Napsali o nás

Když o život usilují nejbližší

Publikováno: 21.01.2021

Násilí mezi známými či v rodině leckdy doputuje až k soudu. Jde to zarazit včas, radí odborníci.
Jak si představujete závažný násilný trestný čin? Jako výpad neznámého člověka někde na prázdné ulici nebo v setmělém parku? Může být. Jenže těžce se ubližuje na zdraví a vraždí i mezi známými, spolubydlícími či dokonce v rodinném kruhu. Svědčí o tom i pochmurná šňůra loňských líčení u ústeckého krajského soudu. Tam se často konfrontovali velmi blízcí lidé, které rozdělily role pachatelů a obětí. Ty na „své“ násilníky naštěstí nejsou samy. Úředníci z Probační a mediační služby jim pomáhají mimosoudně. A jiné organizace se snaží podobné násilí zarazit v zárodku, aby k trestnímu řízení vůbec nedošlo.
K násilí mezi blízkými dochází často. Pěstmi i kladivem brutálně ubil svého krajana 39letý bulharský dělník Anton Ivanov přímo v mosteckém bytě, kde spolu bydleli. Loni za to dostal 19 let. Pražský Vrchní soud minulý rok na vrahovo odvolání znovu projednával známý případ z Velikonoc 2017. Tehdy ve Varnsdorfu 22letý Jiří Nosek ubodal kamaráda. Potvrdili mu 14letý trest vyměřený krajským soudem. Na 11 let zase za mříže poslali 64letého Mostečana Zdeňka K. Do břicha bodl mladíka, který u něj sedával s partou.
Hned zkraje loňského roku se za ohrádkou v Ústí zpovídala i 35letá sanitářka Veronika P. z Žatce. Připravovala úkladnou vraždu exmanžela, protože chtěl jejich společného syna do střídavé péče. Dostala 6 let vězení. Ranou nožem do břicha skončila partnerská hádka ve Varnsdorfu. Před soudem kvůli tomu v létě stála 22letá agenturní pracovnice V. K. Odnesla si 4 roky vězení, ačkoli ji hájil i její přítel.
Skoro na den rok po „štědrodenním“ zločinu řešil loni soud případ 28letého Tomáše H., který se v ústecké garáži pokusil zavraždit otčíma. Vyneslo mu to 13,5 roku vězení.
Ne vždy končí případ pro obžalovaného nejhůře. Senát může rozhodnout, že k některým úmrtím z tohoto ranku došlo nešťastnou náhodou. Jako v případě tragické smrti mladíka z Chomutova pod koly kamarádova auta, kdy soud překvalifikoval těžké ublížení na zdraví na usmrcení z nedbalosti. A 26letý muž vyvázl s podmínkou.
Přeživší oběti se mají s pachateli u soudu konfrontovat. Jejich svědectví jsou klíčová. Pro leckteré je to ale i po měsících či dokonce rocích od zločinu tak tíživé, že si vymůžou vypovídat v nepřítomnosti obžalovaných. Že se v případě závažnějších násilných trestných činů poškození setkání s pachatelem obávají, odpovídá i zkušenostem úředníků Probační a mediační služby.
Úřad, který letos slaví dvacet let existence, zprostředkovává jednání mezi pachateli trestných činů a obětmi mimosoudně. „Poskytujeme oběma stranám možnost vyjádřit své pocity, očekávání a potřeby, které vznikly v souvislosti s trestnou činností,“ přibližuje Anna Vozábová, vedoucí litoměřického střediska Probační a mediační služby. Úředníci současně umožňují domluvit se na rychlém a přijatelném způsobu náhrady škody.
DOJDE I NA DOHODU
Obětem nabízejí především zmírnění traumat. Takzvaná mediace mezi obětí a pachatelem by měla vést k urovnání sporu, ke katarzi. Pachatel se při ní může seznámit s dopady svého jednání. Někdy oběti vysvětlí okolnosti svého jednání nebo se upřímně omluví. Jednání může vyústit v dohodu o urovnání konfliktu. K mediacím docházelo i loni přes protiepidemická opatření, i když omezeněji: v rouškách, rozestupech a s dezinfekcí nebo telefonicky.
Další organizace usilují o to, aby k násilí mezi nejbližšími vůbec nedocházelo. Jako například intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím pod ústeckou Spirálou. Při řešení násilí v rodinách jsou jeho pracovníci zpravidla hned na počátku: dlouho předtím, než se nejtěžší případy dostanou k soudu. O incidentech se dozvídají od ohrožených osob nebo z úředních záznamů policie, pokud došlo k vykázání násilníků z domácností.
Jak popisuje vedoucí Martina Vojtíšková, při opakovaných útocích se v centru setkávají i s případy, kde už policie kvalifikovala násilníkům paragraf 199: tedy týrání osoby žijící ve společném obydlí. „Setkáváme se i s případy úmrtí v rodině. Na některých složkách klientek a klientů máme poznámku, že bohužel došlo k úmrtí z důvodu neřešení situace rodinou nebo nevšímavostí svědků,“ dodává Vojtíšková.
NEZVLÁDNUTÁ AGRESE
Ve Spirále pracují s ohroženými osobami. Ale v terapeutickém programu Šance pro všechny i s násilníky a jejich dětmi. Na vzájemná setkávání dohlížejí pracovníci centra. Lidem s nezvládnutými emocemi či agresí nabízejí terapie. K násilí nedochází jen mezi partnery, ale i mezi dětmi a jejich rodiči či prarodiči. „Pokud zažíváte od svých nejbližších psychické nebo fyzické násilí, kontaktujte nás na čísle 475 511 811,“ vyzývá lidi v problematické situaci Vojtíšková.
„Na některých složkách klientek a klientů máme poznámku, že bohužel došlo k úmrtí z důvodu neřešení situace rodinou nebo nevšímavostí svědků.

Chomutovský deník; str. 3

Běžci se žlutou stužkou vyběhnou virtuálně. Jubilejní 5. ročník oslaví výstavou pro veřejnost

Publikováno: 01.12.2020

v centru Prahy
Praha, 25. listopadu 2020 – Yellow Ribbon Run (YRR), běžecký závod na podporu integrace lidí s trestní minulostí, proběhne virtuálně v termínu 5. – 15. 12. 2020. Běžci se zaregistrují, svou trasu zaběhnou individuálně a potvrdí zasláním fotografie se žlutou stužkou! Poběží tak po vlastní ose, ale přesto společně. Již třikrát odložený 5. ročník běhu oslaví organizátoři výstavou fotografií Jana Jirkovského s názvem „Uteč předsudkům aneb Žlutá stužka v pohybu“. Výstava bude od 1. do 14. prosince instalována ve veřejném prostoru OC Quadrio, v sousedství mechanické Hlavy Franze Kafky na Národní třídě.
„Od jara jsme byli připraveni v nějaké formě 5. ročník Yellow Ribbon Run uspořádat. Jsme rádi, že můžeme myšlenku běhu naplnit alespoň ve virtuální formě. Chceme tak našim běžcům s trestní minulostí ukázat, že i my, jako organizátoři Yellow Ribbon, umíme překonávat překážky,“ říká Gabriela Slováková, ředitelka Věznice Kuřim a iniciátorka běhu v ČR.
Výstava „Uteč předsudkům aneb Žlutá stužka v pohybu“ informuje o projektu Yellow Ribbon, představuje osobnosti, které projekt podporují, a přibližuje veřejnosti příběhy běžců, jejich myšlenky a motivace se do běhu zapojit.
„Propadl jsem kouzlu pouliční fotografie, která tvoří největší část mé tvorby. Věnuji se reportáži a sociálnímu dokumentu. K focení lidí s trestní minulostí jsem se dostal v období nouzového stavu přes neziskovou organizaci RUBIKON Centrum. Brzy nato jsem měl příležitost vydat se do Věznice Kuřim, fotit kapelu Wsedě, běžce Yellow Ribbon Run a život ve věznici,“ říká autor výstavy Jan Jirkovský.
Výstavu symbolicky zahájí fotograf Jan Jirkovský, ambasador projektu Petr Čtvrtníček, organizátor běhu Tomáš Slavata a zástupci pořádajících organizací – generální ředitel Vězeňské služby ČR Petr Dohnal, ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková a Dagmar Doubravová, ředitelka neziskové organizace RUBIKON Centrum.
Autor: Alžběta Korábová

