonu trestu neztrácejí pracovní návyky nebo je dokonce v takovémto zaměstnání poprvé získávají. Navíc jim částka, kterou si vydělají, pomůže v prvních dnech po propuštění, kdy jsou většinou bez jakéhokoli zázemí vrženi do reálného života. Nezřídka se také stává, že vězni nabídne místo firma, pro kterou pracoval v rámci výkonu trestu, což mu poskytuje důležitý opěrný bod.

Autor: Markéta Ciňková

Automatické podmíněné propouštění? Pro je ředitelka probační služby i náměstek nejvyššího státního z

Publikováno: 26.06.2019

Čeští soudci neradi rozhodují kladně o podmíněném propuštění odsouzených a při svých úvahách přihlížejí k faktorům, které v podstatě uplatnění tohoto institutu vylučují. Zaznělo to na konferenci „Efektivnost systému trestů“, která se v rámci akce „Pražské právnické jaro“ konala minulý týden na půdě pražského Karolina.

Místopředseda Ústavního soudu (ÚS) Jaroslav Fenyk účastníkům přiblížil jedno z rozhodnutí ÚS . V něm ústavní soudci posuzovali, zda stížnostní soud porušil Ústavou zaručená práva, když odmítl podmíněně propustit odsouzeného za pohlavní zneužití své vnučky.
Ten své jednání sice přiznal, avšak nedoznal se k pohlavnímu zneužití, pouze k nevhodnému chování. Soud prvního stupně přihlédl k pozitivnímu hodnocení odsouzeného z věznice a jeho žádosti vyhověl. Na základě stížností bylo rozhodnutí zrušeno právě z toho důvodu, že odsouzený nezměnil náhled na své jednání, a proto nesplnil podmínku polepšení se.

Fenyk připomněl, že i Evropský soud pro lidská práva připouští akceptaci viny jako podmínku sice významnou, nikoliv ovšem výlučnou. A ani žádný z komentářů k české úpravě to podle Fenyka to jako absolutní podmínku nestanovuje, jakkoliv je soudní praxí vyžadováno.

Proto ÚS konstatoval, že doznání je sice jedno z kritérií, které ovšem potřebuje korekci. Přiznání viny by totiž mohlo znamenat prolomení zásady zákazu sebeobviňování a doznání může být často jen formální, tedy bez splnění oné podmínky polepšení.

Bylo by proto protiústavní odsouzenému v případě nedoznání se odepřít podmíněné propuštění, ačkoliv všechny ostatní podmínky splnil. Odsouzený musí mít naději v dobrodiní: naděje má tak v právu na spravedlivý proces své místo, konstatoval Fenyk.

Podle předseda Městského soudu v Praze Libora Vávry stát funguje v oblasti trestní politiky velice dobře. Co způsobuje problémy předsedům soudů, je klesající nápad trestné činnosti, neboť ti neustále musí měnit specializace a rozvrh práce, uvedl s nadsázkou. Zvláště v případě mladistvých je situace extrémní: „Dnes, když napadne trestná činnost mladistvých, seběhnou se všichni ze soudu, aby to viděli. Mladiství dnes nepáchají“, uvedl Vávra.

Domácí fackovačky
Problém s ukládáním peněžitého trestu spatřuje v tom, že zákon stanovil složité podmínky pro jeho překlopení do trestu odnětí svobody a stal se tak postupně nevymahatelným. Zatěžoval tím soudní administrativu, která nefungovala v jiných věcech a soudci jej proto raději přestali ukládat. Logicky se nabízel jen v případě řízení, kde byla složena kauce.

Podle Vávry je také škoda, že není více podporována Probační a mediační služba (PMS), protože pokud by mohla efektivněji a včas reagovat, ve zkráceném řízení by bylo možné řešit některé případy – jako „domácí fackovačky“ či spor o výsledek fotbalového zápasu v hospodě – alternativními tresty. „Vězeňská služba je v podstatě jen umyje a jsou venku“, prohlásil Vávra na adresu takových odsouzených za souhlasného kývání přítomných příslušníků vedení Vězeňské služby ČR (VS).
Marie Vanduchová z Právnické fakulty Univerzity Karlovy (PF UK) se vyslovila pro stanovení pevných denních sazeb pro přeměnu peněžitého trestu na trest odnětí svobody. Vládní návrh přeměny peněžitého trestu z jedné denní sazby, o němž aktuálně jednají poslanci, na dva dny trestu odnětí svobody, je podle ní ovšem příliš přísný a zásadně s ním nesouhlasí.
V případě podmíněného propouštění vidí jako jednu z příčin příliš široké pole pro uvážení , což vede v soudní praxi ke spíše konzervativnímu a opatrnému výkladu. Vanduchová se také vyslovila pro automatické podmíněné propouštění u kratších trestů, s možností soudního přezkumu v případě pochybností.

