Napsali o nás

Domácí vězení i peněžité sankce pachatele opravdu zasáhnou, podmíněné tresty ne

Publikováno: 08.07.2019

1. DÍL SERIÁLU TRESTY BUDOUCNOSTI
Česká republika má dlouhodobě přetížené věznice a počtem vězňů se vymyká evropskému průměru. Trestní zákoník přitom nabízí vedle trestu odnětí svobody dalších 11 typů trestů, takzvaných alternativ k vězení. Proč se nevyužívají tak často, jak by bylo žádoucí? Co je třeba udělat pro to, aby soudy častěji nařizovaly peněžité tresty a posílaly odsouzené do domácího vězení? A neměli bychom se na začátku 21. století zamyslet i nad tím, zda nepotřebujeme i zcela nové tresty, třeba zákaz vstupu na sociální sítě či povinné seznámení se s dějinami? Na tyto otázky odpoví patnáctidílný seriál INFO.CZ Tresty budoucnosti, který právě začíná.

V České republice je podle aktuální zprávy Rady Evropy přes 22 tisíc vězňů. Znamená to, že na 100 tisíc obyvatel připadá více než 200 z nich. Což je, třeba v porovnání s Německem, skoro třikrát více.

Trestní zákoník, podle kterého se postupuje už deset let, přitom nabízí množství alternativ k trestu odnětí svobody. Z řady důvodů ale nejsou využívány tak často, jak by mohly a hlavně měly být.

Jaké tresty v Česku existují?
Seznam všech trestů, které je možné v České republice uložit, nabízí paragraf 52 trestního zákoníku. Vedle zmíněného odnětí svobody jde dále o domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti a konečně vyhoštění.

„Přijetím nového trestního zákoníku v roce 2009 došlo k poměrně podstatné změně oproti předchozímu stavu i v tom, jaké tresty je možné za spáchané činy udělit. Byly zakotveny nové druhy trestů, konkrétně trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Došlo také k modifikaci již stávajících alternativních sankcí tak, aby mohly být aplikovány na širší okruh případů, či aplikovány efektivněji,“ říká Lucie Machálková z ministerstva spravedlnosti.

Šlo podle ní o snahu zapojit se do celoevropského trendu: „Spočívá ve snaze zvyšovat počet ukládaných alternativních trestů nespojených s odnětím svobody na úkor trestu spojeného s odnětím svobody. Tento požadavek opakovaně rezonuje i v doporučeních Rady Evropy, která vyzdvihují důležitost aspektu ponechání pachatele v komunitě, tedy na svobodě.“

„Odsouzený při výkonu alternativního trestu není vystavován negativním vlivům uvěznění, neztrácí kontakt se svým sociálním prostředím a nedochází tak k narušení (případně přetržení) rodinných a sociálních vazeb. Podstatně se tím eliminuje nežádoucí stigmatizace odsouzeného a poznamenání jak fyzické, tak zejména psychické stránky jeho osobnosti. Odsouzenému je dovoleno dále žít na svobodě, čímž se snižuje i riziko ztráty zaměstnání a tedy i vzniku špatné finanční situace odsouzeného a jeho rodiny. Nedostatečné finanční zabezpečení je totiž jedním z hlavních kriminogenních faktorů ovlivňujících vznik protiprávního jednání,“ popisuje dále Machálková.

Soudy nadužívají podmínky
K alternativním trestům se někdy řadí i podmíněný trest odnětí svobody. Spočívá v tom, že si pachatel u soudu vyslechne trest, jeho nástup do vězení je ale na nějakou dobu odložen. Pokud se člověk chová po tuto dobu bezproblémově, za mříže nakonec nemusí.

K takzvaným podmínkám soudy přistupují velmi často, je to pro ně totiž výhodné. „Podmíněný trest odnětí svobody je podle mého názoru v praxi nadužíván. Je vlastně pro soud nejjednodušší, neboť na něj neklade příliš velké nároky z hlediska sledování jeho výkonu,“ říká ale předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, který je zároveň hlavním autorem trestního zákoníku. „Na trest odnětí svobody se zpravidla přeměňuje jen tehdy, když odsouzený spáchá ve zkušební době další trestný čin, případně více přestupků, ale k tomu v praxi často nedochází. Jinak se řádný život příliš nehodnotí, vychází se z minimálního standardu, co se za něj považuje,“ dodává.

Pozornost je tak podle něj nutné upřít třeba na využívání dalších alternativních trestů: „Podmíněné odsouzení je sice pro pachatele hrozbou, že když se něčeho dopustí, půjde do vězení. Z hlediska jeho vlastního života se ale ve zkušební době, pokud nejsou uložena některá přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti, nic nemění.“

„Pokud je ale uloženo domácí vězení, je omezen na svobodě, u peněžitého trestu musí zase zaplatit určitou částku. Pocítí tak bezprostřední dopad toho, že se něčeho dopustil. Má to výchovnější efekt, proto je třeba změnit myšlení soudců a více využívat alternativní trestání. Trest odnětí svobody z hlediska trestání není základním trestem, ale naopak ultima ratio, tedy tím posledním, když již žádný jiný nepostačuje. Tak se na něj v posledních desetiletích hledí v teorii i praxi u nás stejně jako v zahraničí, ale přesto se nám nedaří snižovat vysoký index vězňů na 100 tisíc obyvatel, byť v posledních dvou třech letech se zdá, že začíná pomalu klesat,“ dodává hlavní autor trestního zákoníku.

Proč vlastně trestáme pachatele?
Podle teorie trestního práva totiž mají tresty hned několik funkcí, které se postupem času mění a rovněž jsou odlišně důrazné u jednotlivých trestných činů. Zatímco v minulosti se společnost chtěla pachateli zejména pomstít, ublížit mu a volila proto často kruté a bolestivé tělesné tresty či rovnou smrt, v současnosti již směřuje spíše k ochraně společnosti izolací pachatele a také k jeho nápravě. Ani ta se ale nedaří tak dobře, jak by měla, i poměr recidivistů je v České republice nadprůměrný.

Pachatele trestáme rovněž kvůli tomu, abychom ostatním lidem zabránili ve stejném chování. Nemá ale přitom cenu být přehnaně drakonický. Z různých průzkumů a analýz totiž opakovaně vyplývá, že výše trestu a jeho přísnost potencionální pachatele stejně neodradí.

Ze všech výše vypočtených důvodů je jasné, že v roce 2019 a v letech následujících bychom měli právě při postihu pachatelů volit jiné cesty než v minulosti. Trestní zákoník i další a navazující právní předpisy s tím ostatně počítají.

Jak ale vyplývá z rozhovorů, které INFO.CZ vedlo při přípravě tohoto seriálu, soudci jsou při ukládání alternativních trestů mnohdy limitováni, a to jak objektivně, tak subjektivně. Na tyto limity se zaměříme se v dalších dílech seriálu Tresty budoucnosti.

Autor: Jan Januš

Všechny články

Doporučení

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých?
Doporučte nás!

Víte co je
Organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených…
Slovník pojmů
Kontakty

Probační a mediační služba

Ředitelství

Senovážné náměstí 995/1

Praha 1

ID DS: raeaa5y

 

Další kontakty