Žádný právník by neměl dostudovat, aniž by věděl, co je restorativní justice

Publikováno: 25.11.2020

Restorativní justice je pojem, který veřejnost - a ani naše trestní právo - zatím příliš nezná. Její myšlenka je přitom velmi jednoduchá a přístupná. Nesoustředí se na vinu a trest, ale na napravení mezilidských vztahů, které zločin rozvrací.
Petra Masopust Šachová je právnička a k restorativní justici a jejím myšlenkám má blízko už odedávna. Její strýc Pavel Štern spolu s Andreou Matouškovou u nás v 90. letech založili Sdružení pro probaci a mediaci v justici, ze které následně vznikla Probační a mediační služba. Od něj také slyšela větu, která ji nasměrovala k tomu, co dnes dělá: Žádný právník by neměl dostudovat, aniž by věděl, co je restorativní justice. Navzdory tomu, že se stále více mluví o tom, že český právní systém neumí pracovat s oběťmi a že existuje i jiná forma nápravu zločinu, než jen prosté odsouzení pachatele, zůstávají u nás nástroje restorativní justice většinou nevyužívané.
Restorativní justice ve svém názvu naznačuje, že se snaží o nápravu. To se ale přece platí pro justici obecně, ne?
Restorativní justice je na nejobecnější úrovni jiný pohled na to, jak nazíráme trestný čin a jak řešíme jeho následky. Když to hodně zjednoduším: klasickému trestnímu řízení jde primárně o to, že byly porušeny právní normy, je potřeba najít pachatele a toho potrestat. Restorativní justice říká, že středobodem našeho zájmu by mělo být to, že jsou narušeny mezilidské vztahy, že někomu vznikla újma a že z toho někomu vznikají závazky. Běžné trestní řízení pracuje s legálním konstruktem viny a na konci řekne: „Vy jste porušil normy, my jsme to prokázali a jste vinen.“ Restorativní justici jde hlavně o to, aby ten člověk přijal a pochopil svoji odpovědnost, aby pochopil, co tomu druhému člověku způsobil. A aby na to mohl reagovat a snažit se tu újmu v nejširším slova smyslu odčinit nebo přispět nějakým způsobem k náhradě.
To jistě nejde aplikovat na všechny trestné činy.
Za „trestný čin“ můžeme dosadit v podstatě jakýkoliv konflikt. Trestný čin představuje nejzazší podobu toho konfliktu, porušení něčeho, na čem se společnost domluvila. Důležitá tam je orientace na vzniklou újmu a na potřeby oběti a v zásadě i na odpovědnost pachatele. Je třeba říct, že to není řešení pro všechny a pro všechno. Restorativní justice nicméně typově nevylučuje žádný trestný čin. V zahraničí je běžné, že se to používá i pro řešení opravdu závažné trestné činnosti, kde třeba dojde k vraždě.
Nemůže to být pro oběť traumatizující?
Platí určité podmínky, za kterých lidé mohou do programu vstoupit. Zásadní je, aby to pro ně bylo bezpečné, a je úkolem facilitátora, aby nějakým způsobem rozklíčoval. Často se mě lidé ptají, jestli je to možné třeba u násilí v rodině, u domácího násilí, u sexuálních trestných činů, které zasahují do integrity člověka a tak. To pak závisí na konkrétních případech.
Petra Masopust Šachová
Expertka na restorativní justici. Usiluje o její široké zapojení do českého trestního práva jak na teoretické úrovni, tak v praxi. Koordinuje národní skupinu v rámci evropského projektu Restorative Justice: Strategies for Change a je předsedkyní Institutu pro restorativní justici. Působí na katedře trestního práva Právnické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde zavedla nový předmět o restorativní justici. Je taktéž odbornou garantkou programu Building Bridges organizace Mezinárodní vězeňské společenství a členkou České kriminologické společnosti a European Forum for Restorative Justice. Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a doktorské studium na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity.
O restorativní justici jsem donedávna neslyšela, ta myšlenka nicméně nepůsobí vyloženě revolučně. V které době se objevila poprvé?
Kdo se nejvíc přičinil o rozvoj restorativní justice, jsou země angloamerické právní kultury a ta zase často čerpala z tradic původních obyvatel. I z české historie zase známe například smírčí kříže. Uzavíraly se různé dohody, lidé si újmu nahrazovali jiným způsobem než čirým potrestáním. Byť samozřejmě konkrétní podoby toho, jak to bylo tenkrát, bychom za restorativní neoznačili, myšlenku „nejde nám o potrestání, ale náhradu“ bychom tam mohli vysledovat.
Moderní koncept se pak tvořil v 70. letech dvacátého století. V Kanadě působili probační úředníci, kteří se snažili pachatele podpořit v tom, aby pochopil, co se stalo, aby jednal s obětí a snažil se jí to nahradit. Tyhle izolované nápady jednotlivců se postupně rozšiřovaly v praxi a od 90. let se ten koncept současně formuje na teoretické úrovni. Zcela zásadní je kniha pak Changing Lenses od Howarda Zehra, jakéhosi duchovního zakladatele celého toho hnutí nebo konceptu. On je současně i fotograf a Changing Lenses je tedy „výměna objektivu“, ty jiné brýle, které si nasadíme, když se chceme na situaci podívat jinak.
Jak jste se k tomu dostala vy osobně?
Když jsem dokončovala magisterská studia na právech v Praze, řešila jsem, kterým směrem se vydat, a můj strýc, Pavel Štern, tehdy zakládal Probační a mediační službu. Hodně mě inspiroval a řekl mi zásadní větu: „Žádný právník by neměl dostudovat, aniž by věděl, co je restorativní justice. Mě tenkrát to téma hrozně nadchlo, věnovala jsem mu rigorózní i doktorskou práci a odjela jsem do Ameriky. Tenkrát ještě učil sám Howard Zehr. Při setkání s ním jsem opravdu měla pocit, že mi předává něco, co už nemůžu zahodit.
Zajímá mě, jak se k tomu staví české soudnictví. Nevzpomínám, že bych slyšela o rozsudku, který by tuhle restorativní perspektivu bral v potaz.
Dělali jsme workshop speciálně pro Justiční akademii, což je vzdělávací instituce pro soudce a státní zástupce a také jediná, přes kterou můžete na úrovni vzdělávání soudce a státní zástupce nějak oslovit. Podařilo se nám už s nimi domluvit, že se budeme podílet na stávajících seminářích a v jejich rámci nabízet restorativní perspektivu. Když se totiž představuje zvlášť, nemá šanci prorazit. Někteří soudci později říkali: „Já bych vlastně mohl od začátku zvolit úplně jinou rétoriku, jak mluvím s obětí! Jestli jí dávám pocit, že je součástí toho procesu, jak se ptám, co by chtěla. Dokonce se můžu ptát té oběti, jaký trest by navrhovala, co by jí přišlo spravedlivé.“
Nicméně je stále hodně malá informovanost, lidé to prostě neznají. Druhá věc je nějaký zažitý způsob myšlení, to, co jsme se naučili, a to se mění těžko. Když někomu říkáme o principech, slyšíme: „Ano, to je skvělé, to je fajn, vlastně to dává smysl,“ ale potom, když ten člověk přijde v pondělí ráno do práce, to neznamená, že najednou začne rozhodovat „restorativně“. I Howard Zehr tenkrát říkal, že restorativní justice není mapa, ale kompas. Že není přesně napsáno, jak to vypadá, jak se to má dělat, ale každá země si to hledá sama.
Zajímá mě psychologie, která stojí myšlenkou nápravy něčeho zlého, co jeden člověk druhému způsobí. Je cílem smíření? Vzbuzuje se v pachateli účast? Soucit?
Emoce, kterými procházejí různí pachatelé, jsou vlastně hodně podobné. Stud, hněv, strach… Emoční prožívání se může na jednotlivých úrovních potkávat. Norský kriminolog Nils Christie už v 70. letech popisoval, že jsme si postupně zvykli předat kompetence k řešení konfliktu nebo trestného činu někomu jinému, nějaké autoritě, a spoléháme, že to za nás vyřeší. Lidé už nemluví sami za sebe. Za oběť mluví zmocněnec, za pachatele mluví obhájce a pachatel může projít celým trestním řízením, aniž by cokoliv řekl, na někoho se podíval. Celý proces může jít úplně mimo něj. A když se dostane do výkonu trestu odnětí svobody, donedávna tam platil přístup „na trestnou činnost se neptáme“. Takže jste prošla celým řízením i výkonem trestu a pořád jste mohla na konci říct: „Já jsem to neudělala, já jsem tady omylem“, a vůbec nepřijmout odpovědnost. Čím je trestný čin závažnější, tím je pro člověka problematičtější nahlédnout svoji temnou stránku. K tomu restorativní justice dává příležitost. Říká: „My neodsuzujeme tebe, ale odsuzujeme tvůj čin, nesouhlasíme s ním, ale tobě dáváme šanci.“
Co se děje na straně oběti?
Jaké instituce a projekty se RJ věnují?
Institut pro restorativní justici, z.s. se RJ věnuje výhradně. Jde mu o osvětu a vzdělávání, rozvoj restorativních programů a o systémovou změnu v oblasti trestního práva a justice
Evropské fórum pro restorativní justici je evropskou platformou pro rozvoj tématu
Do evropského projektu Restorative Justice: Strategies for Change je zapojeno 10 států včetně České republiky. Účelem je co nejširší a nejefektivnější implementace Doporučení Rady Evropy o restorativní justici v trestních věcech, v ČR zapojení Ministerstva spravedlnosti, Probační a mediační služby, Vězeňské služby ČR, Institutu pro kriminologii a Institutu pro restorativní justici, který má funkci koordinátora
Probační a mediační služba čerpá a vychází z RJ, v omezené míře nabízí restorativní programy (zejména mediaci pro méně závažnou trestnou činnost). Její hlavní akcent je na služby spojené s probací (dohled nad pachatelem a práce s ním v zákonných intencích), což je agenda, která stále narůstá na objemu
Program Building Bridges Mezinárodního vězeňského společenství umožňuje setkání pachatelů a obětí (ne jejich vlastních trestných činů).
Co se týče obětí, klasická primární reakce je něco jako „Proč se mi to stalo? Tohle je nespravedlivé!“ A velká zloba i touha po určitém druhu pomsty. Řada lidí si ale uvědomí, že pod tou zlobou leží ještě další emoce – strach, stud, nejistota z toho, že jim někdo narušil život. Na to nasedají i potřeby, které se restorativní justice snaží saturovat. Oběť by měla mít možnost konfrontovat pachatele s následky a současně mu klást otázky důležité pro ni a její osobní posun. „Co se to stalo?“ „Proč se to stalo mně?“ Konkrétní věci, které může vědět jenom ten pachatel. I možnost přesně vědět, co se stalo a jak se to stalo, je pro možnost se s tím vyrovnat hrozně důležitá. Současně oběť dostává jasnou zprávu o tom, že její příběh nikdo nezpochybňuje. V trestním řízení je výpověď oběti jakožto svědka ze strany obhájce všemožně zpochybňována. Tady oběť dostává ujištění, že to, co se stalo, nebylo správné a že to všichni chápou.
To musí být velmi posilující.
V další navazující a důležitou fázi se pak oběť snaží formulovat, co by potřebovala a jak to ten druhý člověk může nahradit. Nemusí to být samozřejmě součástí všech řízení, ale je to jedna z možných částí procesu. V zásadě jde i o to, že lidé sami dostávají do rukou kompetenci svou věc vyřešit a vystupují z bludného začarovaného kruhu pasivní oběti, které někdo sebral moc. Najednou si můžou určit směr.
Napadá mě, jestli restorativní proces později nepůsobí jako prevence recidivy. Prokázalo se to?
Tohle je ožehavé téma. Stávající výzkumy jednoznačně ukazují spokojenost dotyčných s procesem a se zážitkem spravedlnosti. Ukazuje se, že nějaký pozitivní dopad tam je, že je kupodivu vyšší u závažné trestné činnosti než u té míň závažné, ale restorativní programy nejsou samospásné. Nemohou fungovat izolovaně, ale jako součást širší trestní a sociální politiky státu.
Překvapuje mě, že zmiňujete větší efekt u závažnějších zločinů.
V rámci festivalu Jeden svět běžel finský dokument o mediaci u závažné trestné činnosti ve vězení. Vypráví o příbězích rodičů, jejichž děti byly zavražděny, nebo rodinných příslušníků, v jejichž rodině byl někdo zavražděn. Padlo tam několik pro mě důležitých vět – například zmínka o tom, že setkání oběti s vrahem umožnilo, že konečně mohla začít truchlit. Celý život vůbec nebyla schopná k té situaci nijak přistoupit, úplné temno; teprve setkání s pachatelem jí umožnilo začít zpracovávat zármutek. Současně tam mluvil otec jednoho z těch zavražděných dětí a říkal: „Já mu sice nemůžu odpustit, ale nemusím ho ani nenávidět. A to mi dává obrovskou úlevu do života, protože jsem dlouhá léta žil každý den s nenávistí, a to je hrozně vyčerpávající.“
Co se děje, když pachatel odmítá spolupracovat, nebo hrozí, že oběť ještě víc poškodí?
Jak jsem říkala, restorativní programy jsou možné jenom tehdy, pokud facilitátor uzná, že je to bezpečné. Pro ty, kteří na to nejsou připraveni nejsou, tahle cesta prostě není otevřená. Myslím si ale, že s přístupem, kdy chcete, aby člověk přijal odpovědnost a nahradil způsobenou újmu, můžete pracovat už v trestním řízení i při ukládání trestu. Často lze zkombinovat trest třeba s něčím, co se jmenuje „přiměřené povinnosti a omezení“. Můžete jím hodně konkretizovat, jak bude trest vypadat. Tenhle institut se ale využívá strašně málo, přestože ho náš právní systém zná. Použije se třeba tzv. podmíněný trest odnětí svobody, ale konkretizace, co má dotyčný v době podmínky dělat, už se tam nedávají. Takže opravdu odejde s tím, že teď další tři roky nemá nic provést, a to je tak všechno.
Existuje i restorativní vězeňství?
Ano, je to ostatně logické. Začali jsme spolupracovat s českou Vězeňskou službou a chtěli bychom s nimi to téma opatrně otvírat. Existují už i dobré příklady toho, jak takové restorativní vězení může vypadat, současně v evropském prostoru existuje sdílená snaha změnit obrovské anonymní věznice na malá „detenční centra“, kde se s lidmi může pracovat individuálně. A lze tady i vězně efektivněji zapojovat do restorativních programů, ať už ve smyslu komunikace s tou obětí, nebo řešení konfliktů, které vzniknou uvnitř toho vězení – vězni se učí, jak řešit jinak než silou a jak potom řešit i následky. Současně tyto programy pomáhají připravit pachatele na návrat zpátky do společnosti i s jejich rodinou, která je tím samozřejmě taky velmi zasažená. Ale to už je zase jiný příběh.