Simon Michailidis, náměstek generálního ředitele VS ČR, poukázal na malé povědomí veřejnosti o moderním vězeňství, jeho roli ve společnosti a potřebách. Uvědomil si to, když byla VS nedávno učiněna vážně míněná nabídka k využití části pevnosti Josefov u Jaroměře. „Byli jsme svědky údivu, když jsme vysvětlovali, že se prostory kasáren k účelu věznice opravdu nehodí“, uvedl Michailidis.

Podle něj je také potřeba korigovat představu o vysoké recidivě české vězeňské populace. Za recidivu je v zemích EU považováno odsouzení do čtyř až pěti let od posledního výkonu trestu, což by u nás znamenalo necelou polovinu propuštěných osob. Ohledně práce s vězni zmínil to, že dnes je 30 vězňů na jednoho vychovatele, cíl je přitom 20, což znamená 600 nových odborných zaměstnanců. Dalším komplikujícím faktorem je, že převažuje „ložnicový typ“ cel, kde je v místnosti až 16 lidí, což komplikuje odbornou práci s vězni.

V diskusi vystoupili třeba náměstek nejvyššího státního zástupce Pavel Pukovec či ředitelka PMS Andrea Matoušková. Pukovec zmínil neuvážené přijímání zákonů, kdy se zvyšuje neúměrně trestní represe. To vede podle něj až k absurdním situacím, kdy například za schvalování teroristických útoků na internetu hrozí až 15 let vězení, tedy jako za násilné trestné činy. „Někdo napíše na internet tři slova a už mu hrozí takový trest?“, ptal se řečnicky Pukovec. Vyslovil se také pro institut „automatického“ podmíněného propuštění u bagatelních trestných činů, podobně jako Andrea Matoušková.

https://www.ceska-justice.cz/2019/06/automaticke-podminene-propousteni-pro-je-reditelka-probacni-sluzby-i-namestek-nejvyssiho-statniho-zastupce/

Místo vězení prospěšné práce. Počet alternativních trestů v Evropě roste, Česko je nadprůměrné

Publikováno: 06.06.2019

Počet lidí vykonávajících alternativní tresty nahrazující pobyt ve vězení za poslední dva roky v Evropě vzrostl, zatímco uvězněných lidí ubývá. Vyplývá to z v úterní zprávy Rady Evropy, podle níž patří Česko k zemím s nadprůměrným zastoupením lidí pykajících za své činy mimo věznice.

Zatímco podle údajů poskytnutých 34 probačními službami evropských zemí vykonávalo pod jejich dozorem v roce 2016 veřejně prospěšné práce či další alternativní tresty 1,54 milionu lidí, loni to bylo již 1,72 milionu. Protože loni předalo svá data RE ještě sedm dalších probačních agentur, činil celkový počet odsouzenců mimo vězení 1,81 milionu.

Největší poměr 471 lidí na 100 000 obyvatel vykázalo Turecko následované Belgií a Británií. Česko je se 248 alternativně odsouzenými nad celkovým průměrem, který činí 169 lidí. Mezi lidmi sledovanými probačními agenturami je v Česku 15,8 procenta žen, čímž se země řadí v této statistice na druhou příčku za Monakem.

Česko však zároveň podle RE patří mezi země s nejvyšším počtem vězňů. Loni bylo v českých věznicích 209 lidí na 100 000 obyvatel, zatímco průměr 44 sledovaných zemí je 103.

V Česku na výkon alternativních trestů dohlíží veřejná instituce Probační a mediační služba. Ta loni kontrolovala 6924 nově uložených trestů obecně prospěšných prací a ve dvou stovkách případů dohlížela na domácí vězně. Zatímco uložených dohledů loni přibylo, spisů k obecně prospěšným pracím ubylo oproti předloňskému roku o 775.

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/alternativni-tresty-cesko-vezeni-verejne-prospesne-prace_1905211252_dbr

Doporučení

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých?
Doporučte nás!

Víte co je
Mimosoudní jednání řízené prostředníkem, mediátorem, za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným. Činnost…
Slovník pojmů
Kontakty

Probační a mediační služba

Ředitelství

Senovážné náměstí 995/1

Praha 1

ID DS: raeaa5y

 

Další kontakty