Anna Urbanová Jiná spravedlnost

Oslavili kulatiny vysazením stromu

Publikováno: 19.11.2020

Probační a mediační služba (PMS) oslaví na začátku příštího roku 20 let své existence. Jedno z jejích středisek funguje také při Okresním soudu v Náchodě. Kulaté narozeniny se rozhodly jeho pracovnice oslavit výsadbou stromu.
Nový javor vysadili před budovou soudu, kde mediační služba sídlí. I díky tomu, že zde v současné době město Náchod obnovuje park.
„Město Náchod dlouhodobě velmi dobře spolupracuje s kolegyněmi z PMS. Z osobního pohledu je pochopitelně lépe tyto služby nevyužívat, ale v případech, které se prostě běžně dějí, se máme kam s důvěrou obrátit. V minulosti jsme řešili společně celou řadu deliktů, nemusím chodit daleko, nezřídka je to třeba sprejerství mladistvých. Tato služba má proto dnes už svou nezastupitelnou roli v životě nejen našeho města,“ uvedl starosta Jan Birke (ČSSD).
S výsadbou stromu bylo počítáno během parkových úprav a následně jej doplní ještě informační tabulka, která bude připomínat toto výročí.
„Když se podíváme na symboliku tohoto stromu, tak javor posiluje otevřenost, poctivost, jeho energie tiší emoce a jeho listy připomínají otevřenou dlaň. Vše zmíněné zároveň symbolizuje a odráží pilíře naší práce. Energie javoru působí na dlouhověkost, a tak si dovolím popřát, aby nejen tento strom, ale i naše služba sloužila veřejnosti ještě řadu desítek let,“ uvedla před vysazením stromu za Probační a mediační službu Miroslava Hvězdová.
Hlavním úkolem PMS je zajišťování výkonu alternativních trestů, jakými je například trest obecně prospěšných prací, dohledy nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými, trest domácího vězení, trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, a další činnosti směřující k urovnání konfliktu mezi obětí a pachatelem v rámci trestního řízení.

Právo - Severovýchodní Čechy; str. 11 (Zprávy / Politika) Autor: Ludmila Žlábková

Probační a mediační služba představuje nové logo a vizuální styl

Publikováno: 16.10.2020

Probační a mediační služba představuje nové logo a vizuální styl
Během celého příštího roku, tedy od ledna 2021, si bude Probační a mediační služba připomínat 20 let od svého vzniku. Nyní tedy přišel ten správný čas na modernizaci a změnu vizuální prezentace celé organizace. Zároveň jde o pomyslný první dárek, který si služba ke svým narozeninám nadělila.
Probační a mediační služba je státní organizace, která zajišťuje kontrolu výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, připravuje podklady pro jejich ukládání a nabízí možnost jednání mezi pachatelem a obětí o urovnání následků trestného činu. Nová grafická značka charakterizuje celou šíři práce Probační a mediační služby.
„Oslovili jsme zkušeného zlínského grafika Michala Zdráhala, kterému jsme dali základní charakteristiku naší činnosti a chtěli jsme, aby se odrazila v logu, které nás bude prezentovat. Myslím si, že se autorovi dílo opravdu zdařilo a ve službě je tato změna přijímána velmi pozitivně,“ uvedla ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.
Zadání pro tvorbu nové grafické značky mimo jiné obsahovalo následující charakteristiku:
Kruh je symbol naší práce! Umíme ho otevřít i uzavřít.
Odemykáme nové, uzamykáme staré (bolestivé).
Člověk je středobodem naší práce.
Dovedeme „obejmout“.
Vidíme cestu i přes bludiště problémů.
Slyšíme volání o pomoc.
Snažíme se o pozitivní změny.
Umíme zvednout také výstražný prst!
Doufáme, že se Vám bude náš nově představený vizuální styl prezentace líbit a brzy si zvyknete na tuto pozitivní změnu.

parlamentnilisty.cz

Běh se žlutou stužkou se přesouvá na prosinec

Publikováno: 02.10.2020

Ve čtvrtek 8. října 2020 se měl v Aktivním lesoparku Řepy uskutečnit v pořadí již pátý, jubilejní ročník Běhu na podporu integrace lidí s trestní minulostí , Yellow Ribbon Run (YRR). S ohledem na stávající epidemiologickou situaci související s pandemií onemocnění Covid-19 však byla akce přeložena na sobotu 5. prosince 2020. Začátek je naplánován na 11. hodinu.
Cílem projektu Yellow Ribbon Run (YRR) je bořit předsudky, dát lidem s trestní minulostí a jejich rodinám druhou šanci na slušný život, přispět k prevenci kriminality, snížení recidivy a větší bezpečnosti ve společnosti. Pod heslem „Uteč předsudkům“ se jej účastní nejen úspěšně integrovaní běžci, běžci ze státních institucí či neziskových organizací a firem, ale i „fandové“ – jednotlivci.
Iniciátorkou projektu je ředitelka Věznice Kuřim Gabriela Slováková, která pro něj získala další spolupořadatele – Vězeňskou službu ČR, RUBIKON Centrum a Probační a mediační službu.
Letošní, jubilejní ročník nabídne účastníkům několik novinek
poběží se v přírodě – v lesoparku
poběží se tradiční štafetový běh
děti si užijí samostatný běh a dětské hřiště
v rámci doprovodného programu čeká účastníky spousta zábavy, hudební doprovod i skvělé občerstvení
oslava běžeckých úspěchů proběhne na afterparty pod korunami stromů!
Více informací najdete na speciálním webu projektu www.yellowribbon.cz nebo na Facebooku www.facebook.com/yellowribbonrun/ či na Instagramu www.instagram.com/yellowribbonrun/
P. S. Žlutá stužka na dresech běžců je symbolem naděje na druhou šanci bývalých vězňů a vychází z písně „Tie a Yellow Ribbon Round the Old Oak Tree“ Tonyho Orlanda.

advokatnidenik.cz

Díky projektu společného vzdělávání se zlepší přístup k odsouzeným a propuštěným

Publikováno: 16.09.2020

V úterý 15. září 2020 se uskutečnila zahajovací konference k projektu PDP1 – Systém společného vzdělávání. Ten představili zástupci Ministerstva spravedlnosti, Probační a mediační služby (PMS) a Vězeňské služby (VS). Projekt má za cíl propojit systém vzdělávání pracovníků VS, PMS a dalších subjektů v oblasti vězeňství, probace a mediace. Financování projektu v celkové výši 20 451 000 Kč je hrazeno z programu Spravedlnost v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021, jejichž hlavním koordinátorem je Ministerstvo financí.
Vzdělávací projekt PDP1 – Systém společného vzdělávání se zaměřuje na posílení spolupráce v oblasti justice vytvořením společného vzdělávání nejen pro zástupce VS a PMS, ale také pro sociální kurátory, zástupce neziskových organizací, justiční aparát a další odborníky v relevantních oblastech. Zvýšením kvalifikace a kompetencí osob, které poskytují péči lidem ve výkonu trestu a také po jejich propuštění, dojde k výraznému zkvalitnění nabízené péče.
„Zvýší se efektivita poskytování služeb pro odsouzené či osoby propuštěné z vězeňských zařízení. Tento inovativní přístup je nejsilnější stránkou projektu, neboť má skutečný potenciál přispět ke spolupráci a výměně zkušeností všech relevantních pracovníků a organizací a tím také k resocializaci osob po výkonu trestu a ke snížení míry recidivy," uvedl při zahájení náměstek sekce koordinace boje proti korupci Jeroným Tejc.
„Každá organizace, má-li být úspěšná a mít vzdělané pracovníky, tak se musí starat o systém vzdělávání. Probační a mediační služba má tento proces v rukou od samého počátku. Jsem velmi ráda, že tento proces vzdělávání svých lidí nedělá sama, ale ve spolupráci s lidmi, ať už jsou z justičního prostředí či z neziskových organizací. Od začátku víme, že tohle velmi funguje a systém je tímto obohacen," řekla ve své úvodní řeči ředitelka PMS Andrea Matoušková.
„Spolupráce všech zmíněných subjektů, myslím, dnes funguje dobře. Avšak bez vzájemného poznání alespoň základní problematiky systému činnosti svých partnerů a bez sdílení informací může jen stěží dojít k opravdu aktivní a efektivní spolupráci. Dosud převážně oddělené systémy v péči o klienty, jimiž jsou často právě vězněné osoby a osoby propuštěné z výkonu trestu, fungují stále spíše vedle sebe než spolu. Úroveň spolupráce tak může být nadále jen dobrá, nebo ji díky tomuto projektu a poskytovaným financím můžeme posunout na výbornou," doplnil za Vězeňskou službu její náměstek Simon Michailidis.
Významnou součástí projektu je mezinárodní spolupráce realizovaná s partnerem projektu, kterým je vzdělávací organizace v rámci norských nápravných služeb (KRUS). „V rámci bilaterálních aktivit máme naplánováno celkem šest pracovních cest, díky nimž dojde ke sdílení dobré praxe a přenosu know-how v oblasti vězeňství, probace a mediace. Třikrát se účastní čeští experti cesty do Norska a třikrát přijedou norští experti do České republiky," sdělil Lukáš Dirga z oboru milostí a inspekce MSp. Podle manažera projektu Jana Rychetského z MSp projde školením minimálně 1 400 lidí.
Mgr. Vladimír Řepka, tiskový mluvčí MSp

Dětská kriminalita strmě roste.

Publikováno: 25.08.2020

Mladí recidivisté mají ze soudu srandu, říká ředitel výchovného ústavu
Praha Mají si hrát, ale místo toho sprejují, berou drogy, vykrádají obchody, nebo dokonce vraždí. V Česku přibylo dětských zločinců. Kriminalita mládeže loni meziročně vzrostla o víc než šest procent. „Zaznamenali jsme poměrně znatelný nárůst. A to především u dětí mladších patnácti let,“ uvádí ministerstvo vnitra v nejnovější zprávě, jež hodnotí bezpečnost v zemi.
Děti podle ní v loňském roce spáchaly 3361 deliktů, což je skoro o dvě stovky víc než v roce 2018. Kriminalita u mladých pachatelů, kteří si ještě na úřadě nevyzvedli ani občanku, stoupla dokonce o pětinu.
Nejčastěji se dětští raubíři dopouští krádeží, sprejerství či výtržnictví. Třeba mladých delikventů se sprejem v ruce policie loni zadržela o čtvrtinu více v porovnání s předchozím rokem.
„Do výtržnictví řadíme rvačky a jednoduše nevhodné chování na veřejnosti, třeba kopání do aut a podobně,“ přiblížil pro Lidovky.cz policejní mluvčí Ondřej Moravčík.
Nezletilí se chovají stále agresivněji. Násilná kriminalita u dětí se zvýšila o pět procent, vnitro eviduje za loňský rok 228 případů úmyslného ublížení na zdraví.
„Neznají hranice, děti vědí, že jim to projde. Kluci v partě vidí, že jejich kamarádi do vězení nejdou, i když několikrát vyloupili obchod. Jejich chování pak napodobují,“ zdůvodnil pro Lidovky.cz nárůst dětské kriminality Rudolf Jakubec, ředitel výchovného ústavu v Boleticích nad Labem. Podle něj je důležité, aby stát na dětské recidivisty dohlížel a kontroloval je. „Soudce jim dá třeba obecně prospěšné práce, ale oni tam nechodí, protože vědí, že se jim nic nestane. Stát to po nich nevymáhá a mladíci opět uniknou trestu,“ popisuje praxi Jakubec.
Právě do boletického zařízení nedaleko Děčína míří děti s extrémními poruchami chování.
Děti mladší patnácti let nejsou trestně odpovědné, což znamená, že nemohou být stíhány za spáchání trestného činu. Jinými slovy – nehrozí jim vězení. Soudy jim mohou nanejvýš udělit ochrannou výchovu a ony končí ve výchovných ústavech. Mladistvým, tedy dětem starším patnácti let, už sice hrozí vězení, arbitr jim ho ale ukládá jen zřídka. Přičemž takové výtržníky soudí speciální soudci pro mladistvé. Nedostávají tresty, ale opatření, a to výchovné, ochranné a trestní.
„Jestliže mladistvý několikrát vykrade obchod a dostane opakovaně podmínku, tak se ničeho nebojí. Oni chodí cíleně k soudu a mají z toho srandu. Říkají, že tam budou chvíli brečet a soudce jim žádný trest nedá,“ uvedl ředitel boletického ústavu. Podle něj je také problém, že vyšetřování jednotlivých případů se vleče a mladý zločinec zná svůj verdikt třeba až za dva roky. „Dítě už dávno zapomene, že něco udělalo,“ dodal Jakubec.
Šest dětských vrahů
Podle ministerstva vnitra je nejčastějším opatřením dohled Probační a mediační služby, jež pravidelně sleduje chování mladého výtržníka v jeho prostředí. „Většina mladých pachatelů končí v rukou úředníka. V ústavech jsou recidivisté, kteří spáchali velmi závažný čin a rodiče na ně nestačí,“ uvedl Moravčík z Policejního prezidia. V boletickém ústavu jsou třeba děti, které mají za sebou sérii loupežných přepadení, obchod s drogami, krádeže, agresivní napadání starých lidí, nebo dokonce vraždy.
Podle policejních statistik se do křížku se zákonem dostávají až pětkrát častěji chlapci než dívky. Vraždu loni spáchalo celkem šest dětí, přičemž jedno bylo mladší patnácti let. Za příklad lze uvést čtrnáctiletého chlapce, který před pěti lety zabil svou matku, skončil v ústavu v Boleticích. Jindy sedmnáctiletý kluk znásilnil a pokusil se zavraždit třicetiletou ženu v parku, jež ho předtím odmítla v nedalekém baru.
Vina na straně rodičů
Hlavním spouštěčem problémového chování nezletilých je podle odborníků nefunkční rodina. „Máme tu třeba dítě, které od šesti let žilo na ulici a rodiče ho nutili krást,“ popsal jeden z mnoha mrazivých příběhů ředitel severočeského ústavu Jakubec. Dalším častým důvodem, proč mladí delikventi sklouznou na dráhu zločinu, jsou psychiatrické obtíže a drogy. Nebo se jednoduše chytí špatné party, kde se v trestných činech podporují navzájem.
„Ve své praxi jsem se setkal s tím, že skupinka mladistvých přemluvila dítě mladší patnácti let, aby se vloupalo do auta či do automatu s cigaretami. Donutili ho k tomu, protože nebylo trestně odpovědné,“ řekl pro Lidovky.cz bývalý šéf pořádkové policie Martin Hrinko. Dítě bylo rádo, že má starší kamarády, a zákon na něj nemohl. Mladý vykradač s největší pravděpodobností dostal dohled probačního úředníka.
V loňském roce evidovala Probační a mediační služba v Česku přes dva tisíce nových případů mladých kriminálníků. Většinou soudce pro mladistvé uloží dítěti kombinaci opatření – například dohled úředníka, společensky prospěšné práce či povinnost absolvovat speciální resocializační program a docházet do střediska na sezení. „Snažíme se, aby děti pochopily, že spáchaly trestný čin. Musí pochopit, že někomu svým chováním uškodily, a nést za to následky,“ řekl Lidovkám.cz mluvčí probační služby Martin Bačkovský.
Sociální pracovníci často používají například metodu balonku. „Hodíme balonek s tekutinou do vody a ta se rozprskne kolem. Chceme tím ukázat, že akce vyvolá reakci, že dítě svým činem ublížilo ostatním lidem,“ přiblížil terapii Bačkovský. Mnohdy se i snaží, aby se dětští kriminálníci omluvili svým obětem. U mladistvých delikventů je důležitá spolupráce s rodiči. Další metodou je proto třeba psaní dopisů, v němž dítě vysvětluje matce své pocity a naopak. „Práce s dětmi je vždycky složitější,“ připustil probační úředník.
Po odchodu čistý rejstřík
Výchovné ústavy jsou v Česku určené pro děti od dvanácti do osmnácti let, výjimečně tam mohou zůstat až do devatenácti. Ze zařízení vyjdou jako bezúhonní občané. Ústav v Boleticích má kapacitu 116 delikventů. I přestože má jeho ředitel za cíl navrátit děti zpět do rodin, chovanci se často jako bumerang vrací a severočeské zařízení je momentálně skoro plné. „Loni se nám povedlo umístit dvanáct dětí zpět k rodičům, bohužel se k nám všechny vrátily,“ posteskl si Jakubec. Venku jim chyběl řád a přísný režim. „V ústavu ho měly, rodina se jim pak opět nevěnovala a ony začaly znovu s kriminalitou,“ dodal.
Podle exšéfa pořádkové policie Hrinka ale režim v podobných zařízeních není dostatečně přísný, a proto kriminalita mládeže roste. „Vychovatelé v ústavech byli dříve přísnější, panoval tam tvrdý režim. Dnes jsou mírnější a mají liberální přístup. Pak se stává, že chovanci utečou a páchají trestnou činnost, kradou a podobně,“ vysvětlil Hrinko. Mladí delikventi stojí státní kasu pěknou sumu, třeba na výchovu problémových dětí v Boleticích stát ročně vydá přibližně 75 milionů korun.

Online ● lidovky.cz ● Magdalena Langová

1. Utečte předsudkům se žlutou stužkou na 5. ročníku Yellow Ribbon Run

Publikováno: 20.08.2020

Pokud náhodou slyšíte o Běhu se žlutou stužkou poprvé, tak připomeneme, že jde o charitativní běh, který se v Česku poprvé uskutečnil v roce 2016 a má hned několik cílů. Jednak chce upozornit na problém obtížné zaměstnatelnosti lidí s trestní minulostí a jejich integrace do společnosti, ale zejména chce pomoci vytvářet pracovní příležitosti pro lidi s trestní minulostí, propojovat je s širší komunitou, a tím přispívat k prevenci kriminality, snížení míry recidivy a v konečném efektu i větší bezpečnosti ve společnosti.
Iniciátorkou projektu se stala ředitelka Věznice Kuřim Gabriela Slováková, která pro něj získala další spolupořadatele – Vězeňskou službu ČR, RUBIKON Centrum a Probační a mediační službu. A také ambasadora, kterým bude opět Petr Čtvrtníček – herec, muzikant a především bubeník kapely Wsedě (na snímku)
Letošní 5. ročník, který se uskuteční 8. října 2020 v Aktivním lesoparku Řepy, ale přinese hned několik novinek:
poběží se v přírodě – v lesoparku
poběží se tradiční štafetový běh
děti si užijí samostatný běh a dětské hřiště
v rámci doprovodného programu čeká účastníky spousta zábavy, hudební doprovod i skvělé občerstvení
oslava běžeckých úspěchů proběhne na afterparty pod korunami stromů!
Jestliže stále s účastní na běhu, jehož mottem je „uteč předsudkům“ a „dej druhou šanci“, váháte, podívejte se na atmosféru loňského ročníku ve Videoreportáži.
Více informací najdete také na speciálním webu projektu www.yellowribbon.cz nebo na Facebooku www.facebook.com/yellowribbonrun/ či Instagramu www.instagram.com/yellowribbonrun/
Yellow Ribbon Run se blíží, registrovat se můžete už dnes! – REGISTRACE
P. S. Žlutá stužka na dresech běžců je symbolem naděje na druhou šanci bývalých vězňů a vychází z písně „Tie a Yellow Ribbon Round the Old Oak Tree“ Tonyho Orlanda.

advokatnidenik.cz (Ekonomika / Finance / Právo)

Zpráva z odborné konference Ukládání trestů a jejich výkon

Publikováno: 16.07.2020

Dne 4. června 2020 se na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy uskutečnila odborná konference Ukládání trestů a jejich výkon. Tuto odbornou konferenci uspořádala Právnická fakulta Univerzity Karlovy a Unie obhájců ČR.
Konference se konala za velkého zájmu odborné veřejnosti, neboť téma ukládání trestů a jejich výkonu představuje, zejména v poslední době, téma velmi aktuální, kontroverzní, vzbuzující dlouhou řadu otázek.
Konferenci zahájili úvodním slovem prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc., proděkan pro vědu a výzkum PF UK, a JUDr. Tomáš Sokol, prezident Unie obhájců ČR. Jednání bylo následně rozděleno do čtyř bloků.
Úvodní blok zahájil prof. JUDr. Jan Musil, CSc., dr. h. c., emeritní soudce ústavního soudu ČR, se svým příspěvkem Ukládání mimořádného trestu odnětí svobody za nedokonaný trestný čin. Pan profesor se zamyslel nad tím, jak přísně takové trestné činy stíhat, a to za současné prezentace analyzovaného ve světle konkrétní kauzy z roku 2010 rozhodované Ústavním soudem, komparace se zahraničními právními úpravami a tím, jak na problematiku nahlížejí další významní odborníci oboru trestního práva. JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., soudkyně Ústavního soudu ČR, si v názvu svého příspěvku položila otázku, zda je cílem trestání skutečně náprava. Ve svém příspěvku hovořila v návaznosti na jeho název o nutné ochraně dalších potenciálních obětí, resp. o zabránění další trestné činnosti pachatele a pokud jde o nápravu, má jít o nápravu pachatele, anebo narušených společenských vztahů? Paní doktorka uvedla, že drakonické tresty nemohou odradit od páchání trestné činnosti závislé či cholerické pachatele; v této souvislosti se dotkla programů ve věznicích soustředěných na odstranění příčin kriminality a restorativní justice. Dále zmínila negativa nepodmíněného trestu odnětí svobody, přičemž svůj příspěvek zakončila myšlenkou, že pokud obviněný trest nepřijme jako trest spravedlivý, pak se mu pouze těžko podřídí. JUDr. Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce, přednesl svůj příspěvek s názvem Vězeňství pohledem nejvyššího státního zastupitelství, kdy uvedl, že odsouzení jsou součástí společnosti a ta by tak do nich měla přirozeně investovat. Dále hovořil o počtu vězňů či problémech se zdravotní péčí ve výkonu trestu odnětí svobody. Jako hlavní důvody vysokého počtu vězňů uvedl dlouhé nepodmíněné tresty odnětí svobody a často přeměňované podmíněné tresty, přičemž osobně vidí řešení v dekriminalizaci, snížení trestních sazeb a zamezení kumulování trestů, kdy pro inspiraci zmínil lotyšskou právní úpravu. PhDr. Petr Dohnal, generální ředitel Vězeňské služby ČR, se ve svém příspěvku věnoval aktuálním poznatkům o výkonu trestu z pohledu generálního ředitele VSČR. Ve svém příspěvku představil vězně jako pomáhající skupinu (například výchova psů vězni pro nevidomé osoby, pomoc v nemocnicích, domovech důchodců, na táborech pro sociálně slabé děti a další). Ve svém příspěvku vznesl zajímavou otázku, a sice – „když se laika dotážete, jak by měl probíhat výkon trestu, řekne Vám zpravidla „zavřít do kobky!“, ale – koho byste chtěli za souseda? Vězně „z kobky“, anebo vězně, se kterým bylo v průběhu výkonu trestu pracováno a spoustu se toho naučil?“ V návaznosti na tzv. kriminální infekci vyjádřil své přesvědčení o nepodmíněném trestu odnětí svobody jako ultima ratio . Ředitelka Probační a mediační služby ČR, PhDr. Andrea Matoušková, se v názvu svého příspěvku ptala, jak funguje naše probace, resp. kdo od ní co očekáváme. V tomto příspěvku nastínila historii probace, následně představila zajímavé statistiky týkající se recidivy podle druhu uloženého trestu, věku. Zmínila význam materiálního výkonu probace. Doc. JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D., viceprezident Unie obhájců ČR, uvedl jako poslední vystupující prvního bloku velmi zajímavý příspěvek s názvem Doprovodné konsekvence trestních sankcí: tresty, které nejsou vidět. Hlavní myšlenkou tohoto příspěvku bylo, že újma se nevyčerpá výrokem a výkonem trestu; toto bylo posléze ilustrováno na praktických příkladech. Podle pana docenta je uváděné nutné mít při ukládání trestu na paměti; v opačném případě totiž můžeme fakticky rezignovat na reálnou možnost nápravy pachatele.
V bloku druhém vystoupila jako první prof. JUDr. Helena Válková, CSc., zmocněnkyně Vlády ČR pro lidská práva, se svým příspěvkem věnujícím se délce výkonu trestů v českých věznicích optikou trestní spravedlnosti. Zmínila historické aspekty analyzované problematiky, rozebrala a okomentovala statistické údaje. Dále se ve svém příspěvku dotkla aktuální problematiky covid-19 v souvislosti se zajištěním dostatečné zdravotní péče ve výkonu trestu odnětí svobody a jeho ukládáním, odkladem, přeměnami jiných druhů trestů v něj a podmíněným propuštěním a závěrem vyzvala k velkorysosti a změně trestní politiky v aktuální situaci. Mgr. Marek Benda, předseda ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny PČR, uvedl několik poznámek k aktuálním legislativním návrhům v oblasti ukládání trestů. Zmínil se zejména o zvýšení hranic majetkové škody ve smyslu ustanovení § 138 trestního zákoníku, aplikovatelnosti institutu dohody o vině a trestu na zvlášť závažné zločiny, změnách navrhovaných v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob (problematika podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu, zahlazení) anebo podmíněném propuštění. Doc. Mgr. Bc. Libor Dušek, Ph.D., vedoucí katedry národního hospodářství PF UK, ve svém příspěvku analyzoval změny v trestní politice a jejich dopady na počty vězňů, kdy v této souvislosti představil model PRISMOD, který simuluje vývoj vězeňské populace ve výkonu trestu odnětí svobody a který slouží k pozorování možného vývoje do budoucna. JUDr. Jana Hulmáková, Ph.D. z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci uvedla v rámci svého příspěvku bohaté aktuální poznatky z výzkumů IKSP k ukládání trestů, zpracovaných na základě studie zpráv probačních pracovníků. Uváděné poznatky by měly zajistit větší efektivitu ukládaných alternativních trestů. Gabriela Kabátová, výkonná ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství, z. s., se ve svém příspěvku zabývala praktickým uplatněním principů křesťanství a restorativní justice během výkonu trestu, kdy představila Mezinárodní vězeňské společenství, z. s. a dále vliv křesťanství na myšlenky restorativní justice, která je jako taková samotným základem práce Mezinárodního vězeňského společenství, z. s. Poslední vystupující v tomto bloku, doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., advokát, se zabýval problematikou započtení vazby z jiného trestního řízení do trestu, kdy toto považuje za žádoucí, a to i ve světle existující judikatury. Takové započtení by podle něj bylo pro obviněného výhodnější a jako takové by mělo mít přednost před kompenzací, resp. náhradou za nezákonnou vazbu. De lege ferenda navrhl započtení všech vazeb (také z jiných trestních řízení) již při prvním odsouzení.
Třetí blok zahájil svým příspěvkem prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., soudce Ústavního soudu ČR. Pan profesor se zabýval rehabilitačními programy pro řidiče jakožto novým přístupem k trestání pachatelů trestných činů v dopravě, kdy vycházel zejména z již několik desítek let existující německé právní úpravy. Základem těchto programů jsou psychologické postupy, přičemž existují speciální pracoviště, která tyto programy zajišťují a realizují. Programy se soustředí na poradenství týkající se chování řidiče v provozu a cílí na zamezení recidivy. Programy se hodí zejména pro mladistvé pachatele, případy, kdy došlo již k opakovanému deliktu anebo deliktu pod vlivem alkoholu. Ve vztahu k těmto programům existují poznatky o poklesu recidivy. JUDr. Miroslav Růžička, Ph.D., ředitel analytického a legislativního odboru NSZ, se ve svém příspěvku soustředil na navrhování trestů státními zástupci a nový pokyn obecné povahy č. 9/2019. Konkrétně se pan doktor věnoval postavení, roli a funkci státního zástupce jako veřejného žalobce v řízení před soudem, analýze ustanovení § 180 odst. 2 trestního řádu a vybraných ustanovení zákona o státním zastupitelství. V souvislosti s pokynem obecné povahy zmínil především důležitost zjištění (objasnění) majetkových poměrů obviněného tak, aby bylo možné ten který druh trestu ukládat, a dále řešil návrhy trestů v obžalobách, kdy nakonec převládlo přesvědčení o tom, že tuto náležitost by obžaloba měla obsahovat. Poté vystoupil JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., výzkumník Ústavu státu a práva AV ČR, se svým příspěvkem nazvaným Odůvodňování trestů jako jediná manifestace diskrece při ukládání trestů: Nový přístup k tradičnímu institutu. Ve svém příspěvku se pan doktor věnoval významu odůvodnění trestu, kdy hovořil o základních principech správného odůvodňování trestu jako je zejména identifikace a konkretizace jednotlivých okolností anebo určení významu jednotlivých okolností; uváděné je velkým problémem současné praxe trestních soudů, důsledkem čehož nemůže dojít ke skutečné individualizaci trestu. Poté představil své návrhy na zlepšení stávající situace, kdy by se mělo v prvé řadě směřovat ke zpřesňování principů ovládajících ukládání trestů, okolnosti a úvahy stran trestu by měly být jasné od začátku a mělo by dojít ke zkvalitnění a zjednodušení práce soudce a státního zástupce, to vše přitom s cílem správně zohlednit veškeré okolnosti. Závěrem se zabýval možnou podobou strukturovaného odůvodnění ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 trestního řádu. JUDr. Lukáš Duffek, advokát, se ve svém příspěvku zabýval problematikou podmíněného upuštění od zbytku výkonu trestu u právnických osob, konkrétně důvody potřeby výslovné úpravy této problematiky v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, možnými předpoklady (podmínkami) aplikace tohoto institutu a jejich bližší analýzou. Vedle uváděného zmínil a analyzoval aktuální judikaturu k trestní odpovědnosti právnických osob. Mgr. Ing. Ondřej Blaha, advokát, a JUDr. Michal Doležal, advokátní koncipient, se ve společném příspěvku zabývali některými problematickými aspekty trestání právnických osob, kdy uváděné označili za aktuální a současně neprozkoumané téma. Konkrétně ve svém příspěvku řešili zejména peněžitý trest, výše, ve kterých byl tento druh trestu v posledních letech ukládán, odůvodnění uložení tohoto druhu trestu a (nedostatečné) odůvodnění jeho výše; navrhli vydání metodiky pro soudy, která by se soustředila na to, jak konkrétně v souvislosti s ukládáním peněžitého trestu zohledňovat majetkové poměry právnické osoby. Dále se zabývali opět nedostatečným odůvodňováním uložení, resp. specifikace trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži ze strany soudů, když toto může mnohdy vést až k likvidaci právnické osoby a tento druh trestu se tak svými důsledky může fakticky rovnat trestu zrušení právnické osoby, anebo přechodem trestní odpovědnosti právnické osoby na právního nástupce. Jako poslední vystoupil v tomto bloku Mgr. Aleš Váňa, advokát, který se zabýval problematikou ukládání trestů právnickým osobám v úpadku, a to zejména ve vztahu k nedostatečné škále trestů, které nabízí zákon o trestní odpovědnosti právnických osob; svůj uváděný názor ilustroval na konkrétních případech, kdy došel k závěru, že právnické osobě v úpadku bude možné uložit některý z trestů vypočtených v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob pouze stěží.
Poslední blok zahájil JUDr. Kamil Nedvědický z Ministerstva spravedlnosti ČR svým příspěvkem nazvaným Zaměstnávání odsouzených – prostředek ke snížení recidivy, nebo formální naplnění zákona? Ve svém příspěvku se pan doktor zabýval penitenciární péčí a dále úpravou předmětu svého příspěvku v Koncepci vězeňství do roku 2025. Uvedl, že primárním cílem zaměstnávání vězňů je, aby měla osoba zajištěné zaměstnání i po výkonu trestu odnětí svobody. Poté vystoupila JUDr. Tereza Dleštíková, Ph.D. z Policejní akademie ČR, která se ve svém příspěvku zabývala elektronickým monitoringem z viktimologické perspektivy. Konkrétně svůj výklad zaměřila na násilí páchané na ženách a tzv. SOS komunikátory pro ženy – oběti v ohrožení. Poté vystoupil se svým příspěvkem JUDr. Ing. Martin Adamec, advokát. Předmětem jeho příspěvku bylo přihlédnutí k poměrům pachatele jako jedné z podmínek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Pan doktor vyjádřil své přesvědčení o tom, že soudy v praxi opatřují podklady ke skutečnému zhodnocení poměrů pachatele velmi nedostatečně. Pokud jde například o potomky anebo zaměstnání obviněného, pouze málokterého soudce uváděné v hlavním líčení zajímá a tento vychází z informací obviněným uvedených v přípravném řízení; na to, zda jde o údaje stále aktuální se soudce obviněného opětovně nedotáže. Pan doktor dále provedl zevrubnou analýzu ustanovení § 38 a 39 trestního zákoníku, a to za současného uvedení relevantní, aktuální judikatury (například poměřování uložení trestu odnětí svobody ve vztahu k zájmu šestiletého dítěte obviněného). Došel k závěru, že pokud trest není dostatečně individualizován, pak trest, resp. jeho odůvodnění nemůže být přesvědčivé. JUDr. Karol Hrádela, advokát, vystoupil se svým příspěvkem nazvaným Zastaralá koncepce ukládání trestů v trestním zákoníku a nepružnost zákona o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů jako jedna z příčin zbytečné kriminality, ve kterém uvedl zejména dlouhou řadu praktických příkladů a tyto komparoval s teorií analyzovaného. Jako poslední v tomto bloku vystoupila se svým příspěvkem Mgr. Gabriela Podzimková, advokátní koncipientka. Paní magistra se zabývala rovnováhou jednotlivých prvků účelu trestu, konkrétně analýzou účelu trestu ve smyslu starého trestního zákona a dále jednotlivými funkcemi trestu. Svůj příspěvek zakončila přesvědčením, že účelu trestu je nutné věnovat dostatečnou pozornost.
Závěrem konference vystoupil JUDr. Tomáš Sokol, prezident Unie obhájců ČR, aby shrnul výsledky konference a poděkoval přítomným za jejich účast a vystupujícím za jejich kvalitní příspěvky.
Odbornou konferenci Ukládání trestů a jejich výkon lze ve svém celku označit jako jedinečnou příležitost vyslechnout a konfrontovat názory dlouhé řady odborníků na aktuální téma oboru trestního práva a jeho širších souvislostí. Již ze shora nastíněného obsahu na konferenci přednesených referátů je zřejmé, že měla tato velmi kvalitně připravená konference vysokou odbornou úroveň a přinesla mnoho zajímavých myšlenek nikoli pouze pro nauku trestního práva, nýbrž též pro praxi jak aplikační, tak legislativní, a to co do, na konferenci vznesených, námětů de lege ferenda .
Konferenci je možné zhlédnout na kanálu Youtube, k dispozici >>> zde . Výstupem konference bude publikace vydaná v nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.

epravo.cz, a.s., Alena Tibitanzlová

Ukládání trestů a jejich výkon jako téma odborné konference

Publikováno: 11.06.2020

spolupořádané Unií obhájců ČR a Právnickou fakultou Univerzity Karlovy

Dne 4. 6. 2020 se velká aula Právnické fakulty proměnila v platformu pro mimořádné setkání zástupců z řad advokátů, soudců, státních zástupců, akademiků a dalších významných osobností (nejen) trestního práva, kde si tito vyměnili své poznatky a zkušenosti týkající se ukládání trestů a jejich výkonu. Posluchačům přítomným na místě, ale též těm, již konference sledovali pomocí streamovaného přenosu online, se tak naskytla unikátní možnost seznámit se s aktuálními poznatky o vězeňství a trestech z pohledu generálního ředitele Vězeňské služby ČR Petra Dohnala, nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, a rovněž z hlediska kriminologického, které nabídla Jana Hulmáková z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková si položila otázku, zda je skutečně náprava cílem soudobého trestání a viceprezident Unie obhájců Tomáš Gřivna připomněl, že vedle trestů samotných mají na odsouzené často nemalý dopad také tzv. neviditelné sankce (doprovodné konsekvence trestních sankcí). Kritickou připomínku k aktuální soudní praxi spočívající v ukládání mimořádných trestů za nedokonané trestné činy vznesl emeritní soudce Ústavního soudu Jan Musil, zatímco současný ústavní soudce Pavel Šámal přiblížil posluchačům rehabilitační programy pro řidiče, které představují nový přístup v trestání pachatelů dopravních trestných činů. O významu a fungování probace referovala ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková. Pozoruhodnou ekonomickou analýzu dopadů trestněpolitických změn na počty vězňů pak představil vedoucí katedry národní hospodářství PF UK Libor Dušek. O aktualitách na poli legislativy hovořili Helena Válková a Marek Benda. Kromě zde výslovně zmíněných bylo na konferenci prezentováno dalších 12 příspěvků věnovaných rozličným pozoruhodným tématům. Stejně jako v případě uplynulých ročníků budou i v letošním roce příspěvky vtěleny do publikace vydané v nakladatelství Aleše Čeňka.

Odborná konference zasvěcená některému z aktuálních, palčivých a diskuze hodných témat trestního práva hmotného či procesního pořádaná Unií obhájců ČR ve spolupráci s některou s tuzemských právnických fakult je již tradiční akcí. V letošním roce připadlo spolupořadatelství stejně jako v případě vůbec prvního ročníku na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde se akce uskutečnila v rámci vědecko-výzkumného programu PROGRES, Q02, pod záštitou jeho hlavního řešitele, proděkana pro vědu a výzkum, Michala Tomáška.

epravo.cz Hana Šimánová, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Odsouzení nemohli pracovat

Publikováno: 23.05.2020

Nouzový stav výrazně zkomplikoval práci Probační a mediační službě. Ta pomáhá lidem po výkonu trestu s návratem do běžného života. Kvůli pandemii se musela uzavřít všechna střediska. To je problém hlavně proto, že osobní kontakt je při prevenci nejúčinnější.
Autor Jana Šilerová, Libor Tampier:
Paní Radka, která dnes pečuje o invalidního syna, nějaký čas strávila ve vězení za distribuci drog. Během pandemie přišla o práci. Se složitou životní situací jí pomohla probační služba.
Paní Radka:
Naviguje mě, abych jako nespadla zase do těch problému, za který jsem byla soudně odsouzená. Zažádala jsem teda s paní kurátorku o potravinovou banku.
Blanka Dejnožková, vedoucí krajského střediska í a mediační služby ČR:
My jsme oslovili potravinovou banku, která velmi ochotně nabídla prostě zprostředkování potravinových balíčků. Tak, aby paní Radka mohla nějakým způsobem vyžít.
Autor Jana Šilerová, Libor Tampier:
Probační a mediační služba dohlíží, aby se odsouzení opět nedostali do konfliktu se zákonem. Na paní Evu bude dohlížet ještě pět let, za hranu zákona se dostala ve třiatřiceti letech. Nějaký čas žila na ulici a pak se dostala do vězení. Její tři děti skončily v dětském domově.
Paní Eva:
Když na to teďko vzpomínám, tak mi to přijde hrozně, hrozně smutný. Protože v té době mému nejstaršímu synovi bylo 15 let. A já jsem vlastně měla v podstatě hrozné štěstí, že jsem přišla na ulici až ve 33. Stát se mi to v 15 v 18, tak tady asi dneska nestojíme. Trvalo to sedm let ta cesta, to není žádná sranda. Ale není pozdě, nikdy není pozdě. Hrozně mi poradili, opravdu, bydlím, všechno, i vlastní rady do života s rodinou, že? To prostě je k nezaplacení. A co ti lidi nevědí. Není to o strachu, jako, to je nesmysl.
Autor Jana Šilerová, Libor Tampier:
Jaká je spolupráce?
Jana Mottlová, vedoucí pražského střediska Probační a mediační služby ČR:
Tak, jak sama slyšíte, tak…
Autor Jana Šilerová, Libor Tampier:
Výborná.
Jana Mottlová, vedoucí pražského střediska Probační a mediační služby ČR:
Tohle je ideální klientka, to je klientka, která je ve fázi, kdy si váží každýho dne, kdy je ráda, že udělala poměrně značný změny v tom životě. Když zjistila, co nechce. A my jsme jenom vodítkem k tomu, abychom ji podpořili, abychom jí ukázali možná lehčí cestu, pomohli ji najít bydlení, pomohli ji najít práci.
Autor Jana Šilerová, Libor Tampier:
Po dobu pandemie byly odloženy i obecně prospěšné práce.
Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby ČR:
Poskytovatelé řešili řadu organizačních pracovních omezení, takže někteří klienti nemohli dál pracovat, protože vlastně ta činnost toho poskytovatele byla omezena, pozastavena. Někteří nemohli pracovat, protože byly třeba nemocní, byli v karanténě nebo měli určitá zdravotní omezení.
Autor Jana Šilerová, Libor Tampier:
V případě, že odsouzený k výkonu obecně prospěšných prací nedorazí, hrozí mu vězení. Za každou hodinu, den za mřížemi. Podle viceprezidenta Soudcovské unie Petra Černého se lhůta k výkonu obecně prospěšných prací nejspíše prodlouží o dobu nouzového stavu. co budete v budoucnu dělat?
Paní Eva:
Já chci být babička, já už chci být jenom babička a napravit to, co jsem prostě vzala, nedala svým dětem, tak dát aspoň vnoučatům.
Autor Jana Šilerová, Libor Tampier:
V současnosti je už většina center Probační a mediační služby opět v provozu.

Zprávy FTV Prima (Prima televize) 23. 5. 2020, 19:20

Kontrola domácího vězení

Publikováno: 22.04.2020

Elektronické náramky by mohly hlídat i karanténu. Zatím tomu ale brání chybějící legislativa, tvrdí ředitelka Probační a mediační služby ANDREA MATOUŠKOVÁ.
Pro odsouzené může být stanovisko jejího úřadu vstupenkou k rychlejší cestě na svobodu. Obětem trestných činů zase pomáhá s orientací, jaká práva a jak správně uplatnit. Probační a mediační služba letos slaví 20 let existence a má za sebou dvouletou zkušenost s elektronickými náramky pro dohled nad odsouzenými k domácímu vězení. Ty nasazuje i v době nouzového stavu. „Koronavirus sice změnil způsob práce s klienty, ale to rozhodně neznamená, že by soudy nemohly propouštět z vazby nebo sahat k podmíněnému propuštění na svobodu,“ říká Andrea Matoušková, která pro Probační a mediační službu pracuje od jejího vzniku a čtyři roky ji řídí.
HN: Jak ovlivnil nouzový stav a mimořádná opatření vaši práci?
Přijali jsme velmi rychle opatření, která znamenala, že naši zaměstnanci se rozdělili do menších týmů a na pracovišti se střídají. Podobně jako ostatní úřady máme i my omezeno fungování pro veřejnost, ale nemuseli jsme zavřít žádné středisko. V naší službě jsme řešili pouze jednoho nemocného zaměstnance. Teď už je naštěstí v pořádku.
HN: Ptám se proto, že podle informací v médiích soudy odmítají kvůli nedostatečnému dohledu propouštět obviněné z vazby a zdráhají se využívat alternativních trestů.
Důrazně bych se vymezila proti tomu, že by naše omezení nebo jiný způsob práce bránily propouštění lidí z vazby nebo z vězení. Přes videokonferenci jsem informovala předsedy krajských soudů, jak fungujeme, jak probíhá klientská práce, dohledy a výkon trestu obecně prospěšných prací. Od nikoho jsem nezaznamenala jedinou výtku nebo informaci, že bychom je brzdili v čemkoliv.
HN: Co je tedy aktuálně jinak?
Nikdy dříve jsme nevyužívali v takové míře jako dnes telefonáty. Několikrát zvažujeme, jestli je opravdu nutné se vypravit někam osobně, nebo je to možné vyřešit po telefonu. Do Velikonoc to bylo dáno i tím, že jsme neměli respirátory toho základního typu, které chrání zaměstnance před nákazou. Tehdy jsme řešili, jestli tam pošleme pracovníka, který má k dispozici pouze roušku, většinou látkovou a ručně šitou.
HN: Obstaráváte soudu i podklady k obviněnému a k jeho zázemí v rodině. To jde také řešit na dálku?
Když mluvíme s těmi lidmi, například příslušníky rodiny, kam se má pachatel vracet z vězení nebo tam má vykonávat trest domácího vězení, dokážeme si udělat představu o tom, jak to tam vypadá. Nebo je požádáme, aby nám to prostředí nafotili a poslali. Co běží dál bez ohledu na nouzový stav, je systém elektronických náramků.
HN: A ti, kteří náramek nemají?
K odsouzeným v domácím vězení bez náramku jezdíme na osobní namátkové kontroly. Ale i ty probíhají jinak. Předtím jsme měli ten kontakt velmi blízký, trávili jsme tam třeba čtvrt hodiny, protože jsme s ním něco projednávali nebo dávali test na alkohol, omamné látky, on se podepisoval do protokolu… Dnes to děláme jinak. Stačí, když se vykloní z okna, a my víme, že je doma. Nebo sejde do přízemí a vidíme, že to je ten člověk a není to někdo jiný.
HN: Tím ale neodhalíte, že by mohl být pod vlivem alkoholu nebo drog.
Dechové testy na alkohol ani detekci ze slin na přítomnost drog na doporučení hlavní hygieničky teď neděláme. Představuje to moc velké riziko.
HN: I po telefonu se dá ledacos odhadnout.
Ano, my si s těmi lidmi voláme daleko víc než dřív. Kolegyně mi říkala, že předtím pozvala klienta měsíc dopředu a nevěděla, jestli přijde. Teď mu zavolá. Když to poprvé i podruhé nezvedne, je to informace, že se něco děje. Naopak, když telefon zvedne a slyší, že je pod vlivem – my nevíme čeho, ale je –, můžeme klienta požádat, aby telefon předal někomu z rodiny. Přes něj si můžeme další věci ověřit. A funguje to i v případech, kdy jde o pachatele odsouzeného za násilnou trestnou činnost a žije ve stejné domácnosti s obětí.
HN: Zmínila jste elektronické náramky, máte jich dost?
Pod tímto dohledem máme nyní 144 lidí. Z toho 89 je odsouzených k trestu domácího vězení, 54 propuštěných z vazby a jeden podmíněně propuštěný z výkonu trestu. K dispozici je 150 volných náramků. Takže ti, kteří jsou v domácím vězení a nedostali náramek hned na začátku, protože nebyly, se už dočkají.
HN: Na začátku roku jste informovala o problémech s dodávkou těchto zařízení. To už je vyřešené?
Ano, po složitém jednání s dodavatelem máme smluvený počet náramků doručený. Čekají nás jednání o sankcích za pozdní dodávku.
HN: A problémy s kapacitou baterie?
Vždycky se divím, jak jedna věta, co se někde objeví, žije svým životem. Stejný náramek, jako mají odsouzení, jsem týden nosila. Vím, co to je, jak se to nabíjí. Musíte ho nabíjet každý večer. Podobně jako mobilní telefon. Protože tím předejdete tomu, že vám to začne dělat problémy další den. Naši klienti dostávají i powerbanky, takže nemusí být připoutáni k zásuvce. Když to chcete nabít, hodinu a něco sedíte na jednom místě. Anebo si to zapnete večer do zásuvky, během spánku. To se taky dá.
HN: Daly by se tyto náramky použít jako dohledový prostředek pro případ porušování karantény?
Myslím si, že do tohoto se mohou pustit země, které mají zkušenost s náramky delší než my, například Singapur, který tuto možnost už využívá. Jedna věc je, že je to technický nástroj, který opravdu sleduje, jestli jste tam, kde máte být, a nejste jinde. Druhá věc je legislativně-právní. Protože u nás je to nastaveno jako způsob kontroly v rámci trestního řízení, u odsouzených. Jakékoliv další využití možné je, záleží to na právní úpravě a je to záležitostí systému, se kterým pracuje justice. Otázkou je, kdo by u karantény rozhodoval o použití náramku, kdo by je nasazoval, kdo by je sledoval.
HN: Posunuly se tyto úvahy dál?
Na ministerstvu spravedlnosti se budoucími možnostmi využití náramků zabývá pracovní skupina. Vznikla ještě před koronavirem, takže tohle jsme tam neřešili. Ale předpokládám rozšíření té diskuse i o možnost využití pro karanténu. Reálně si to umím představit. V Česku ale teď ne.
Náramky pro karanténu
Ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková si umí představit využití hlídacích elektronických náramků pro karanténu v době pandemie. V současném Česku prý ale ne.
Foto: HN – Libor Fojtík
Probační a mediační služba
Zahájila svou činnost 1. ledna 2001. Jejím úkolem je dohlížet nad plněním povinností uložených soudem u alternativních trestů (např. domácího vězení). Pomáhá se začleňováním pachatelů do života bez dalšího porušování zákonů. ■ Probace označuje dohled nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným. ■ Mediace – tedy pokojné řešení sporů a konfliktů, jehož cílem je dohoda – je provázaná s trestním řízením a její výsledky jsou v něm také zohledněny. ■ Poškozenému mediace nabízí možnost pochopení situace, okolností a zvyšuje pravděpodobnost rychlé náhrady škody. ■ Obviněnému umožňuje vyjádření omluvy poškozenému, vysvětlení svého jednání a odčinění důsledků spáchaného trestného činu.

Hospodářské noviny; str. 14 Autor: Martin Drtina

Do karantény s náramkem? Bylo by to možné, ale nejde to

Publikováno: 31.03.2020

Lidi, kteří nedodržují
nařízenou karanténu, by mohl hlídat systém určený pro odsouzené v domácím vězení.
Lidi, kteří v době pandemie opakovaně porušují nařízenou karanténu a chovají se rizikově vůči ostatním, by mohli být v budoucnu monitorováni pomocí elektronických náramků, určených v současné době především pro odsouzené do domácího vězení. Musela by se ale změnit legislativa. .
„Použití systému pro kontrolu karantény je jistě zajímavý nápad. Nicméně prakticky má několik úskalí a není v tuto chvíli hned použitelný. Vyžadovalo by to především změnu legislativy a dostatek náramků,“ uvedla na dotaz Deníku Andrea Šlechtová z tiskového oddělení Ministerstva spravedlnosti.
Systém Elektronického monitorovacího systému (EMS) spustilo Ministerstvo spravedlnosti spolu s Probační a mediační službou před rokem a půl. Systém je podle mluvčí prozatím připraven na současné použití přibližně šesti set náramků v jednu chvíli, zatímco v karanténě se mohou ocitnout až desetitisíce lidí.
Nejde ale o to, nasadit náramky všem, co jsou v karanténě, ale pouze těm, kteří vědomě šíří nákazu. Za to sice hrozí obvinění z šíření nakažlivé nemoci, ale už to neřeší další kontrolu.
„Náramek by u takových lidí mohl být bezpečnou náhradou za vazbu,“ podotkl okresní státní zástupce v Jihlavě Kamil Špelda.
Otázkou pak zůstává, kdo by o použití náramku rozhodl. Podle Špeldy by to nemusel být soud, jako je to u domácího vězení, ale hygienici. Názor pak opírá o zákon o zdravotnických službách, podle kterého lze pacienta bez jeho souhlasu izolovat, pokud má nařízenou karanténu.
Na nedostatečnou oporu v zákoně upozorňuje i mluvčí Probační a mediační služby Martin Bačkovský. „Stávající systém nelze pro tento účel využít, neboť byl vybudován pouze pro kontroly trestu domácího vězení, dohled v souvislosti s podmíněným propuštěním z věznice a jako náhrada za vazbu,“ upozorňuje Bačkovský.
Podle něj jsou ale v tomto směru v zahraničí mnohem dál. „Obdobné systémy jsou v některých zemí využívány také v souvislosti s kontrolou dodržení právě například karanténních opatření. U nás pro to ale chybí třeba také technicko-organizační zázemí,“ vysvětluje Bačkovský.
Elektronický náramek má člověk po dohledem připevněný nad kotníkem a přes GPS zařízení umístěné v bytě dotyčného vysílá radiový signál do centrály. Pokud se ze zón vychýlí, systém varuje nepřetržitý dozor v operačním středisku a pomocí družice je lokalizován.
Od startu systému dostalo náramek sto padesát lidí. Většina jako trest domácího vězení, padesát lidí mělo náramek jako náhradu za vazbu a dva lidé byli pod dohledem po podmíněnému propuštění. Probační služba dále namátkově kontroluje téměř sedmdesát lidí, kteří nemají náramek. Dalších čtyřicet lidí nyní také čeká na nařízení a zahájení kontroly ze strany soudu.

ROMAN MARTÍNEK
Jihlavský deník; str. 2 (Regionální zprávy)

Informace Ministerstva spravedlnosti ČR

Publikováno: 19.03.2020

Probační a mediační služba vzhledem k vyhlášení nouzové situace v ČR a přijímaným opatřením v této souvislosti bude v agendě zajištění kontroly výkonu trestu obecně prospěšných akci postupovat následovně: jednotlivépřípady výkonu trestu OPP, nebude-li ze strany poskytovatele míst pro výkon trestu OPP z hygienických, karantenních a preventivně organizačních důvodu umožněn výkon trestu, posuzovat jako odsouzeným nezaviněnou, objektivní překážku výkonu trestu OPP. Poskytovatele města aobce tedy v jednotlivých soudních okresech požádáme, aby v tomto případě informovali místně příslušné středisko PMS. Po obnovení běžného provozu bude chybějící část výkonu trestu OPP individuálně řešena jak s odsouzenými, tak s poskytovateli míst výkonu trestu OPP a soudy. Rozhodnutí o neumožnění výkonu trestu OPP vzhledem k nouzovém stavu je na individuálním vyhodnocení každého poskytovatele.

https://www.praha12.cz/informace-ministerstva-spravedlnosti-cr/d-75782

Sněmovna podpořila efektivnější dohled nad alternativními tresty

Publikováno: 11.03.2020

Agenda související s alternativními tresty se možná změní tak, aby odsouzení byli více motivováni je vykonat. Předpokládá to vládní novela trestního zákoníku, trestního řádu a dalších zákonů, kterou v úvodním kole podpořila dne 10. března 2020 Sněmovna. Předloha, kterou projedná ústavně právní výbor, se týká zejména postavení a pravomocí pracovníků Probační a mediační služby.

Proces nařizování výkonu některých alternativních trestů, mezi které patří například obecně prospěšné práce, je nyní podle ministerstva spravedlnosti příliš formalistický. Problémem je třeba také to, že soudy nereagují dost rychle na zprávy PMS.

„Nedostatečné nástroje v rukou probačních úředníků při výkonu dohledu a kontroly způsobují, že se vytrácí ochota odsouzených spolupracovat a plnit jim uložené povinnosti, čímž se vytrácí také preventivní působení samotného trestu,“ uvedlo ministerstvo ve zdůvodnění.

Všechny navrhované změny mají odstranit prodlevy, které současný systém vytváří. Jde třeba o dobu mezi uložením trestu soudem a reálným započetím jeho výkonu, mezi zjištěním překážky výkonu trestu a jejím odstraněním nebo mezi zjištěním, že pachatel porušil podmínky výkonu trestu, a reakcí na tuto skutečnost. Překážkou pro obecně prospěšné práce může být například změna zdravotního stavu odsouzeného nebo fakt, že poskytovatel prací pro něj už nemá nadále místo.

Novela mimo jiné přesouvá ze soudu na PMS pravomoc rozhodnout o změně podmínek výkonu obecně prospěšných prací a domácího vězení. Ke zvýšení motivace odsouzeného k řádnému splnění trestu má sloužit možnost zrušit dohled probačního úředníka uložený soudem, pokud již vzhledem ke změně životních postojů pachatele nebude potřeba. V takových případech se totiž podle ministerstva dohled či kontrola stává pouhým formalismem, který může odsouzeného zbytečně stigmatizovat. Rozšířit se má také působení PMS v řízeních s pachateli mladšími 15 let.

advokatnidenik.cz

Akce Noc práva

Publikováno: 05.03.2020

Simulované soudní líčení či prohlídka věznic. Do akce Noc práva se zapojí soudy i univerzity

Ve čtyřech městech v Česku – v Ostravě, Olomouci, Brně a Praze proběhne v pátek první ročník akce Noc práva. Do programu se zapojí hned několik soudů, univerzit, ale také vězeňská služba, policie nebo advokátní komora. Akce, která ma za cíl popularizovat právo, nabídne spoustu přednášek, divadelních představení nebo prohlídek. Několik bodů programu však bylo zrušeno kvůli obavám ze šíření nového koronaviru.
Páteční večerní akce Noc práva proběhne ve třech největších moravských městech. Program připravila i Probační a mediační služba (PMS). Vzhledem k tomu, že sídlí v Praze, rozšířila původně plánovaný program o promítání dokumentárního filmu Tváří v tvář démonům ve svých prostorách v Praze.
PMS připravila také panelovou diskusi s hlavním psychologem Vězeňské služby České republiky Václavem Jiřičkou nebo probačním úředníkem PMS v Praze Milošem Peroutkou.
Soudní líčení skoro jako doopravdy
Okresní soud v Ostravě připravil ve spolupráci s ostravským krajským soudem simulované soudní líčení s komentářem a následnou diskusí, které se účastní opravdoví soudci, státní zástupci, advokáti, justiční stráž i policisté.
Simulované trestní řízení se bude týkat ženy, která pod vlivem alkoholu napadla nožem muže, a ten po útoku zemřel. Zasadit mu měla celkem osm ran, převážně do zad. Obžalovaná je ze zvlášť závažného zločinu zabití podle § 141 odstavec 1 trestního zákoníku.
Ostravský program nabídne i další akce, například prohlídku Ústavu soudního lékařství, prohlídku ostravské vazební věznice, divadelní hru Teror v Divadle „12“ s přímou účastí diváků nebo přednášku ústavního soudce Jaromíra Jirsy na téma Právo na spravedlivý proces, která proběhne v budově ostravského magistrátu.
Brněnský program omezil koronavirus, Nejvyšší soud naplánované akce odložil
Obsáhlý program připravil pro zájemce z Brna tamní Nejvyšší soud (NS). Připravena byla například beseda s tamními soudci nebo komentované exkurze v nově otevřeném křídle budovy NS. Kvůli šíření nového koronaviru ale soud z preventivních důvodů naplánované akce odložil na neurčito. NS už přijal i další opatření, zaměstnanci, kteří pobývali v rizikových oblastech, pracují nyní z domu.
„Hromadná exkurze i beseda by byly v rozporu s těmito opatřeními. Hodláme k riziku nákazy přistupovat zodpovědně a konzistentně, chránit přitom chceme také zdraví samotných účastníků plánované akce,“ řekl mluvčí NS Petr Tomíček.
Naopak Nejvyšší správní soud (NSS) podle své mluvčí Sylvy Dostálové zatím nepočítá s tím, že by své akce rušil či odkládal. Také NSS připravil zjednodušený simulovaný soudní spor, do kterého zapojí i návštěvníky. Arbitrem argumentačního klání bude soudce NSS.
Zájemci mohou vyrazit také na Fakultu sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně. Fakultní divadelní společnost Právnické fakulty uvede hru Milada. Jedná se o polodokument o procesu s Miladou Horákovou.
Právní poradna v Olomouci
V rámci akce Noc práva mohou lidé navštívit i budovu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Součástí exkurze bude historický výklad o budově a základní informace o instituci. Chybět nebudou ani konkrétní zajímavosti z činnosti Vrchního státního zastupitelství.
Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci pripravila na pátek Studentskou právní poradnu. Přímo studenti práv budou zájemcům odpovídat na jejich reálné dotazy a radit jim, jak postupovat v jednotlivých sporech.
Právnická fakulta zatím nehodlá své akce rušit ani odkládat, jak už to udělal Nejvyšší soud v Brně. Fakulta zatím neomezila ani výuku „Účast je na zvážení jednotlivých zájemců a přednášejících. Akce navíc bude s menším počtem účastníků. Situace se může změnit s ohledem na nový, dosud nepředvídaný vývoj,“ řekl děkan fakulty Václav Stehlík.
Akce Noc práva proběhla poprvé už loni jako nultý ročník, zapojily se do ní pouze brněnské instituce. Podrobný program letošního prvního ročníků je zveřejněn na webových stránkách akce .

ct24.ceskatelevize.cz (Zprávy / Politika)

Poradna pro oběti trestných činů připomíná evropský den obětí

Publikováno: 18.02.2020

Dne 22. února 1990 byla ve Velké Británii podepsána Charta práv obětí, jejímž cílem je zvyšovat mezinárodní povědomí o pomoci a podpoře obětí trestných činů. O rok později vznikl Evropský den obětí a od té doby si ho každým rokem v tuto dobu připomínáme. Připomíná ho také Poradna pro oběti trestných činů v Lounech.
Obětí, které vyhledají pomoc u Probační a mediační služby, je rok od roku větší počet a od zahájení činnosti poraden pro oběti je s nimi pracováno převážně právě zde. Je důležité, aby o tomto druhu poradenství lidé věděli, je potřeba stále informovat veřejnost a oběti trestných činů o jejich právech a tato práva jim účinně zajistit. I v novém roce pokračuje činnost Poradny pro oběti trestných činů v Lounech v rámci projektu Proč zrovna já? II, který je realizován Probační a mediační službou z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu.
Projekt byl zpracován na podporu zákona o obětech trestných činů, který přinesl komplexní úpravu pomoci obětem trestných činů a novelizoval další zákony, zejména trestní řád, občanský soudní řád a zákon o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestných činů.
Poradna v Lounech od zahájení své činnosti pomohla obětem šikany, pohlavního zneužívání, nebezpečného pronásledování a vyhrožování, omezování osobní svobody či majetkové trestné činnosti. „Poskytujeme bezplatné poradenství a pomoc všem obětem trestných činů, či lidem, kteří se tak cítí, bez ohledu na rozdíl rasy, pohlaví, zdravotního hendikepu, sexuální orientace nebo politické příslušnosti, kteří se na nás obrátí.
V každém případě je dodržena diskrétnost, což znamená, že považujeme všechna sdělení klientů za vysoce důvěrná. Rozhovor mezi poradcem a obětí probíhá v soukromí a poradce je vázán mlčenlivostí o klientech, a to i po ukončení spolupráce. Získáte u nás právní informace jako například informace o průběhu trestního řízení, náhradě škody, peněžité pomoci, zastupování zmocněncem a dále také psychosociální podporu, možnost doprovodu na důležitá jednání u soudu nebo Policie ČR, doprovod k lékařskému vyšetření či ke krizovému interventovi.
Spolupracujeme s orgány činnými v trestním řízení, státní správou a některými neziskovými organizacemi. Pravidelně se scházíme formou multidisciplinárních týmů, na kterých si vzájemně předáváme zkušenosti, vyměňujeme informace a řešíme propojení legislativních změn do praxe v rámci práce s obětmi.“ A co dodat závěrem? Pokud si nevíte rady a jste obětí trestného činu či se tak cítíte, neváhejte nás kontaktovat na telefonním čísle 727873113, e-mailu: m.turnerova@ext.pms.justice.cz nebo osobně na adrese: Pod Nemocnicí 2381, Louny. Bc. Martina Turnerová, DiS., poradkyně

Týdeník Lučan str. 5

Dům pro podmíněně propuštěné vězně

Publikováno: 13.02.2020

Martin Donát
V Písku vznikne probační dům pro podmíněné propuštěné vězně. Má jim pomoci k jednoduššímu a bezpečnému návratu na svobodu. To bude první takové zařízení v zemi. Naráží ale na protesty obyvatel.
Zařízení otevře Probační a mediační služba, která ho představila. Debata se protáhla o půl hodiny. Byla vášnivá. Lidé se ptali, proč je město Písek jako první. Zaznívaly obavy nad bezpečností ve městě.
Ty nám zodpoví ředitelka mediační a probační služby.
Proč jste vybrali Písek jako první?
V tuto chvíli je totiž objekt o který jsme žádali, v rukou státu. Procházeli jsme také jiné lokality.Také jsme komunikovali s církvemi, se Svazem měst a obcí a opravdu jsme vyčerpali velký repertoár míst, kde by se dalo otevřít probační dům. Písek v tuto chvíli splňuje všechny náležitosti včetně nastavení služeb a umístění. Dům stojí v areálu hasičů.
Je to strategické místo daleko od centra?
Není to úplně v centru. To je důležité. Ani to není úplně mimo centrum. Je to v nejlepším možném místě.
Při debatě zaznělo, že podmíněně propuštěným vězňům to jaksi prodlužujete výkon trestu. Je to tak? Mají se obyvatelé města Písku obávat o svou bezpečnost?
Trest odnětí svobody stanoví soud. Člověk má vytyčenou dobu, kterou má strávit ve vězení.
Naše legislativa umožňuje, aby tento odsouzený po určité době žádal o podmínečné propuštění. Trest určitě nekončí tím, že odejde vězeň z věznice. Pod naším dohledem se pouze mění forma. V tuto chvíli nabízíme v Písku bezpečnou formu, jak člověk může přejít z vězení do běžného způsobu života. Budeme nad ním vykonávat intenzivnější dohled a zároveň budeme pomáhat s věcmi, které lidé z vězení nezařídí.
Chápu to správně, že podmíněně propuštěným vězňům budete třeba pomáhat shánět práci nebo bydlení? Budete s nimi řešit dluhy a překonávat náročné období? Je tím jejich návrat na svobodu bezpečnější?
Ano. Budeme vytvářet prostředí, které je běžné pro kohokoliv, kdo je na svobodě. Člověk si musí najít práci, respektovat pravidla. Bude mít nějakou domluvenou mzdu, ale zároveň si musí nakoupit, postarat se o sebe a vyrovnat se se všemi závazky, které běžně má. V tuto chvíli je to bezpečné, protože když se láme to, jestli obstojí nebo nikoliv, bude po ruce člověk, který ho doprovodí- pomůže.
Chceme, aby lidé neseděli v probačním domě jako ve vězení, ale aby skutečně nastoupili do práce, kterou si udrží. Musí přijmout návyky, vstát, jít do práce. V mezidobí je velmi důležité, aby navázali vztah ke svým blízkým, protože ten vztah může být narušen kvůli vězení. Vztah se obnoví postupně. Musíte říct rodině, že jste připraven dělat věci jinak, než když jste šel do vězení. Takže i rodina potřebuje čas na získání důvěry.
Během programu budeme dbát na to, aby vztahy byly obnovené natolik, že v momentě, kdy program skončí, bude úspěšný a člověk se vrátí do prostředí, které je v pořádku.
Také zaznělo, že v samotném okresu Písek žije podmíněně propuštěných vězňů asi 40. Lze je běžně potkat na ulici. Je to tak?
V tuto chvíli pracujeme s lidmi, kteří jsou podmíněně odsouzeni a máme je tzv. pod dohledem. Tyto lidi nepoznáte, protože nemají žádné zvláštní ošacení. Jsou to lidé jako my. Mohou přesvědčivě dokázat, zda se napravily a mohou být s námi aniž by páchali trestnou činnost, protože fungují a jsou dobří sousedé.
Poslední otázka na vás. Prosím krátkou odpověď. Jak budete financovat projekt?
Tento projekt je financovaný z velké části z fondů. A potom ze státního rozpočtu. My jsme povinni projekt udržet i po skončení norského projektu. Pět let fungování probačního domu, který bude financovaný z rozpočtu státu.
Děkujeme za rozhovor. To byla Andrea Matoušková, ředitelka Probační a mediační služby.
Také tady mám místostarostu města Písku Petra Hladíka. Budu se vás ptát na to, na to se možná ptali občané města Písku. Budete zasahovat proti tomuto projektu? Vznikla totiž ve městě petice, kterou poměrně nedávno podepsalo asi 300 lidí. Jak vnímáte tento projekt ve vašem městě?
Rada města a vedení města se seznámilo s tímto projektem asi začátkem léta loňského roku, kdy ještě nebylo rozhodnuto, v jakém městě by se měl realizovat projekt. Vzali jsme to jako informaci. Čekali jsme na to, jestli bude nějaká další fáze. V létě jsme se dozvěděli, že byl skutečně vybrán Písek. Trochu nás to překvapilo. Mysleli jsme si, že v Ostravě bude projekt probíhat nadále. Byl to pilotní projekt. Na základě informace, že to bude v Písku, jsme s radou města vytvořili určité požadavky na Probační a mediační službu.
Jaké jsou?
Jde o to, aby bylo zajištěno bezpečí. Šlo o to, aby si lidé mohli seznámit veřejně s tímto projektem, aby se jasně stanovil režim v probačním domě, který zajistí, že bude bezpečný a podmínečně propuštěni lidé budou mít práci. Chtěli jsme, aby byla navázána spolupráce s dalšími složkami, jako jsou výkonné orgány, městská policie. Chtěli jsme dostávat informace o všech věcech, které by se v probačním domě děly. Podmínek byla celá řada a věřím tomu, že pokud bude tento projekt realizován, tak probační služba je dodrží.
Tento projekt nejde zastavit ve městě Písek?
Je to tak. Bylo nám to předneseno jako hotová věc. Probační mediační služba to má jako svůj projekt, který realizuje na základě strategie s Ministerstvem spravedlnosti.
Děkuji vám za rozhovor.
To byl Petr Hladík, místostarosta Písku.
Připomínám divákům, že probační dům v Písku by měl být nejpozději otevřen na jaře roku 2022.

Televize Studio 6 (ČT1)

Chystá se již 5. ročník Yellow Ribbon Run. Jubilejní ročník přinese novinky

Publikováno: 10.02.2020

Osvětový běh Yellow Ribbon Run (YRR) slaví první půlkulatiny! Na samostatný závod 5. ročníku vyrazí běžci se žlutou stužkou v úterý 16.6. v Aktivním lesoparku Řepy, nově budou mít vlastní běh také děti. Chybět nebude ani ambasador YRR Petr Čtvrtníček se svou vězeňskou kapelou Wsedě. Partnerství akci nabídla městská část Praha 17 Řepy. Realizaci závodu zajistí sportovec a filantrop Tomáš Slavata, kterého s touto městskou částí spojují aktivity jeho organizace Atletika Řepy.
#Yellow Ribbon Run #běh
„To, že člověk selže v určitém momentu svého života, neznamená, že ho musíme zavrhnout,“ říká Tomáš Slavata. „Pojďme mu společně dát šanci, za kterou chce bojovat, a to i přes předsudky, které obecně panují. Pro mne je pomoc při běhu osobní díky tomu, že i já sám jsem byl v dospívání na té tenké hraně zákona, ale přesto jsem našel cestu, protože jsem měl kolem sebe lidi, kteří mi tu šanci dali.“
Běh každoročně pořádá Vězeňská služba ČR, Probační a mediační služba a nezisková organizace RUBIKON Centrum.
„Vážíme si toho, že se do organizace 5. ročníku Yellow Ribbon Run zapojil právě Tomáš Slavata. V roce 2020 vstupuje naše organizace do 26. roku existence a s překážkami, kterým musí lidé po výkonu trestu čelit, máme bohaté zkušenosti. Až 7 z 10 bývalých vězňů se vrátí zpět do vězení. Naši klienti čelí právě takovému osudu, kterému se Tomáš zvládl vyhnout,“ doplňuje Dagmar Doubravová, ředitelka RUBIKON Centra.
Charitativní běh upozorňuje na obtížnou integraci lidí s trestní minulostí. Těm ve výkonu trestu často narůstají dluhy a po propuštění z vězení se nemají kam vrátit. Osvěta prostřednictvím běhu je úspěšná a Yellow Ribbon Run získává každým rokem stále více podporovatelů, kteří pod heslem „Uteč předsudkům“ pomáhají měnit pohled společnosti na bývalé vězně.

Online sport5.cz (Sport)

Doporučení

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých?
Doporučte nás!

Víte co je
Mimosoudní jednání řízené prostředníkem, mediátorem, za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným. Činnost…
Slovník pojmů
Kontakty

Probační a mediační služba

Ředitelství

Senovážné náměstí 995/1

Praha 1

ID DS: raeaa5y

 

Další kontakty

 

Chystáme pro vás nový web.


Přecházíme na nový vizuální styl.


Již brzy.

 

Nyní budete přesměrování zpět.